Verona: Naše texty? Dáváme si teď pozor na každé slovo

Dance duo Verona, které tvoří Markéta Jakšlová a Petr Fidler, nedávno vydalo novou desku Meziprostor. A ačkoliv to nemusí být na první pohled patrné, výrazně víc než dřív si dnes dávají záležet na textech. "Nejlepší text je text, který si každý člověk může vyložit po svém. Líbí se nám písničky, které jsou zabalené v obláčku. Člověk jim úplně nerozumí, ale dokáže si je otevřít po svém," říkají hudebníci.

Co je pro vás při skládnání nejdůležitější?
Markéta Jakšlová: Nápad, to je jasné. A pak nálada, ve které se nacházíme. Tvůrčí proces se nedá naplánovat ani uspěchat, záleží na rozpoložení. Někomu se dobře skládá, když je v depresích, někomu zase, když má dobrou náladu.

Jak to máte vy?
MJ: To jsem ještě nevypozorovala. Musíme zkrátka být v určité harmonii.
Petr Fider: Já vím, co je důležité pro mě. Dá se to těžko popsat slovy. Když něco děláme, musím mít pocit, že mě to vnitřně uspokojuje a že v tom vidím nějaký potenciál. Říkáme tomu „A“ nebo „B“. „B“ je dobré, ale ne úplně dokonalé. Áčko ten potenciál má. Jakmile v nápadu áčko necítím, nebaví mě to a nechce se mi v tom ani dál pokračovat.
MJ: V tomhle má Petr pravdu. Ono je to poznat třeba ve studiu při nahrávání. Občas se začneme dohadovat a překřikovat, co ještě bychom s písničkou mohli udělat. Když tam tohle není, je vidět, že nás nápad tolik nechytil. To jsou pak ty chvíle, kdy Péťa najednou neví, co by, pořád si chodíme dělat kafe a na záchod. Při béčkách se prostě pořád tlačíme do toho, abychom píseň nějak dovymysleli. A to není ono.

Dostanou se „béčkové“ skladby na desku?
MJ: Nedáváme je tam.

Poslechněte si Veronu v Youradiu

Jak funguje vaše spolupráce s jinými textaři? Jak moc řešíte témata?
PF: Dříve jsme textařům dávali hodně volnou ruku a moc jsme po textech nešli. Nevím, kdy nastal ten zlom, ale od určité doby dáváme pozor na každé slovo.

Vracíte často texty k přepsání?
PF: Hodně často.
MJ: Nikdy se text nepovede hned napoprvé. Dřív možná ano, ale v posledních letech ne. Pracujeme pomaleji, nechceme pustit ven nic polovičatého. Zároveň je pro mě důležité, aby se text dobře zpíval, aby nezadrhával. Občas někde potřebuji mít delší slovo, kratší, tvrdší… Text opravdu hodně ladíme.

Markéto, vy jste pouze interpretka, vlastní texty nepíšete. Rozumíte pokaždé obsahu toho, co vám jejich autoři předloží?
MJ: Většinou ano, vždycky si to společně vysvětlujeme. Není to tak, že bych něco dostala a odpapouškovala to ve studiu. Dřív to tak bylo, třeba u vyloženě skandovacích věcí, kde nebylo moc o čem přemýšlet, jsem text prostě zazpívala a bylo to.

Například verš Vítr nám do mraků vzkazy píše/takový tajemný/co se daj rozehrát z písničky Volnej pád mi připadá, jako kdyby chtěl znít osvíceně, ale sám neví, co říká.
MJ: Větu takhle vytrženou z kontextu vám asi nevysvětlím. Člověk takhle nemůže jít vyloženě po slovech, věci jsou schované mezi řádky a každý v nich vidí něco jiného. Když vytrhnete jednu větu, je jasné, že to nemusí dávat smysl.
PF: Je to o celém verši, o tom, co jím chtěl ten autor říct.

A tomu já právě nerozumím.
PF: Nejlepší text je podle mě ten, jenž si každý člověk může vyložit po svém. Když je napsaný přímočaře, může se z něj lehce stát kýč. Líbí se mi písničky, které jsou zabalené v obláčku. Člověk jim úplně nerozumí, ale dokáže si je otevřít po svém.

Kdo je váš oblíbený český textař?
PF: Líbí se mi texty od skupiny Kryštof. Richard Krajčo píše texty tak, že jim nikdo nerozumí, a těžko říct, jestli jim rozumí on sám. Úžasná hra se slovy. A funguje. Proto říkám, že jde o celkovou atmosféru.
MJ: Já oblíbeného textaře nemám. Vždycky se spíš soustředím na hudbu, na melodie. Pro mě je melodie důležitější než slova. Když poslouchám novou hudbu, musí se mi určitá písnička nejdřív zalíbit melodií. Vůbec nevnímám, o čem je. Až třeba napopáté začnu zkoumat obsah textu.

