Velké zklamání s názvem Ztrácíš

Bývá pravidlem, že když interpret natočí svou první desku, bývá na ní to nejlepší z jeho dosavadní tvorby; písničky s výraznou melodií, rytmem, prostě ty nejnápaditější a s potenciálem prověřeným častým koncertováním. Není tomu tak u Marka Ztraceného.

V poděkování na desce Ztrácíš se Marek vyznává k obdivu k Freddie Mercurymu a skupině Queen. Odkazů na tuhle muziku se ovšem na albu vyskytuje pomálu, spíše vůbec. Zato se tu hojně objevuje plagiátorství a kopírování skupiny No Name. I když „hojně“ nebude to pravé slovo. To pravé slovo je „přehnaně až stoprocentně“. Napodobování hlasu Igora Timka, stejné frázování, podobné řečnické obraty, stejný styl hudby, to všechno připomíná slovenské No Name. Jenže tam, kde je u No Name lehkost a hravost, poezie, invenční melodické nápady a promyšlené aranžmá, tam je u Marka Ztraceného jen dýchavičná snaha dosáhnout na jakous takous úroveň zdařilé kopie. Nemá ani smysl rozebírat jednotlivé písně, jsou si tak podobné, jako by měl autor jednu šablonu, podle které všechny dělal.

Ke svojí škodě jsem desku doposlouchal až do konce v marné víře, že se na ní najde aspoň jedna zajímavá písnička. Bohužel. Velké zklamání.

Jediným pozitivem téhle desky je profesionální přístup produkce a firmy, kteří rukou společnou a nerozdílnou vyrobili dokonalý produkt k tahání peněz z kapes pubescentů.

Absolutně zbytečná deska.

Opravdu je na tom česká scéna tak špatně?

Marek Ztracený: Ztrácíš
vyd. Sony BMG