Velký rozhovor s Karlem Gottem o novém CD: Zní tu písně od klasiky přes jazz, filmové melodie a spirituály až třeba po country nebo rap

Zpěvák Karel Gott vydává nové CD. A rovnou pět! Přečtěte si rozhovor s ním.

Stačilo vám na vaše dueta pět cédéček, nebo jste vybírali?

Všechny duety, které jsem kdy nazpíval, by vydaly na dvanáct kompaktů – museli jsme tedy vybírat. Ale vznikl citlivý výběr. Jsou tu jak hity, tak i neopakovatelné, žánrově zajímavé rarity, výsledky zajímavých setkání a dobrých nápadů. Víte, někdy se můžou potkat vynikající zpěváci, ale když chybí nápad, dobrý duet nevznikne. Na našem výběru jsou věci, u kterých zafungovalo několik faktorů: náhoda, štěstí, momentální nápad, kreativita, spontánnost.

Přitom je to výběr žánrově hodně různorodý.

To máte pravdu. Zní tu písně od klasiky přes jazz, filmové melodie a spirituály až třeba po country nebo rap. Říkám tomu výlety do oblastí ne úplně typických pro Karla Gotta. Výlety mimo moje teritoria. A mám takové výlety rád.

Můžete být konkrétní?

Tak třeba k tomu rapu – ten na výběru reprezentují dueta s Bushidem, DJ Bobem nebo Xindlem X. Výběr obsahuje i spoustu opravdu nečekaných setkání. Třeba duet s Lucií Bílou, který pro nás napsal Marek Eben pro slavnostní večer TýTý 1997. Ta píseň se jmenuje Kdybych nevyhrál. Kdybych opravdu nevyhrával, asi bychom ji nezařadili. Ale díky věrnosti fanoušků nebyl tenhle duet – řekl bych – aktuální. I s odstupem času má stále opravdu vtipný text.

Kolegy k mnohým duetům jste hledal v cizině. A dařilo se…

Na tomhle výběru je dvanáct zahraničních kolegů. Za všechny zmíním například dvě americké operní černošské zpěvačky – Felicii Weathers a Paulette De Vaughn. Obě nahrávky jsou z živých koncertů, z krásných a neopakovatelných setkání. Z českých operních pěvců si cením například společných vystoupení s Evou Urbanovou a Peterem Dvorským. Pouštěl jsem se ale i do jiných žánrů – třeba s Kamilem Střihavkou nebo Pavlem Bobkem.

Vzpomenete si na svůj první duet?

Jasně! To bylo v roce 1962. S Vlastou Průchovou jsme tehdy s písní Až nám bude dvakrát tolik zvítězili v soutěži Hledáme písničku pro všední den. Tahle píseň vyšla taky na mojí vůbec první desce, ještě na sedmdesát osm otáček. Byla to vlastně pohlednice s gramofonovými drážkami. Tu pohlednici jste dali na gramofon a ono to hrálo! Byla to rarita, i když dlouho hrát nevydržela.

Pokud bychom si vás představili jako „lovce“ partnerů do duetů, z kterého úlovku jste měl největší radost?

Těch bylo víc. Dlouho jsem si například přál rozdat si to s Petrem Kolářem. Miloš Dodo Doležal, rocker tělem i duší, nám napsal píseň To jenom láska zastaví čas. Je to rocková balada, takovou muziku ostatně sám rád poslouchám. Nedávno jsme s Petrem Kolářem vypustili do světa i klip. Nazpíváním tohoto duetu jsem si tak splnil několik přání. Radost mám i z duetu z filmu Don Juan DeMarco s Marlonem Brandem a Johnnym Deppem v hlavních rolích. Písnička se jmenuje Když máš ji rád vážně (Jestli oplácíš jí lásku) a je taková popově flamencová. Nazpíval jsem ji s Fredym Bittnerem, kytaristou, který taky úžasně zpívá. Jejím autorem je Bryan Adams. Zmíněné písně jsou ty dvě novinky na mém novém kompletu. A radost mám i z toho, že jsem stihl nazpívat duet s Karlem Černochem. Byl to živý swingový koncert; zvolili jsme si pro něj českou swingovou klasiku Prostý lék.

A naopak – jsou i nějaké duety, na které jste se těšil, ale nikdy nevznikly?

Jsou. Přitom k některým bylo opravdu blízko. Docela dobře nakročeno jsme měli například s kolegyní Dashou. S tou zpívám už patnáct let, ale pořád nemáme žádný záznam, který by vyšel na hudebním nosiči. Tak jsem se rozhodl nechat pro nás napsat píseň od Davida Solaře, ale do vydání tohoto kompletu jsme ji bohužel nestihli natočit. Tak snad na příští desku. Věřím, že to stihneme i s Mekym Žbirkou a Martinem Chodúrem, se kterým na duetu pracujeme. No a zatím jsme nestihli ani duet s Marikou Gombitovou. Marika mi doma zpívala jednu svoji věc, ale nepodařilo se ji dodat tak včas, abychom ji na tuto kompilaci stihli.