Anglické texty pro vás píše Tom Malár, který v současné době žije v Německu. Jakým způsobem spolu komunikujete?
PF: Dokud bydlel v Česku, scházeli jsme se osobně ve studiu. Teď už to dokážeme řídit i po skypu. Když je třeba text upravit, řeší to s ním Markéta po mailu.

Existuje nějaké téma, kterému se ve svých písničkách záměrně vyhýbáte?
MJ: Snažíme se vyhýbat lásce. Jenomže skoro pokaždé se to nějakým způsobem vztahů nebo lásky týká. Vždycky si říkáme, že tentokrát uděláme písničku o něčem úplně jiném, ale ono se to tam stejně zase dostane.
PF: Já to vnímám opačně. Celý život je přeci o sbližování, sexu, o navazování vztahů, komunikaci. Láska je věčné a nevyčerpatelné téma.

Kdyby vám někdo dal dobrý text vyjadřující se k politické situaci…
PF: …tak ho pošlu do oněch míst.
MJ: Nemáme potřebu vyjadřovat svoje názory na politiku. Nechceme se spojovat s žádnou politickou stranou, i když nabídky na všemožné politické předvolební akce už jsme měli. Politice moc nevěříme, každý se před volbami tváří nějak a po volbách se ukáže, že vlastně není tak čistý, jak se tvářil. ‚
PF: Mě osobně už to ani nezajímá. Dříve jsem si hodně zjišťoval, co se na politické scéně děje, ale od zvolení našeho současného prezidenta Miloše Zemana jsem na to rezignoval.

Řekněte mi, jste obzvlášť pyšní na nějaký hudební motiv, který jste zakomponovali do písničky?
PF: Oběma se nám líbí písnička Nobody Cares. Je to trochu depresivní věc, která nás oba hodně baví.
MJ: Je to taková nezávislejší skladba. Očekává se od nás, že všechno, co uděláme, bude komerční. Nobody Cares ale taková není. Vznikla nesmírně přirozeně, neměl to být provplánový hit, šli jsme po náladě a to se nám povedlo. Zřejmě nebude použitelná jako singl. 

Budete ji hrát i na koncertech?
PF: Myslím, že přijde její čas. Nevíme kdy, ale přijde.
MJ: Asi ji budeme hrát spíš v klubech nebo v rámci turné. Pro firemní večírky asi úplně vhodná není. Uvidíme. Teď se chystáme trochu změnit playlist, zařadit i starší věci v novém kabátu. Zařadíme také skladby z nové desky. Na lidi ale přirozeně pořád nejvíce fungují staré hity, které znají.
PF: Chceme mít z vystoupení také dobrý pocit. Hrát věci, které se líbí nám.

Takže zatím hrajete věci, které se vám nelíbí?
PF: Jen jsou prostě ohrané. Například Hey Boy byla jeden čas nejranější písničkou v českém éteru. Tři měsíce trvalo, než jsme ji vyprodukovali, další rok ji hrála rádia, takže je logické, že už se nám to trochu ohrála
MJ: Mě zrovna Hey Boy baví. To spíš třeba Náhodou, kterou dodnes musíme hrát. Nedávno jsem po dlouhé době viděla videoklip a hodně jsem se smála a zároveň styděla.

Proč jste se styděla?
MJ: Je to šílená kvalita.
PF: I oblečení je hrůza, proboha, vždyť je to dvanáct let zpátky!
MJ: Ale písničku mají lidi dodnes rádi a chtějí ji slyšet. Proto přemýšlíme nad novou verzí, abychom ji mohli hrát dál se současným zvukem a jinou aranží.

Dnes tedy točíte videoklipy jinak?
MJ: Snažíme se, aby byly lepší. Snažíme se celkově zlepšit naši vizuální stránku, videoklipy, aranž. Děláme to nejlíp, jak umíme a jak to dokážeme zaplatitt. Samozřejmě, že kdybychom měli na klip milon, uděláme ještě něco úplně jiného.

Co byste za milion natočili?
MJ: Určitě bychom nenatáčeli v Česku. Našli bychom si hezčí lokace, využili bychom moderní techniku, různé vizuální efekty, kostýmy, komparz. Na druhou stranu je umění natočit za méně peněž něco pěkného, a o to se my snažíme. V současné době ale pořád hledáme kreativní lidi; hodně často si klipy vymýšlíme a připravujeme sami, přitom ale nejsme scenáristi ani režiséři. Potřebovali bychom někoho, kdo to zvládne produkčně vymyslet lépe než my.