Žádní noví Oasis. Kasabian parodují sami sebe

Až v dubnu britská skupina Kasabian oficiálně oznámila vydání nového alba, které brzy doplnil originální artwork v růžové barvě s kompletní stopáží jednotlivých songů a výsledným časem 48:13. Podobně přímé a prosté jako grafika měly být podle kapely i samotné písničky. Jsou, ale to taky tentokrát znamená, že Kasabian zůstávají v kategorii „jednoduchá masová zábava“.

Páté album Kasabian přináší nový materiál po pěti letech. Produkci si tentokrát vzal na starost kytarista a jedna z ústředních postav Sergio Pizzorno. Spolu se zpěvákem Tomem Meighanem složil písničky, které měly naznačit nový začátek. Ovšem oněch 48 minut a 13 vteřin moc jiných není.

Poslechněte si Kasabian v Youradiu

Kasabian vždycky uměli složit chytlavé skladby; možná si nepamatujete celé postupy, ale ústřední motivy se do hlavy zaryjí a při každém náhodném poslechu volají po tom, abychom si zjistili, kdo že to hraje. Ostatně pamětní singly najdeme na každém jejich studiovém albu.

Dalším poznávacím prvkem skupiny je jejich schopnost nenásilně propojovat elektroniku s kytarami. Kasabian tak navíc činí specifickým stylem, který kombinuje britpopovou školu (Oasis) s ostrovní elektronickou scénou, včetně té starší (The Chemical Brothers), a jak nejznatelněji ukázali na předchozím albu Velociraptor!, i s klasikou let šedesátých (Led Zeppelin). Ke kapele v neposlední řadě patří jízlivá až nabubřelá prezentace, již hudebníci navzdory dobrému vztahu s fanoušky rádi na pódiu ukazují. Proto jsou často přirovnáváni právě k bratrům Gallagherovým.

Na novince 48:13 tohle všechno – včetně zvuku – pokračuje. Kasabian možná přidali klávesy a ubrali kytary, stále jsou to ale oni. Jen tentokrát zní jako vlastní parodie, revival sebe sama. Kasabian sice od producenta Dana The Automatora zjevně pochytili všechny rady a deska tak velmi dobře drží pohromadě, dokonce asi nejvíc z celé diskografie. Jenomže výsledek je spíš prázdný.

Nejhůř jsou na tom texty, které působí jen jako dodatek k hudbě; slova kritizující mimo jiné technologie, což je v současném popu velice oblíbené téma, jak dokazují například

(skladba Bow).

Kasabian jdou naproti největším současným britským kapelám. Na rozdíl od Arctic Monkeys, kteří jim jsou momentálně v tomto směru asi nejblíž, ale zůstávají zahledění až moc sami do sebe a jen popáté recyklují odkazy britské hudební historie. S několikaletou tradicí o pozici headlinerů sice nepříjdou, ale místo zavíracího vystoupení letošního ročníku Glastonbury by pouze s novým materiálem neobhájili. 

Kasabian – 48:13
Vydavatelství: Sony Music/Columbia
Celkový čas: 48:13
Seznam skladeb: Shiva, Bumblebeee, Stevie, Mortis, Doomsday, Treat, Glass, Explodes, Levitation, Clouds, Eez-eh, Bow, S.P.S.