WWW: Atomovou včelu prodáváme s knihou. Protože to za to stojí
Pro fanoušky temné hiphopové poetiky pražské kapely WWW bude konec května svátek. 29. května totiž v pražském klubu Roxy proběhne křest nové desky Atomová včela. Prodávat se bude jen v kombinaci s knihou textů a fotek. "Kniha je pro nás stále magický formát, ve spojení s CD to platí dvojnásob," říká textař WWW a výtvarník Lubomír Typlt.
Ondřeji, ten kluk na přebalu desky Atomová včela jsi ty?
Ondřej Anděra, rap: Já to sice nejsem, ale v určitém věku bych to být mohl.
Lubomír Typlt, textař WWW a výtvarník: O fotky, kteréby album Atomová včela provází, jsme požádali Ivana Pinkavu, dnes již světově známého fotografa, a je pro nás velká čest, že na spolupráci přistoupil. Chlapec na přebalu desky je Pinkavův model. Že se jeho výraz tak podobá vyznění naší hudby, je až zarážející. Proto jsme tuto fotku všichni jednoznačně vybrali.
Proč jste zvolili takový booklet? Co fanouškům říkáte?
L.T.: Co má publiku říci kluk, který má v pohledu něco, co nás okamžitě upoutá a strhne? Tajemství. To je, oč v umění často kráčí. Neverbalizujme obraz ani hudbu. Pokud by se hudební skladba dala převézt do vyprávění, tak by se notový part musel proměnít ve slova. Kdo chce, tak obrazu porozumí. Kdo ne, tomu není dáno.
O.A.: Kluk s pohledem dospělého toho naznačuje mnoho, jednoznačný výklad neposkytujeme. K vnímání obrazu nepomůže návod, ale možná určité životní zkušenosti, schopnost asociovat, intuice a hlavně chuť se dívat.
Názvy předchozích alb Neurobeat nebo Tanec sekyr znějí docela poeticky, ale na druhou stranu mají v kontextu s hudbou WWW poměrně jasný význam. Název Atomová včela je naopak velmi konkrétní, ale těžko dostopovatelný. K čemu odkazuje?
L. T.: Atomová včela je ale taky poetický název. Je to slovní spojení, které není z reálného prostředí. Žádnou takovou atomovou včelu jsme ještě neobjevili, i když je pravda, že poslední vývoj jaderného včelařství ve WWW nesledujeme. Za nějaký čas bude, myslím, i tento název bude mít v kontextu WWW jasný význam. Do roka a do dne sa ukáže, jak praví slova klasika.
Album vyspolečně s knihou všech textů WWW, která má esteticky ladit k předchozím albům. Co si pod „estetickým laděním“ mám představit?
L.T.: WWW mají díky klipům Lexikon, Míč a 3D animacím Tikající muž a Anatomie, které jsem vytvořil společně s Davidem Vrbíkem, jasně formulované propojení hudby a obrazu. Na mojí souborné výstavě Tikající muž v Městské knihovně, která proběhla před rokem, jsem do expozice vedle mých obrazů zařadil i naše klipy. Klipy povětšinou vycházejí z mých obrazů. Tvoří s nimi společně jeden svět.
Kniha je rozdělena na čtyři kapitoly. Tři jsme věnovali albům Neurobeat, Tanec sekyr a Atomová včela a texty, které se nám nevešly na tato alba, jsme zařadili do oddílu Bonusy. Každý jeden oddíl má výtvarný doprovod. V knize najdete fotky fotografa Jiřího Málka z klipů Lexikon a Míč, najdete v ní mé kvaše, fotky Ivana Pinkavy a v neposlední řadě fotografii Tomáše Součka, na které nás zachytil, jak se proháníme na bicyklech, které mají místo kol barely.
V obrazech ze zmíněné výstavy i v textech se odráží podobně temné, ale ne fatální vidění věcí. "Vidíš", Lubomíre, nějaké texty pro WWW, když kreslíš?
L. T.: Texty vznikají do určité fáze jaksi mimoděk. Častokrát mě třeba i během rozhovoru s někým napadnou slovní spojení, které si zaznamenám, a pak je v textu dále rozpracovávávm. Takový text ž pak většinou má jasnou časovou a dějovou osu a ty nejlepší jsou v podstatě hotovy už v titulu: Tikající muž, Atomová včela nebo Ve stínu lamp. V textu Rybník je například poslední věta: "Čekal jsem měsíc co se stane/našli ho v lese břicho ledem rozpárané." Tady jsem snad měsíc přemýšlel o tom, jak text zakončit. Po vzoru antické tragédie jsem nevolil veselý konec.
