Vlk z Wall Street: sex, drogy & akcie
Natočit film o zhýralém, do sebe zahleděném egomaniakovi a dovést diváka až k tomu, že chce vědět, jak to s ním skončí, tomu se říká umění. Vlk z Wall Street režiséra Martina Scorseseho je skvělý film s fantastickým Leonardem DiCapriem, jenž tu předvádí dost možná nejlepší výkon své kariéry.
Vlk z Wall Street je adaptací stejnojmenného životopisného bestselleru Jordana Belforta. Ten v něm popsal svůj neuvěřitelný příběh vzestupu i pádu člověka, který se od píky vypracoval v jednoho z nejbohatších lidí na Wall Street, schopného vydělávat v rámci minut miliony dolarů. Příběh Jordana Belforta je fascinujícím příběhem kapitalismu zbaveného morálky. Světu natolik cizího a vzdáleného, že pro obyčejné lidi tady dole (nebo nahoře, záleží na úhlu pohledu) je to zážitek srovnatelný snad jen se sledováním sci-fi.
A možná právě proto je sledování filmu tolik intenzivní zážitek. Nabízí pohled do světa, který většina lidí nikdy nepozná a o kterém si ani nedovede představit, že může existovat. Tolik koncentrované dekadence, nihilismu a cynismu, kolik se scenáristovi Terrenci Winterovi povedlo do filmu dostat, působí trochu jako zjevení. Není to výsledek, který byste obdivovali po stránce hodnotové, ale po té umělecké absolutně.
Podobně jako v jiných svých filmech nemá Martin Scorsese ve zvyku zobrazovat postavy, které by byly pro diváky sympatické. Zajímají ho antihrdinové – problematické postavy s vlastními démony a vychýleným 
hodnotovým žebříčkem. V tomto směru je Vlk z Wall Street až extrémní příklad, který hravě strčí do kapsy i takové Mafiány či Zuřícího býka, protože v celém filmu není prakticky žádná postava, o níž by se dalo prohlásit, že je sympatická.
Přesto se dostanou pod kůži, což souvisí možná i s tím, že většinu času je Vlk z Wall Street vlastně čistokrevná komedie; velmi zábavná ve své rozpustilé dekadenci zbohatlických výstřelků v podobě házení trpaslíků na terč a večírkových orgií, kde se šňupe tolik kokainu, že byste jím nalajnovali všechna fotbalová hřiště na severní polokouli. Přes výraznou komediální linku ale filmu nelze upřít ani přesah v podobě kritického komentáře k rozložení sil v dnešní společnosti. Ten je ale naštěstí velmi jemný a rafinovaně schovaný pod nánosem obhroublých výjevů a nadávek (film se mimochodem těší jednomu světovému rekordu – nejčastěji ve filmové historii se v něm užívá slovo „fuck“).
A pak jsou tady herci: všichni do jednoho válí. Leonardo DiCaprio dost možná předvádí nejlepší výkon své kariéry a na Oscarech se zřejmě bude rozhodovat mezi ním a Matthew McConaugheym (Klub poslední naděje), jenž si malou roli střihnul i tady. Skvělé je ale sledovat především vývoj postavy v podání DiCapria. Herec tu má několik míst, kdy drogy a šílenství jeho postavy naberou tolik na síle, že v jeho extatickém výkonu doslova vidíte fyzickou přeměnu. Podobně hlasitě si o sošku zlatého naháče za vedlejší roli řekl i Jonah Hill, jehož ztvárnění DiCapriova parťáka nemá daleko k dokonalosti.
Film trvá tři hodiny, ale uteče jako voda. Nepřevalujete se ze strany na stranu, nesledujete hodinky a nečekáte konec. Natočit film o zhýralém, do sebe zahleděném egomaniakovi a dovést diváka až k tomu, že chce vědět, jak to s ním nakonec skončí, tomu se říká umění.
Vlk z Wall Street
USA/drama/komedie/180 minut
Režie: Martin Scorsese
Hrají: Leonardo DiCaprio, Matthew McConaughey, Jonah Hill, Kyle Chandler, Jean Dujardin, Rob Reiner, Jon Berntha a další
Premiéra v ČR: 16. ledna 2014
