Ztráta identity se nepotvrdila. Chris Cornell řvát nezapomněl
V předposlední bondovce zpívá Chris Cornell, že „znáte jeho jméno“, ale do pražského klubu Roxy přijel paradoxně propagovat své nové album, po kterém mu mnoho hudebních kritiků a fanoušků na jméno přijít nemohlo. O hlasu kapel jako Soundgarden či Audioslave nejčastěji psali jako o někom, kdo zaprodal duši ďáblu r´n´b. Scream Tour nicméně lidi přitáhla a do posledního místečka vyprodaná Roxy si tak mohla zakřičet spolu s ním. A rozhodně nejen v r´n´b rytmu.
Chris Cornell samozřejmě ještě neztratil všechnu soudnost. V rozhovorech sám uznal, že vyjet jenom s písničkami z posledního alba, které vzniklo v produkci známého Timbalanda, podepsaného takřka pod vším, co se dnes hraje na MTV, by byla sebevražda. Proto si během koncertu přišli na své i fanoušci, kteří razantní žánrový skok nepřivítali zrovna s otevřeným srdcem.
Poslechněte si Black Hole Sun
Chytejte, rozhazujeme trsátka!
Cornell a jeho doprovodná kapela nastoupili chvíli po osmé hodině. Pódium se dvěma dobře známými siluetami, ničícími ve výskoku kytaru, se ještě předtím rozeznělo smyčcovým podkresem na melodii Black Hole Sun, na kterou samozřejmě všichni čekali nejvíc (a čekali poměrně dlouho). Jako první na řadu přišly rozporuplné skladby právě z alba Scream, ale třeba i zajímavá baladická cover verze Billie Jean Michaela Jacksona. Obavy, že se večer promění v r´n´b travestii, se ukázaly jako liché. Živá kapela, která po celou dobu nepřestávala ochotně házet do publika trsátka (byly jich desítky a házel dokonce i bubeník!), totiž i suchopárným rytmům dokázala vtisknout energii a rozproudit nedočkavé publikum.
Poslechněte si cover verzi Billie Jean
Někdy to skoro vypadalo, jako by Cornell skladbami jako Hunger Strike (cover Temple of the Dog), Be Yourself (cover Audioslave) nebo Jesus Christ Pose (cover Soundgarden) nabízel odpustky za skladby z posledního alba, kterým vždy trvalo o něco déle, než se v publiku ujaly. Právě dobře známými melodiemi se upocená Roxy, ve které bylo slyšet kapání čůrků potu na zem, dostávala do varu. Cornell znovu a znovu dokazoval, že by bylo škoda nevyužít „ječáku“ jeho formátu v pořádných kytarových riffech.
Poslechněte si You Know My Name
A všichni: Black Hole Sun
Když už se zdálo, že všechno splývá v jedné zvukové kouli (občas nepříjemně zazlobil zvuk), přišel na řadu i akustický set, kdy se Chris chopil kytary a přesvědčil, že obstojí i ve vyklidněných pasážích. Na Like a Stone, která předznamenala závěrečnou hudební smršť, se v sále začalo pohupovat i několik plamínků ze zapalovačů.
„Jak se jmenuju?“ uvedl Cornell výkřiky do publika již zmiňovaný úderný bondovský song, který spolu s publikem vyzpívanou Black Hole Sun završil přes dvě hodiny(!) trvající set, na jehož konci nezůstalo tričko suché. Jakékoli pochyby, zda se stále ještě vyplatí znát jméno Chrise Cornella, jsou po tomto večeru pryč.
P.S.: Na Twitteru Chrise Cornella se hned večer po koncertě objevila zpráva: „Zrovna jsme dohráli v Praze. Byla to opravdu zábava. Vždycky člověk vidí fanoušky, co vypadají jako slavní lidé. Dneska večer to byl chlapík, který jako by z oka vypadl Charliemu Sheenovi.“ Pozná se český Charlie?
Chris Cornell
21. června 2009, Roxy, Praha
