Will Butler nabízí dobrý recept na makaróny s poníkem
O debutu Willa Butlera z Arcade Fire se leccos říká: Třeba to, že se deska Policy urodila v obýváku Jimiho Hendrixe v New Yorku. Nebo že je „kolekcí americké hudby“ a pokračovatelkou tradice hudebníků jako Bob Dylan, John Lennon nebo Ghostface Killah. Co je na tom všem ale úplně nejlepší, je album samotné. I bez PR taktik z něj totiž sálá sebevědomí.
Už při prvním poslechu alba Policy je jasné, že mladší z Butlerovic klanu z Arcade Fire – Will – si šel za pevně stanoveným cílem. Co na tom, že skládá poctu hudebnímu retru namísto hymen budoucnosti, jak jsme zvyklí z Arcade Fire. A že bosou nohou dráždí mediální háďata, která se v krajním případě pomstí přízvisky jako špatný revival. Stejně nepřístupně se k Policy mohou postavit ti posluchači, kteří nejsou schopní vyrovnat se se syrově rokenrolovým historickým exotem v éře elektronické hudby.
Co na tom, že Butler nepíše závažná poselství a v textech nevystupuje jako respektovaný mluvčí, ale že působí jako nemožně ubreptaný svůdník, žalopěvec i muzikálový rozpustilec. Bez okolků ze sebe před nejmenovaným děvčetem sype seznam vážných i absurdních slibů („když přijdeš a vezmeš mě za ruku, koupím ti poníka, můžeme si ho uvařit k večeři, znám skvělej recept na makarony s poníkem“). Na chvástajícím se casanovovi je jen stěží poznat, že se ještě před chvíli v písni Finish What I Started nechal jako uschlý lupen ve větru bezbranně vláčet depresí; přímočarým poetickým textem zazpívaným s jakousi tragikomičností mimochodem odkázal na Morrisseyho v baladách The Smiths.
A když v Something’s Coming do přibrzděného rytmu osmdesátkového diska začne křoví fiktivního muzikálu teatrálně prorokovat „něco se blíží, oh, je to konec? Něco se blíží, nevím, ale určitě to bude začátek, něco se blíží, oh, jestli to není konec, no, jestli to není konec, ale asi to je konec“, padá zásadní rozhodnutí: ne, tenhle Butler se nemůže brát vážně. S tím přichází úleva pro všechny. Jen s celoplošným nadhledem totiž tenhle hudební všežravec, jak sám sebe označuje, neskončí ve 
strašidelné škatulce špatného revivalu.
Otázkou samozřejmě zůstává, jestli to hudebník celé doopravdy myslí takhle. V rozhovoru pro magazín Spin Butler na téma poník na talíři řekl, že to byl vtip, nicméně koně prý už okusil. Jasno ve vyznění alba tedy zjevně nemá ani on sám, a je tak na každém, do jaké stáje Policy zaparkuje. Mě ta deska baví.
Will Butler – Policy
Vydavatelství: Merge Records
Celkový čas: 27:15
Seznam skladeb: Take My Side, Anna, Finish What I Started, Son of God, Something’s Coming, What I Want, Sing to Me, Witness