Zázrační alt-J v Praze ukázali, co všechno se dá udělat s hudbou
Ani efektní světla, působivé projekce nebo povedený útržek písničky 4x4 od Miley Cyrus nebylo to, čeho si na včerejším prvním českém koncertě skupiny alt-J ve Žlutých lázních fanoušci nejvíc cenili. Alt-J jsou totiž - kromě chytlavé zvukohry - sympatičtí hlavně svým nenuceným vystupováním.
Úspěchy „zázraku z Leedsu“, jak o kapele alt-J mluvila pořádající agentura Fource Entertainment, můžeme pěkně napasovat do symbolického trojúhelníku. Od vydání debutu před třemi lety se v jejich profesním životopisu nashromáždilo vítězství v anketě BBC Radia 6 o nejlepší album roku 2012, tři nominace na BRIT Awards a v neposlední řadě i nominace na Grammy. Budoucnost zvukových britských experimentátorů ale předdefinovala trofej Mercury Prize za debutové album An Awesome Wave, na niž si příliš nevěřili: „Jsme jen parta z Leedsu, co se do toho zapletla a vyčarovala si Mercury Prize.“
Alt-J se totiž realizují s rozeznatelnou lehkostí; při poslechu jejich hudby máte pocit, že vzešla z jamování někde ve velké hale s magicky protáhlými dozvuky. Což není tak daleko od pravdy, většina písní z loňského alba This All Is Yours vznikla buď během turné k předchozí desce, nebo na exotických místech; například Hunger of Pine skupina nahrála ve skladě ve východním Londýně.
A právě její minimalistický perkusivní pop bohatý na vícehlasy se stal i terčem posměšků, jejichž vrcholem bylo instruktážní video s názvem Jak napsat song podle alt-J. Ze stejného důvodu se podle autorčina průzkumu ocitla řada posluchačů v nesnázích, zda si za tento zahraniční trend připlatit do výše devíti stovek, jehož jedinečnost pořadatelé nacenili obdobně jako The xx v případě druhého koncertu v Lucerně. Jít a mít jistotu, že jsem to aspoň zkusila? Nebo nejít a nebýt pak zklamán? To je oč tu běželo.
V tak masovou oblibu u nás, kterou naznačovalo přes šest a půl tisíc potvrzených účastníků na facebookové události, se prostě nechtělo věřit. Poslední pochyby definitivně zametla specificky budovaná atmosféra jejich songů.
Pokud tělo řídil typický houpavý smyslný beat a mysl středověkem zapáchající dvojhlasy zpěváka Joea Newmana a klávesisty Guse Unger-Hamiltona, na historky z natáčení už nezbyly kapacity. Zpěvák, kytarista/baskytarista i bubeník se celou zhruba hodinu a čtvrt nevynořili ze zvukových vrstev. (Bubeníka Thoma Greena ospravedlňovala mimo jiné dědičná nefritida postihující funkci ledvin i zrakových a sluchových orgánů.) K publiku tak jen zřídka hovořil klávesista-mluvčí, který skoro strojově vyslovoval fráze jako Thank you, Prague, you are an amazing crowd.
Podobně bytelně působila kapela i v rovině hudební. Exotické zvuky perkusí ve spojení s galaktickými klávesami, zvonivou kytarou a něžnými vícehlasy zněly jako křehký organismus, kterým kdesi pod povrchem prostupuje neviditelné lano. Jako kdyby na něm s každou další písní Britové utáhli nový uzel. Publikum zpočátku potěšili nejchytlavějšími a zvukově nejvíc provokativními hity, postupem času jejich zvuk těžkl. Hned druhá Fitzpleasure potvrdila, že alt-J rádi zesměšňují tradiční schéma hitu sloka-refrén-sloka-refrén-můstek-sloka svým vlastním, důmyslnějším receptem, dle nějž střídají hymnické popěvky s živočišným beatem. Podle stejného manuálu sestrojili i Dissolve Me nebo Matildu, kterou odzpívalo publikum.
Atmosférický vrchol ale nastal až s druhým přídavkem Nara s paletou širokou tak, že se do ní vešly kostelní zvony, chrámové varhany i živá zvonkohra, temně gradující pět minut měrou, že z toho slunce za obzor zapadlo, a dokonalou symbiózou světel a projekcí. Noční scéna s modrými světly za černými postavami střídající se s třpytivými reflektory a tygrovanými vizuály dopravila závěr koncertu do bodu nejvyšší euforie.
I při takových emocích byla to nejsympatičtější z celého koncertu nenucenost a pokora kapely. Alt-J nechali publikum přirozeně reagovat na svou tvorbu a i bez přehnaných zvukových efektů ho dokázali očarovat. Nástroje mluvily za ně, a to se cení.
alt-J
Praha, Žluté lázně, 17. června 2015
Support: Kaleida
