Vdavky nejsou jen plezír, říká Lenka Dusilová, která se vrátila z USA

Lenka Dusilová se nikdy nenechala strhnout mainstreamem a drží se spíš v meandrech proudu české populární scény. Její hudbu stále provází poezie, díky níž na sebe jako desetiletá upozornila na folkovém festivalu. Spolupracovala s Davidem Kollerem i s Čechomorem, teď je frontmankou kapely Eternal Seekers. Stejnojmenná deska jí vynesla Anděla za zpěvačku roku 2008. Nedávno se vrátila z měsíčního pobytu ve Spojených státech, v neděli koncertuje v pražském divadle Archa.

Co jste dnes dělala?
Před pár dny jsem se vrátila ze Severní Karolíny, takže se pomalinku srovnávám a zapojuju do reality. Byla jsem měsíc v Penlandu, v jedné velké škole a komunitě, kde můj přítel dva měsíce učil a předváděl své sklářské umění. Ta lokalita leží v horách a pro mě to bylo ideální místo k odpočinku. Měla jsem hodně času na sebe, hraní na kytaru a hudbu vůbec.

Byla jste tam na nějakém koncertě?
Byli jsme jednou v Ashvillu na koncertu skupiny Wilco, což je ve Státech docela slavná kapela. Trošku experimentální a hlavně americká hudba s prvky country, rocku a občasných úletů do zvukomalebných nebo psychadelických krajin. To se mi líbí. Očekávala jsem, že to tím směrem rozjedou trochu víc, koncert měli postavený spíš na písničkách. Ale bylo to hezké, hráli výtečně. Krásné a brilantní zvuky nástrojů. 

Vy sama jste si někde zahrála?
Jeden koncert pro Penlandskou školu. Odehrála jsem ho společně s výtečnou kytaristkou a skladatelkou Kelli Rudick z Brooklynu. Myslím, že jsem objevila dalšího zajímavého muzikanta, se kterým bych přes hudbu chtěla podniknout nějaké dobrodružství. Bylo to opět inspirativní, tohle snění miluju, třeba z toho něco vzejde.

Můžete srovnat české a americké publikum?
Američani se nebojí hlasitě projevit, když se jim něco líbí. Na druhou stranu je mi české publikum blízké tím, že rozumí. Jsem přece jen Češka, v angličtině nikdy nebudu zpívat přesvědčivě. Myslím, že na naše koncerty chodí spíš lidi, kteří vědí, na co jdou, a mají mě trochu rádi.  

Čerpala jste v USA jiný druh inspirace k tvorbě než v Česku?
No, mám doma velké štěstí, že můžu dělat s dobrými, inspirativními muzikanty. Moje cesty, i když třeba jenom soukromé, jsou přínosem hlavně v tom, že jsem nějaký čas mimo úzký kontakt s nejbližším okolím. Mám tak možnost si v klidu ujasnit sama sebe, jak  chci některé věci opravdu dělat.

Přihodilo se vám v USA něco zvláštního?
Můj přítel Martin Janecký je umělecký sklář a sochař. Poprvé mě zatáhl na delší čas do svého skleněného světa. Patří k velkým talentům současného sklářského umění, které je ve Spojených státech mnohem dál než u nás. Škoda, že tady není možnost něco takového vidět na vlastní oči a zažít.

Skládáte momentálně písně? Na jaká témata se můžeme těšit?
Skládám. Patlám se v různých tématech, pro některé hořím víc, ale ještě to nemám ustálené. Jakousi koncepci mám a tuším. Ale konkrétně to nebudu říkat. Nechci se svazovat tím, že teď řeknu, co se mi honí hlavou. Stejně jsou všechny souvislosti úplně jasné až těsně před tím, než je dílo téměř dokonáno. 

Jak vypadá vaše skládání?
Kytara, Macbook, jednoduchý program Audacity a sluchátka. Ideální je mít nějaký výhled na krajinu nebo na ulici. Hraju, zpívám, vymýšlím a zaznamenávám fragmenty, nápady. Po nějakém čase se k nim vracím a rozvíjím je nebo rozehrávám skladatelský ping pong s některými  hudebními kolegy, pokud si s nápadem nevím rady. Mí kolegové mají co nabídnout a často se stávají spoluautory. O texty se raději dělím s lepšími textaři a básníky, než jsem já. Sama za sebe pouštím ven jen to, co mi dává smysl a krásu.

