Výstava UM Kola: Co se stane, když jsou designéři nadšení cyklisti
Pokud si pohráváte s myšlenkou, že svůj starý kostitřas v letošní cyklosezóně vyměníte za lepší model, můžete se nechat inspirovat výstavou UM Kola v galerie pražské VŠUP. Škola tu do 18. dubna shromáždila originální kousky od českých designérů."Povědomí o různých druzích kol se rychle šíří, roste třeba komunita nadšenců kol bez brzd nebo těch, kteří se po městě pohybují na sjezdových kolech a berou městský terén jako závodní trať," říkají autoři výstavy Adam Šimečka a Kristýna Zámečníková.
Všechny typy bicyklů spojují dvě kola, rám a řidítka. V čem vlastně spočívá um designování jízních kol?
Um v navrhování jízdních kol spočívá ve skloubení obsahu a formy, respektive technické a estetické části. Když tohle designéři a výrobci zvládnou, mají z velké části vyhráno.
Jak se návrhářům daří vyvažovat funkčnost a estetiku?
U některých výrobků můžeme pozorovat, že za jejich vznikem často stojí bývalí cyklističtí závodníci nebo inženýři. Tato kola pak bývají velice dobře technicky zpracována, ale nedá se na ně téměř dívat. V poslední době se ale toto uvažování hodně změnilo, a tak můžeme i noví výrobci kladou silnější důraz na vizuální stránku kol. Vždycky je to ku prospěchu věci.
Horské kolo Revoluzzer z dílny Romana Bartosze a Petra Heiníka, na které se „dá dívat“. Foto: Tomáš Polák (studiopopo.cz)
Není kolo jako kolo. Jaký typ u českých firem převládá? A jaký převládá na výstavě?
V Čechách je hodně rozšířené tzv. víkendové ježdění – tátové ve středním věku vybaví celou rodinu horskými koly od masových značek, a to včetně přiléhavých oděvů z termo materiálů. Jednou za čas se pak v této formaci vypraví o víkendu či dovolené na malý výlet, aby pak znovu usedli za volant a odjeli do kanceláří. Nevyužívají kolo jako dopravní prostředek. Ale stejně jako s navrhováním kol se i tento trend mění. Obzvlášť ve městech, ve kterých sídlí vysoké školy. Povědomí o různých druzích kol se rychle šíří a můžeme tak pozorovat třeba rostoucí komunitu fixie nadšenců (kola bez brzd) nebo těch, kteří se po městě pohybují na sjezdových kolech a berou městský terén jako závodní trať. Na naší výstavě jsme se snažili představit všechny druhy kol i materiálů, ze kterých se kola vyrábějí.
Kromě podnikatelů, kteří se výrobou kol živí, se na exponátech podíleli i studenti VŠUP. Co je k cyklistice přivedlo?
Důvody se lišily případ od případu. Jedním z vystavených exponátů je prototyp kola Kompozit pro francouzskou trialovou společnost Knoxx od Ondřeje Toboly, který v současnosti působí jako odborný asistent v Ateliéru designu nábytku a interiéru. Ondra se v minulosti prosadil právě v trialových závodech, a proto si jedno takové kolo navrhl také jako svou diplomovou práci. Oproti tomu Michal Malášek, odborný asistent v Ateliéru produktového designu, je velký cyklistický nadšenec a jelikož má dva malé kluky, chtěl i pro ně kvalitní dětská kola. Spojil se proto s Petrem Švecem a nyní spolu vyvíjejí naprosto ojedinělá dětská kola Junior Bikes.
Jedním ze studentů účastnícíh se UM Kol je designér Mikuláš Novotný. S jakým konceptem na výstavu přišel?
Mikuláš Novotný se svým kolem Folder přišel s originálním nápadem skládací kola „trochu jinak“. Jeho velikost umožňuje pohodlnou jízdu na kole rozměrů například horského kola. Zároveň ve složené formě dovoluje snadnou a pohodlnou manipulaci a není problém s ním cestovat třeba městskou hromadnou dopravou.
Praktické skládací kolo Folder od Mikuláše Novotného. Foto: Tomáš Polák (studiopopo.cz)
Design se obecně vyznačuje materiálovou všestranností. Platí to i na téhle cyklistické výstavě?
Chtěli jsme ukázat všechny možné materiály, ze kterých se kola v současnosti vyrábí. A povedlo se nám to. Vystavujeme rámy z ocele, karbonu, hliníku i titanu. Jako doplněk představujeme také dřevěná řidítka od Jerryho Kozy, na kterých spolupracoval s nábytkářskou firmou TON.
Kolo v roli dopravního prostředu na Kokořín nebo do vedlejší vesnice známe snad všichni. Čím je ale kolo ve městě?
Ve městech se z kola stává především dopravní prostředek, který člověka dopraví z místa A do místa B. Je ekonomicky méně náročné než auta i městská doprava a je také mnohonásobně šetrnější k životnímu prostředí. Navíc se díky němu netlačíte v přeplněných vagonech a autobusech, nestojíte ani v kolonách. Je ale bohužel pravda, že například cyklojízda v Praze je stále poměrně nebezpečná, protože tu není dostatek cyklostezek. Ale v jiných městech – třeba v Uherském Hradišti – je situace naopak optimální.
„Chceš-li vědět, co je dřina, kup si kolo Ukrajina, chceš-li letět jako šíp, kup si kolo Favorit.“. Staré rčení můžeme napasovat i na dnešní urban módu „kol po dědečkovi“. Jak tento pokus o návrat do minulosti vnímáte?
Osobně na tom nevidíme nic špatného, alespoň se nevyhazuje vše, co je „staré“, i když stále skvěle funkční. Navíc spousta starých kol je skutečně krásná.
Kolo TonDa s dřevěnými řidítky a nádechem retra navrhl Jerry Koza. Foto: Tomáš Polák (studiopopo.cz)
Adame, vy jste si na loňském Czech Grand Designu vysloužil nominaci v kategorii Objev roku za prototyp horského kola. Jak se vůbec dá dostat k navrhování jízdních kol?
O kola a jejich konstrukci jsem se zajímal už na základní škole, na střední umělecké jsem si jako maturitní práci také jedno z uhlíkových vláken vyrobil. V současnosti pracuji s Tomášem Vargou na modelu městského kola. Takže se to kolem kol bude točit už nejspíš napořád.
A jaký vztah má k cyklistice Kristýna?
Čím dál tím vřelejší. Ke kolům jsem přičichla později, odhadem před třemi lety. Od té doby se na ulici se otáčím za vším, co kolem mě na dvou kolech projede. Můj zájem je ale přeci jenom takový teoretický a estetický. Technické vychytávky mě spíš míjejí.
Výstava v Galerii UM zanedlouho končí. Jaký měla ohlas?
Ohlas byl skutečně velký. Ať už mezi naši přáteli a známými, tak v médiích. Sami jsme na výstavě objevili několik chyb, které bychom v Českém centru v Berlíně, kam se výstava v květnu přesouvá, rádi napravili. Obecně jsem se ale setkali s velmi pozitivními reakce, což je ta největší odměna.
