Vypsaná fiXa očarovala Prahu. Škoda špatného zvuku v Lucerna baru
Pardubická Vypsaná fiXa odehrála jediný jarní klubový koncert v Praze. Žehrání na nedobrý zvuk Lucerna Music baru se stalo už obvyklým (a o to neoblíbenějším) refrénem recenzí, ale kvarteto hudebníků na pódiu předvedlo soustředěný výkon, který od začátku nenechal na pochybách nikoho; fixí Pražané svým miláčkům rozumějí a mají proč.
V našlapaném Lucerna Music baru tentokrát chybí předkapela a není se čemu divit. Když přijdou kolem půl desáté pánové z Vypsané fiXy na pódium a spustí první dvě písně, Stereoid a Nina, strhne se taková smršť ovací, že si lze jen těžko představit těleso, které by zvládlo nevděčnou roli předskokanů.
Poslechněte si Stereoid
Publikum zná texty nazpaměť
Frontman Márdi na začátku jen lakonicky uvádí písně; až později během koncertu se alespoň trochu rozpovídá. Víc ani dělat nemusí, publikum zná naprostou většinu textů nazpaměť a nebohému recenzentovi, který se marně snaží najít místo s nejlepším zvukem, přijde líto, že už mu není dvacet a nemůže juchat pod pódiem. „Punk je mrtvej,“ křičí zmíněnému recenzentovi do ucha přítelkyně, která vidí Vypsanou fiXu naživo poprvé. Dá se to trochu pochopit, akustika Lucerna Music baru občas dělá z písniček kolovrátek a představa, že si neznalec může vychutnat magický realismus Márdiho textů, je bohužel zcela absurdní.
Playlist má Fixa vcelku rovnoměrně rozdělený mezi čtyři dosud vydané desky; nejmíň prostoru dostane trojka Krása nesmírná (z ní zazní jen Komik lobotomik, Mažoretka a Východoněmecká kapela), z ostatních desek ale dojde minimálně na pět kousků. A Fixa už hraje dost dlouho na to, aby to byly opravdu hity. Z první desky Brutální všechno to jsou zuřivě aplaudovaná Lorenová, Letadlo s kakofonickým závěrem nebo Letní tlení věnované „kamarádovi Žďorpovi“, nejspíš producentovi prvních tří desek Fixy, Petru Fialovi. Z dvojky Bestiálně šťastní znějí Potápěči a Drogový večírek, z dosud posledního alba Fenomén pak Dezolát a Antidepresivní rybička.
Poslechněte si Antidepresivní rybičku
Zběsilé tempo koncertu
Celý koncert jede ve zběsilém tempu automobilových závodů v Targa Florio. Než se člověk pořádně nadechne, jsou tu přídavky a s nimi ultimátní hit 1982. Pokud nahrajete svoji když ne nejlepší, tak určitě nejznámější písničku na první desku, je to možná trochu prokletí. Když ji ale s vámi zpívá celý Lucerna Music bar, dá se to nejspíš zvládnout.
A pak ještě San Piego; během kterého frontman Márdi oznámí nadšeným divákům, že se málo skáče z pódia, takže na konci se kapela ztrácí mezi diváky. Je škoda, že pánové z Pardubic nenechali ochutnat něco z desky, kterou v současné době točí. To (spolu s nedobrým zvukem) je asi jediné negativum koncertu, který dokázal, že Vypsaná fiXa je pořád fenomén, na nějž její fanoušci nenechají dopustit. A ti ostatní… Zajímalo to včera vůbec někoho?
Vypsaná fiXa
15. dubna 2009, Lucerna Music bar, Praha