Poslechněte si Lenku v písni Dzdzysto/Deštivo

Slyšel jsem, že chystáte vdavky. V čem spatřujete výhody a nevýhody takového kroku?
Myslím, že je to rozhodnutí vzít na sebe zodpovědnost za vztah a za toho druhého. Neměl by to být jen romantický plezír, který stojí pouze na vášni a iracionalitě. Ale zatím se ještě nevdávám. (úsměv)

Chystáte se žít v USA, nebo v Česku, případně na střídačku? Nebo někde úplně jinde?
Nevím, zatím mě to drží doma. Vracet se domů z daleka je příjemné. Praha je krásná.

Vlastníte několik Andělů. Někteří hodnotu tohoto ocenění znevažují. Co si o tom myslíte?
Je těžké napravit kredit hudebních cen. Přece jen je materiálno hlavní součástí šoubyznysu. A ne že ne. Tak to prostě je. Já taky  využívám medializace ke zviditelnění hudby, kterou dělám. Kudy jinudy ji dostat k lidem, kteří sice nemají pro hudbu tak silnou vášeň jako muzikanti, ale přesto se chtějí dostat k hudbě, která z nich nedělá pitomce? Hudební ceny jsou taková vitrínka pro momentálně oblíbené mazlíčky hudebních akademiků a mě potěšilo tam za Eternal Seekers na chvíli být. Protože Eternal Seekers si pozornost zaslouží.

Eternal Seekers. Věční Hledači… Co to pro vás znamená? Sice jste už na tuto otázku odpověděla jinde, ale my bychom si přáli slyšet něco aktuálního…
Asi neuslyšíte. Věční Hledači jsou druhy jako já, věčně neklidní, hledající, nedá jim spát, že se pokoušejí dělat a hledat něco nového, vyvíjet se, pochybovat. Bla bla bla. (smích)

Jaká metafyzická otázka vás zrovna teď pálí?
Láska k alkoholu. (smích)

Jaký je váš oblíbený zpěvák, zpěvačka, skupina, film, herec, herečka, politik, alkohol?
Miluju tyhle otázky. Tak třeba: PJ Harvey, starší hudba Joni Mitchell, Imogen Heap, Arvo Part, Eternal Seekers, Wise, Beatles, film Až na krev a pár českých filmů, Rulandské šedé a Zweigeltrebe. 

Jak jste se od svých uměleckých začátků změnila v přístupu nejen k hudbě, ale k umění obecně?
Ve zkratce: začátky provázela impulsivnost, drzost a nevědomost, pak se něco ztratilo s uvědomováním si sebe a já hledala, co a jakou hudbu chci dělat. A jak vlastně. Často jsem přikládala význam spíše technickým věcem, které se na hudbu vážou, ale nevěděla jsem a nemohla přijít na to, jak ji dělat srdcem. Tedy, že musí jít v principu ze mě a já se v ní musím cítit stoprocentně dobře. A zabíjet své strachy. Také už se snažím své hudební vztahy stavět spíš na hudbě než na představách velkého bratrství. Párkrát mi to urvalo srdce.

Poslechněte si Lenku Dusilovou s Čechomorem

Kde se vám zatím hrálo nejlíp?
Mně se hraje nejlíp, když to všechny muzikanty baví, dostaneme se na jednu vlnu a během koncertu se dějí zajímavé, nečekané věci: A když se to lidem líbí a je dobrý zvuk na obou stranách. 

Kde byste si chtěla zahrát?
V tuto chvíli bych si chtěla dobře zahrát s Eternal Seekers v neděli v divadle Archa.

Čím byste na koncert zlákala čtenáře?
S Eternal Seekers začínáme první koncertní sezonu právě v divadle Archa a byli bychom šťastní, kdybychom jí neoslavili sami, neboť hrajeme pro vás a s láskou. (smích) Můžete očekávat jedině naší původní hudbu, průlet krajinou Eternal Seekers. My se už nemůžeme dočkat!

Lenka Dusilová
Narodila se 28. prosince 1975 v Karlových Varech. Už od školního věku šla za svým cílem stát se úspěšnou zpěvačkou. Pěveckou školu získala ve sboru Bambini di Praga. Od šestnácti let byla frontmankou rockové kapely Sluníčko, s níž v devatenácti získala nominaci na Anděla za Objev roku. Tu ještě neproměnila, její kariéra je přesto Anděly dlážděná. Nejlepší zpěvačku získala poprvé v roce 2000. Nejnovější album Eternal Seekers, které je mozaikou pocitovek pro náročnější posluchače, jí toto ocenění vyneslo letos.