Z Klusova Racka je nejlepší poslední dějství
Herec, sportovec, ale především nadaný muzikant Tomáš Klus přešel na třetí desce Racek k tématům sociálně-politickým, které protíná tradičními vztahy, životní filosofií a tematickými momenty Čechovovy hry Racek. Deska ale na rozdíl od hry nedrží pohromadě. Její největší slabinou je příliš mnoho témat a poloh.
Cesta k talentu české folkrockové scény je dlážděná dvěma alby, která si jako sněhová koule nabalovala další a další fanoušky. Od těch skalních, navázaných na album Cesta do záhudby, pro něž byl Tomáš Klus takřka underground až do doby, než si jeho talentu všimla rádia – a začala hrát písničky z dvojky Hlavní uzávěr splínu, až po ty, kteří se rádi svezou na módní vlně.
Klus ale ukázal, že fanynky neloví jen na hezkou tvářičku. Jeho hlavní zbraní byla image chytrého kluka se srdcem na dlani, jiné texty a povedené aranže. Na co je ale bude lovit po nejnovějším albu Racek?
Rozhovor: Když netrpím, nemůžu tvořit
Písničkář na své nejnovější desce připomíná rozervaného umělce, unuděného učesanou image spořádaného klučíka s kytarou, kterému baští z ruky fanoušci i kritiky.
Svou malou osobní vzpouru započal rozhodnutím, že novinku vydá bez vnějšího zásahu zvenčí. S kolegou-kytaristou Jiřím Kučerovským se zavřeli doma a bez dohledu vnější supervize nahráli čtrnáct kousků, jejichž jednotícím prvkem měla být Čechovova hra Racek, v níž si Klus zahrál roli Trigorina v absolventském představení na DAMU.
Ústřední téma se ale z celkového počtu citelně dotklo pouze čtveřice skladeb. Zbytek se potácí od nepochopitelných domáckých omylů (Teplota vody), sociálně politických polemik (Dobrý mrav(enci, Pánubohudooken), v nichž Klus podivně mění barvu hlasu.
Nezapomíná se samozřejmě ani na mezilidské vztahy (Sibyla), přemítání o životě (Sobec) a nově laskavé a skoro Ladovské Vánoce (Ledaco). Tyhle kousky vlastně naprvní poslech ničím nepřekvapí; hudebně to nemá chybu a písničkář zpívá cosi o životě/politice/lásce.
Tomáš Klus – Sibyla
Slyšitelná změna nastává až se skladbou číslo 10 – Trigorin. Jako mávnutím proutku zmizel Klus sarkasta, hlásná trouba národa a láskozpytec, a znovu se našel Klus umělec. Nejsilněji totiž funguje rodinka skladeb, které se váží k názvu desky a představují onen slibovaný koncept, vycházející z Racka. Bezchybná a emočně vypjatá čtveřice Trigorin, Nina, Arkadina a Treplev tu tvoří samostatné čechovovské EP, jemuž by to maximálně slušelo bez zbytku alba.
Tomáš Klus – Trigorin
Škoda, že Klus s Kučerovským nahrávali desku doma bez producenta, který by výběr skladeb pročistil, dodal celé nahrávce pohled zvenčí a tolik potřebnou lehkost a jednotné téma nerušené omyly typu Teplota vody. Racek 
je na jednu stranu typicky klusovský – více či méně povedeně sarkastický, na druhou stranu se zdá být poskládaný jako švédský stůl ze všeho možného.
Pod tíhou zbytečných chlebíčků, kterými se chtě nechtě nacpete před výtečným dezertem, se ale tomuhle švédskému stolu podlamují nohy a přestává to být zábavný večírek. Škoda.
Tomáš Klus – Racek
Vydavatelství: Sony Music
Celkový čas: 40:02
Seznam skladeb: Teplota vody, Dobrý mrav(enciú, Pánubohudooken, Okoloběhu, Sibyla, Soběc, Dno za dnem, Textovka v hudbě, Podlédnutí, Trigorin, Nina, Arkadina, Treplev, Ledaco, Děkujeme za pozornost