Vladimír Mišík dostal pod stromeček povedenou desku coververzí

Dvaadvacet umělců, s jedinou výjimkou o generaci či více mladších, nahrálo jednadvacítku písniček Vladimíra Mišíka. Díky péči vydavatelství Indies tak vznikla bohatá sbírka dokumentující, že zajímavých skupin je v Česku spousta. Ještě výrazněji však ukazuje, že Vladimír Mišík je tu jen jeden.

Coverování skladeb slavných umělců sice nemá v Česku takovou tradici jako v angloamerickém světě, přesto už se CD svých předělávek dočkali třeba Olympic, Katapult, Karel Gott, Karel Kryl nebo v nedávné době Mňága a Žďorp a po smrti Filipa Topola Psí vojáci. Aktuální CD Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík (proč název není česky?) je už vlastně druhou nahrávkou, na které jiní muzikanti hrají písničky Vladimíra Mišíka. Tou první bylo živé CD nahrané v roce 2007 při koncertě k Mišíkovým šedesátinám. Tam ale známé skladby hráli spíš jeho známí a generační souputníci, na aktuálním CD se do mišíkovek pustily mnohem mladší kapely.

Kromě jednoho případu není žádná z písniček vyslovený propadák a deska při prvním poslechu díky žánrové pestrosti rozhodně nenudí. Na své si přijdou tradicionalisté, kteří ocení spíš jemnější přístup ke změnám, tak i hledači nového přístupu. Zajímavější jsou pak samozřejmě ta díla, které dokázala náladu originálu přetvořit a ne jen zopakovat.

Nejsilnější písničkou je Návštěvní den, hořká zpověď osamělého nemocničního pacienta. Květy nahradily osmdesátkové klávesy originálu v základním riffu houslemi a beatboxem. Martin Kyšperský navíc zpívá rezignovaně, ne jako žalující Mišík. Jak v průběhu skladby kapela nahrazuje živé zvuky všelijakým elektronickým cinkáním a šustěním, je jasné, že Kyšperský a Mišík leželi na úplně jiném pokoji. Tam, kde Mišík mluvil za žalujícího pacienta s rakovinou způsobenou Černobylem, je Kyšperský smutný muž za zdmi psychiatrické léčebny, který už ani neví, jaký je vlastně rok.

Kieslowski ve 20 deka duše a Ille v Co ti dám změnili původně durové skladby do mollu a Mišíkovy písničky vplynuly do jejich melancholie tak přirozeně, že zní jako původní. Neméně skvěle hraje Ondřej Galuška z bývalých Eggnoise píseň Tea and Crumpets (známnější v české verzi jako Jednohubky). Mišíkův veselý rockový šraml změnil do folkové naléhavosti a doprovod akustické kytary podpořené harmoniem místy získává rozervanost starých Neutral Milk Hotel.

Zajímavé srovnání nabízí trojice převážně elektronických projektů. Lesní zvěr a Jan P. Muchow se pustili do notoricky známých písniček. Muchow uhrál se Stříhali dohola malého chlapečka remízu – dokázal sice vytvořit funkční doprovod, ovšem hubatý zpěv zpěvačky Ely ke Kainarovu textu vůbec nesedí. Variace na renesanční téma od Lesní zvěře je pak úplná prohra. Jsem příznivcem odvážných coververzí, ale když z jemného skvostu zmizí harmonie a melodie, výsledek působí, jako když si osmileté děti recitují do samohrajkového dema. Nejlépe pak dopadl Boris Carloff s méně známou písní Noc: původní křehkou akustickou miniaturu opatřil osmdesátkovým depešákovským doprovodem a překvapil i slušným zpěvem v češtině, na kterou není zvyklý.

Rozpačitě působí úvodní předělávka aktuálně asi nejznámnější Mišíkovy písně Slunečný hrob, která díky Pelíškům patří k tradici Vánoc běžného mainstreamového televizního diváka. Musika folklorica poměrně věrně přehraje hit ve folklórní instrumentaci tak, že to občas vážně zní jako lidovka, ale patosu je tam příliš. (Podotýkám, že nejsem ani příznivcem originálu a jako nejlepší verze mi vždycky přišla páskovsky drzá varianta od Krausberry). Na aktuálním CD je pak Slunečný hrob i jako závěrečná skladba od rozjuchaných Čankišou.

[soundcloud url=“https://api.soundcloud.com/tracks/203126352″ params=“auto_play=false&hide_related=false&show_comments=true&show_user=true&show_reposts=false&visual=true“ width=“100%“ height=“450″ iframe=“true“ /]

Dvě asi nejznámější jména na desce se s Mišíkem popasovala mistrovsky. Mňága a Žďorp už zkoušela svůj kolovrátkový smutnoveselý přístup na Mertovi, Nohavicovi i Janotovi a v Cestě do dětství funguje i na Mišíka. Doyen CD a vlastně jediný Mišíkův generační souputník Jan Spálený pak blues Byl jsem dobrej zvládne tak, že si ho rockeři začnou do pár let nechávat hrát na pohřbech. Zaujme i minimalistické violoncellové aranžmá Tara Fuki pro skladbu Co jsem si vzal nebo keltská verze Proč ta růže uvadá od skupiny Bran. Nicméně je tu reálné riziko, že kvůli žánrové rozrůzněnosti a skoro osmdesáti minutám začnou posluchači za chvíli některé skladby přeskakovat. A osobně mě mrzí, že nikdo nezkusil nahrát nějakou ze skladeb z fenomenálního Kuřete v hodinkách.

Drzostí přístupu sice CD Mišíkových coverů nepřekonalo kultovní Klusákův výběr For Semafor, na rozdíl od něj ale nebude na staromilce působit jako svatokrádež. A pro Vladimíra Mišíka je to rozhodně důstojná pocta.

Bazarem proměn: A Tribute to Vladimír Mišík
Vydavatelství: Indies Scope
Seznam skladeb:  Slunečný hrob – Musica folklorica, Sadem, lesem, parkem – Bratři Orffové, Tea and Crumpets – Ondřej Galuška, Variace na renesanční téma – Lesní zvěř, Návstěvní den – Květy, Tma stéká do kaluží – Ladě, Stříhali dohola malého chlapečka – Jan P. Muchow, Bazarem proměn – Jarret, 20 deka duše – Kieslowski, Cesta do dětství – Mňága & Žďorp, Ďáblíci – Lucie Redlová, Noc – Boris Carloff, Co ti dám – ILLE, Koukni na tu fotku – Tady To Máš, Balada – David Stypka Band, Deserted Alley – Nylon Jail, S nebem to mám dobrý – ZVA 12-28 Band, Sochy – Jablkoň, Co jsem si vzal – Tara Fuki, Proč ta růže uvadá – Bran, Byl jsem dobrej – Jan Spálený & ASPM, Jua kaburi – Čankišou