Vztahy mezi sourozenci – zdroj sebedůvěry, či komplexů?
Dítě přichází na svět nepřipravené a bez zkušeností. Prvními společníky při objevování nového jsou proněj kromě rodičů především sourozenci. Výchova pod jednou střechou však nezaručuje stejné výsledky, a tak se rodiče mnohokrát diví, své děti porovnávají a hledají černou ovci rodiny, což může mít negativní dopad na budování křehké sebedůvěry dítěte.
Prvorozené dítě přichází do nové rodiny jako malý sociální experiment svých nezkušených rodičů, ale na druhé straně i objevitel, který uvádí věci do pohybu. Rodiče věnují dítěti co možná největší pozornost už před jeho narozením.
Pevnou součástí života prvorozených dětí se stávají pravidla. Po narození mladšího sourozence však zažívají první křivdy, neboť tyto striktní pravidla nabývají novou pružnost a noví objevitelé mají v rodině mnohem širší možnosti s povolenou uzdou. Podle dětské psycholožky a garantky Projektu sebedůvěry Dove Marie Tóthové Šimčákové by dítě ani po narození sourozence nemělo mít dojem, že ztratilo pozornost rodičů a rodiny.
Pokud tento pocit nabude, zahájí boj o přízeň nejbližších. Začne se předvádět nebo chovat nevhodně. „Úkolem rodičů je proto ukázat dítěti, že i s příchodem nového člena rodiny, ho milují stále stejně,“ poukazuje.
Kletba věčného dospěláka
Jedináček se v některých rysech podobá prvorozenému dítěti. Své území má však během celého života jen pro sebe a nemusí se o něj s nikým dělit. S rodiči tráví většinu svého času, díky čemuž se přiučil „dospěláckému jazyku“ už v časném dětství a své poznatky nadále využívá. Komunikace s dospělými pro něj není žádný problém, někdy s nimi dokáže dokonce i efektivně manipulovat.
Postavení jedináčka však není vždy nejvýhodnější. „Cílená pozornost rodičů pouze na něho mu připadá příjemná, ale je také úskalím, že všechno, co dělá, je plně podpořené a obdivované, ale také hodnocené, a tak ho to sociálně může výrazně zahnat do kouta,“ komentuje Tóthová Šimčáková.
Bezproblémoví rebelové
Druhé dítě má nelehkou pozici, neboť přichází na území staršího sourozence. Dítě se snaží být přesným opakem, čímž zahajuje boj o pořízení vlastní identity, který často sklouzne do rebelie. „Rodiče musí dítěti pomoci najít tu oblast, v níž se dokáže prosadit. Pocit sebedůvěry musíme dítěti dát a měl by stát na něčem, co dítě opravdu dokáže,“ radí Marie Tóthová Šimčáková.
Na druhé straně jsou však druhorozené děti známé svou bezstarostností a společenskostí. Jsou zvyklé dělit se o pozornost, díky čemuž jsou oblíbené i v kolektivu a označují se za nejméně problémové.
Bezpečná základna
Ať už máte doma malého dospěláka, rebela či manipulátora, nezapomínejte brát ohledy na jejich individuální jedinečnost. Zdravé rodinné prostředí bez soutěžení poskytuje pro malé objevitele bezpečnou základnu, do které se po každodenních dobrodružstvích mohou v bezpečí vrátit a klidně dospět.
„Pokud je dítě v prostředí, které mu poskytuje půdu pro svou přirozenou motivaci a růst, získává možnost zvládnout situace kolem sebe a vytváří mu obraz o sobě samém a jeho vlastní hodnotě v něm,“ uzavírá Marie Tóthová Šimčáková.
