Vieweghova Vybíjená semlela životní moudra i pokusy o humor
Za slabý výsledek filmu Vybíjená nemůže předloha Michala Viewegha, ale režisér Petr Nikolaev, který i ty nejbanálnější scény zvládá snímat jako vrcholné momenty ze Schindlerova seznamu. Vybíjená se snaží řešit všechnu tíhu světa, nakonec ale nevyřeší vůbec nic.
Nadávat na Michala Viewegha je rutina, kterou v tomto textu vynecháme. Totiž: Vybíjená podle jeho předlohy dopadla zle, ale… nemusela. Příběh o školním srazu, na němž se vzpomíná na dávné lásky i křivdy, je námět natolik nosný, že jeho filmová podoba mohla překonat předlohu. Na vině tedy není spisovatel, ale pouze a jen štáb.
Vybíjené se chopil Petr Nikolaev, řemeslně velmi zručný režisér, ovšem bez špetky filmařského citu, jenž se proslavil především rovněž vieweghovskými (ale tenkrát snesitelnými) Báječnými lety pod psa a také filmem Lidice, kde národní tragédii proměnil v národní velekýč. Z putování Konstantina a Metoděje (Cyril a Metoděj – Apoštolové Slovanů) pak udělal dobrodružné fantasy o boji dobra se zlem, vydávané za dokudrama, a v Příběhu Kmotra nechal Ondřeje Vetchého mračit se na tolik způsobů, že by vydaly na encyklopedii.
5 nejvýraznějších filmů podle Michala Viewegha
Není tedy těžké uhádnout, že rukopisem Nikolaeva je přetaženost veškerých filmařských prostředků. I ty nejbanálnější scény zvládá snímat jako vrcholné momenty ze Schindlerova seznamu. Způsobem tak okázalým a s hudbou tak dramatickou, že každou minutou očekáváte přinejmenším příchod mesiáše. Ale to jen Simona Babčáková pluje s loďkou po jezeře… Šlo to ještě pochopit u Lidic, k nimž se TROCHA toho patosu i hodí. U Vybíjené, kde malí lidé žijí své malé životy, zvolená forma zcela vylučuje uchopitelnost a vzniká jen odosobněné a mrtvé cosi plné bizarních pokusů o humor lomeno životní moudra. Komediální herecké trio Michal Suchánek, Richard Genzer a Ondřej Sokol alias Partička se totiž snaží vnést do filmu alespoň trochu spontánnosti, nakonec ale působí jenom nepatřičně. Nikolaev by nejodkrýval pradávná traumata, mluví o smrti a snad i smyslu života a humor tu jen ředí atmosféru. Jenže vložit ho musel, aby chodili lidi.
Silně epizodický děj Vybíjené sotva upoutá pozornost, protože množství postav (vzhledem ke dvěma časovým rovinám vyprávění často zdvojených) nedovoluje soustředit se na konkrétní téma. Problémy se pak zdají malicherné a neodhadnutelné. Simona Babčáková v roli bývalé třídní ošklivky o sobě alespoň neustále opakuje, že je škaredá, takže chápeme, odkud pramení její problémy. Simona Krainová v roli bývalé i aktuální třídní krásky naopak popotahuje, že „hezký holky to maj nepředstavitelně těžký“, načež se jde na Adama vykoupat do jezera, aby zahnala deprese a chtivého exmanžela Ondřeje Sokola. Sdílet její tíži je už těžší.
Obloukem se tak vracíme k problémům scénáře. Děj filmu je natolik spletitý a tak moc se snaží o velké závěry, že nepřináší jedinou emoci a končí jako by uprostřed věty. Ne, tuhle vybíjenou do kina hrát nechoďte. Je to zbytečné.
Vybíjená
Komedie, Česko, 94 min
Režie: Petr Nikolaev
Předloha: Michal Viewegh
Hrají: Ondřej Sokol, Michal Suchánek, Richard Genzer, Simona Krainová, Linda Bartošová, Lukáš Vaculík, Simona Babčáková a další
Premiéra v ČR: 12. března 2015
