Ze Shreka se stal fotřík. Zvonec a konec, je čas se rozloučit
Zelený zlobr Shrek si v předchozích třech dílech získal svou roztomilou nemotorností řadu fanoušků. Vysvobodil princeznu Fionu, vzal si ji za ženu a teď s ní má děti. Konec zvonec ale přišel až teď, se čtvrtým dílem, ve kterém Shrek neví, co si se svou tatínkovskou rolí počít.
Shrek zažívá ve čtvrtém díle krizi. Krizi mužství i krizi identity. Zlobr chycený do jemných osidel manželského a otcovského stereotypu začíná chřadnout, stýská se mu po starém svobodném životě, kdy děsil vesničany příšerným řevem, koupal se v bahně a neměl neustále za zadkem děti, manželku i davy turistů, kteří ho okukovali jako zvíře v zoo. A tak náš rozháraný a tak trochu prostomyslný hrdina podepíše zlovolnému skřetu Rampelníkovi smlouvu; smí si užít jeden den svého starého života a na oplátku skřetovi poskytne jiný den, 
takový, který si ani nepamatuje.
Netuší však, že Rampelník, umně vykreslený jako vemlouvavý obchodníček, mu nakonec pěkně zavaří. Vezme si den jeho narození, takže Shrek se po svém výletě v čase ocitne naráz ve světě, kde jej nikdo nezná. Náš hrdina má přesně vymezený šibeniční termín 24 hodin, aby vše znovu napravil.
Samozřejmě se potká se starými známými, jenže Oslík je v tomto paralelním světě námezdní silou čarodějnic a Kocour v botách vypaseným domácím mazlíčkem, který vyměnil ochotně kord za teplou stravu…
http://www.youtube.com/watch?v=UZ7-oTIF378
Dospělá dětská pohádka
Svým způsobem je shrekovská „čtyřka“ docela vážná záležitost. Pohádkových motivů a animovaných hrátek, zejména těch bojových a létavých, tu sice najdeme stále dost, téma krize muže, který si uvědomuje, že místo hrdinského boje svádí bitvu s plnými plínami svých 
potomků, je na druhé straně na pohádku poměrně dospělé téma. Samozřejmě, že někdy v polovině filmu je vám nejen jasné, jak to všechno skončí, ale vážný motiv kromě všudypřítomných gagů, z nichž některé jsou podařené, jiné prostoduché jako pád do nádrže s prasečími výkaly, naleptává pohádková naivita typu jeden polibek všechno změní.
Shrek je vlastně mixem různých pohádek, z čehož se mu občas podaří vytěžit zajímavé momenty. Třeba když Kocour prohlásí temným hlasem: „Nakrm mě, jestli si troufáš!“ a pak sjede dolů po škrabadle. Kouzelný je také nevycválaný fracek, který Shreka na oslavě otravuje neustálým žadoněním o ukázku „pravého zlobřího řevu.“
Možná mají pravdu ti, kdo tvrdí, že nejlepší nápady už tvůrci vystříleli v prvních dílech. Tečka za celou shrekovskou filmovou poutí připomíná spíš jeden velký odkaz na jiné filmy. A občas z něj až příliš vyčnívá poučka, že tradiční hodnoty je třeba chránit.
Shrek: Zvonec a konec (Shrek Forever After)
Animovaný /dobrodružný /komedie/rodinný
USA, 2010, 92 min
Režie: Mike Mitchell
Premiéra v ČR: 15. července 2010
