White Lies naživo < White Lies na desce
White Lies jsou mladí a úspěšní. Zatímco na první polovině této informace není nic zvláštního, její druhá část se může jevit jako poměrně překvapivá. Ne snad, že by mladá trojice neuměla složit dobré skladby, ale koho by bavilo neustálé omílání téhož? Do pražského Lucerna Music Baru ovšem takových nakonec dorazilo víc než dost.
3:2 – poměr černé a bílé na pódiu. Zatímco se dva doprovodní hudebníci vystrojili do světlých svršků, trio Jack – Harry – Charles aka White Lies obléklo obligátní černou.
Najít se v tom dá jednak symbolika smrti, jež je u White Lies stěžejním tématem, nebo informaci, že londýnští muzikanti chtějí být vnímáni právě jako trojice. V neposlední řadě pak bohužel i jako signál toho, že originalita nebude na pořadu večera.
White Lies – To Lose My Life
White Lies se totiž rádi inspirují („inspirovat“ chápejte jako opatrnější výraz pro „kopírovat“, popřípadě „vykrádat“) všude kolem. Občas to přiznávají, jindy se od Joy Division, Editors a ostatních dotčeně distancují (jak si zanedlouho přečtete v našem rozhovoru); že – s lehkou nadsázkou, samozřejme – jediný jejich tón není původní, musí slyšet každý, kdo má fungující sluchové ústrojí. Jenže tihle kluci dokáží své inspirace uchopit, zformovat a smíchat s tak přitažlivým a skvěle fungujícím výsledkem, že jim rádi odpustíte.
Co je indie, to in
Narvaný Lucerna Music Bar toho byl toho jasným důkazem. Půl hodiny před devátou, tedy v plánovaný start první předkapely, se fronta klikatila skoro až na Václavák a klub se nepřestával plnit ani o další dvě hodiny později. Mezitím se na pódiu (ne)předvedli Američané Transfer, jejichž zpěvák chvílemi působil tak, jako když na svatbě promlouvá k hostům opilý svědek. V závěsu za nimi pak publikum navnadili mnohem zajímavější, energičtější a ještě ujetější Crocodiles.
White Lies – Is Love
Když hráli v Česku White Lies před dvěma lety poprvé, bylo na ně zvědavých pár desítek lidí. Ne tak v pondělí v Lucerna Music Baru. Osobně mi humbuk okolo kapely přijde trochu neúměrný. Největší přednost, tedy skvěle vystavěné melodie (namátkou To Lose My Life, Bad Love nebo nenápadný otevírák poslední desky Is Love), sice sestava zvládla perfektně interpretovat i naživo, s tou druhou – Harryho charismatickým vokálem – už to tak slavné nebylo. To samé platí o zvuku; vymazlený sound alba tu kvůli monstrózně nazvučeným bicím úplně zanikl.
Jenže jakási neviditelná chemie zkrátka fungovala, podvědomě možná i proto, že cokoliv s přídomkem indie nebo post je v kurzu. V Lucerně bylo pořádně horko, a to není žádná milosrdná lež!
White Lies
Support: Transfer + Crocodiles
7. března 2011, Praha, Lucerna Music Bar