Debut Neurobeat jste vydali po patnácti letech existence, druhou desku Tanec sekyr o tři roky později a novinková Atomová včela vychází čtyři roky od poslední nahrávky. Co je příčinou takových prodlev mezi vašimi deskami?
L.T.: V jednom textu na Atomové včele jsou slova: Co nekvete, to ani neuzraje. Kvetlo a uzrálo. Trochu to trvalo. Možná více slunce a mohli bychom i v Čechách sklízet kukuřici dvakrát do roka. Tvorba se ale uspíšit nedá.
O.A.: Prodlevy nemají žádné příčiny, vlastně neexistují, tvořily jsme desku pro nás přirozeným tempem. To vše v kombinaci s našimi dalšími životními rolemi. A že jich není málo.
Kdysi jste v jednom rozhovoru uvedli, že éra fyzických nosičů je pryč. Přesto je ale chcete vydávat dál. Proč?
L.T.: Naši posluchači dostanou s CD něco navíc, čímž je tentokrát kniha. Neurobeat vycházel jako duál společně s klipy, dnes už je to sběratelská záležitost. Občas dostaneme mail, kde se nás fanoušci ptají, jestli by se přeci ještě jeden Neurobet original nenašel. Vážně ne a já věřím tomu, že s Atomovou včelou to bude obdobné. Tisíc kusů není mnoho.
O. A.: Kniha je pro nás stále magický objekt, ve spojení s CD to platí dvojnásob. Kdybychom vydali texty ve formátu pro čtečku a hudbu v mp3, necítili bychom se nejspíš uspokojeni. To znamená, že jsme buď ze staré školy, nebo na tom něco je. Pořád radši prolistuji stránky s pěkným tiskem, než webový prohlížeč. Když máte rádi meče, nebudete si je chtít jen prohlížet na monitoru, budete pár kousků chtít vlastnit a občas se při manipulaci lehce říznout o ostří, bez ohledu na to, že éra mečů je pryč.
Album spolu s knihou bude stát 500 korun. Není to přeci jen přemrštěná cena?
L. T.: Album nebude jinak prodejné než společně s knihou. Navíc prvních sto předplatitelů obdrží v kompletu i Tanec sekyr a Atomovou včelu s podpisy všech členů skupiny. To už za investici vážně stojí.
Když se řekne hiphop, někdo za ním vidí slova, někdo hluk, někdo prostor pro vyjádření vzdoru, někdo kalhoty s rozkroky u kolen a ploché kšiltovky. Co se za tím pojmem skrývá pro WWW?
L. T.: Prošli jsme si všemi fázemi. Sám jsem v devadesátých letech jedny takové slušivé kalhoty s rozkrokem u kolen též nosil a nestydím se za to.
O. A.: Jak řekl Lubomír, od všechny zmíněné proudy skrz WWW prošly. Zapomněl jsi ale na zásadní prvek – na pěkné zadky bouncujících tanečnic. A čas proklatě nízkých rozkroků může na stará kolena přijít na každého, ale o tom lépe nerapovat.
Patříte k těm, kteří u nás začátkem devadesátých let hip hopovou scénu otevřeli, dnes má tato scéna mnoho tváří. Je nějaká konkrétní tvář hip hopu, která vám osobně vyloženě nesedí, kterou byste nejraději zavřeli?
L. T.: Nemohu si neodpustit citaci ze skladby Na dostřel: Má tvář má tisíc očí, ale jen jedna ústa a ta mlčí. Můžeme tedy pomlčet o tom, co bychom my cenzurovali?
Dobře. Inspiruje vás zahraniční hip hopová scéna?
O. A.: Mě stále inspirují Beastie Boys, Public Enemy, A Tribe Called Quest. Z novějších Oddateee, Angel Haze, Die Antwoord nebo Dalek. Ve své době mě velmi posunul anglický grime, neminula mě ani vlna hudební perkusivní rapové produkce, kterou zpopularizoval Timbaland.