Mluvíte plynně všemi devíti jazyky, kterými na kompilaci zpíváte?

Plynule vlastně nemluvím ani česky! (smích) Na kompletu ale skutečně zpívám například anglicky, francouzsky, španělsky, německy, italsky nebo rusky. Zazpívám třeba francouzsky tak, že nepoznáte, že to vůbec není francouzsky. (smích) Asi nejlíp mluvím německy. Co se týče práce, je Německo můj druhý domov a mám tu i spoustu přátel. Takže kdybych neuměl německy, to by bylo špatné. Italsky jsem se učil na konzervatoři, pak jsem se ale v italských kanconetách setkával s italštinou, jakou už se nemluví. Rusky umím a o té francouzštině jsem mluvil. Ale byl jsem pochválen za francouzský akcent v písni Belle, kterou jsme nazpívali Štefanem Margitou a Danem Hůlkou! Španělsky na kompletu zpívám s Argentincem Seminem Rossim a anglicky s už zmíněnými americkými zpěvačkami Felicií Weathers a Paulette De Vaughn.

Páté cédéčko nového kompletu je sestaveno z živých záznamů. Byl to původní dramaturgický plán?

Od začátku jsme to tak chtěli udělat. Na českém gramofonovém trhu totiž dosud nemám live CD. Na německém ano, ale v Česku kupodivu ne. Navíc, jak jsem říkal, šlo o neopakovatelná setkání. Dám ještě jeden příklad. Na kompletu je i duet s Evou Pilarovou z roku 1965 z recitálu z Divadla Semafor. Objevil se na soukromé nahrávce pana zvukaře ze Semaforu. Když jsem ho slyšel, překvapilo mě, jaké odvážné jazzové věci, scaty a improvizace jsme tenkrát dělali. Každé setkání bylo jedinečné. Kdybychom se s kterýmkoliv z těch kolegů setkali dnes, interpretovali bychom ty písně úplně jinak. Dokonce si troufám říct, že bychom je zpívali zcela jinak, i kdybychom se setkali hned druhý den po koncertu. Proto si vážím toho kterého okamžiku, data, místa.

Komplet vašich duetů je zajímavý i tím, že obsahuje osmnáct nahrávek, které ještě nikdy na CD nevyšly!

Ano a kromě toho tu jsou i některé věci, které vyšly na albech mých kolegů a kolegyň, třeba Pavla Bobka, Štefana Margity a dalších, ale nikdy na žádné mojí desce. Posluchači volali po tom, že by je rádi měli všechny pěkně pohromadě. Tak tady je mají.

Komplet se jmenuje Duety, ale obsahuje i nahrávky ve větším obsazení zpěváků. Kolik vás bylo nejvíc?

Čtyři. Ale s mírnou nadsázkou sto dvacet. Myslím tím nahrávku s Alexandrovci. Když těhle sto dvacet chlapů začne zpívat, tak to opravdu hřmí. A nejen u ruské klasiky. Jsou to skutečně profesionální hudebníci s velkými hlasy. Ještě teď mě mrazí, když si vzpomenu, jak jsme na evropském turné zpívali Be My Love. Taky jsme spolu zpívali třeba Podmoskovnye večera – bylo to v Moskvě, když Alexandrovci slavili osmdesáté páté narozeniny souboru. Tuhle píseň jsem půl roku každý večer zpíval v Las Vegas, a to s velkým úspěchem. O ten úspěch se svou měrou jistě zasloužil i Louis Armstrong, který z téhle písně udělal obrovský hit.

Většinu z nás zasáhla nedávná smrt legendárního herce Lubomíra Lipského. Na vašem kompletu je taky jeden duet právě s ním!

Úžasný duet a úžasné setkání! Na tuhle písničku jsem už téměř zapomněl. S údivem jsem teď, a to několikrát, poslouchal, jak výborný to je duet. I když to byla jednorázová písnička pro jedno televizní odvysílání.

Závěrem tradiční blbá otázka – co nějaká veselá historka z natáčení?

Ono při tom natáčení bylo veselo skoro pořád, tak jenom jeden příklad. Pro Silvestr 1974 jsme s Waldou Matuškou nahráli dnes už legendární Silvestrovskou operu a v televizní show jsme ji společně zazpívali. Do té doby si všichni mysleli, že se nemáme moc rádi, ale od toho Silvestra se to říkat přestalo. Celá tahle povedená taškařice byla nápadem Václava Hybše. K tomu chci ještě říct, že v rámci kompletu, o kterém si povídáme, vychází i Silvestrovská opera ´99, kterou jsme s Waldou nahráli do televizního Silvestra 1999. Ještě na žádném nosiči nikdy nevyšla, takže je to jedna z vícera gramofonových premiér mého nového výběru. Podobných překvapení, skvělých nápadů a historických setkání je v tomto boxu víc. Hlavně na těch živých nahrávkách.