Vánoční bazar už získal tradici
Venku je vlezlá zima, sníh se mísí s deštěm, ale v kavárně pražského divadla Disk panuje příjemná a lehce slavnostní atmosféra. Kavárna v Karlově ulici se začíná plnit lidmi, kteří přinášejí věci všeho druhu. Babičky vybalují svoje pečlivě zabalené poklady z igelitových sáčků, rodiny nosí plné tašky obnošeného šatstva, hraček, knih a dalších věcí z domácnosti, přibývají také krabice se sponzorskými dary od známých firem. Vánoční bazar v Mokré čtvrti právě zahájil svoji šestou sezonu a herečky Aňa Geislerová, Táňa Vilhelmová spolu s režisérem Peterem Sergem Butko se postavili za pult, aby přijímali všechny ty nejroztodivnější dary. Tyto věci se prodají lidem, kteří chtějí nakoupit vánoční dárky a současně podpořit charitativní akci.
Finanční výtěžek z vaší charitativní akce je rok od roku vyšší. Dalo by se říci, že se každým rokem zdvojnásobí – před pěti lety jste vybrali 50 tisíc, poté 90 tisíc, 210 tisíc, půl milionu a loni už se vám povedlo nashromáždit milion korun. Nemáte obavy, že takovou částku se vám letos nepovede překonat?
Táňa Vilhelmová: Mě ani vůbec nenapadlo, že bychom mohli klesnout dolů. Myslím, že když si udržíme milion, budeme spokojeni, už nemáme ambice to zdvojnásobit. Je sice příjemné, že zájem pořád roste, ale taky je to čím dál náročnější, a minulý rok to bylo i s našimi sílami tak akorát. Ale strach, že bychom vydělali míň, vážně nemám.
Peter Butko: Já tedy strach mám. Mám obavu, že letos vyděláme míň, protože jsme si vybrali trošku kontroverzní téma, což je AIDS. Je to závažný problém, ale myslím si, že českou společnost víc dojímají děti v děcáku než nemocní lidé. Bojím se, že naše společnost je taková, že tohle nebude chtít podpořit, že ji to nebude natolik dojímat, aby z ní vytekly peníze. Ale třeba se mýlím, je to jen můj soukromý odhad.
Od začátku spolupracujete s nadací Terezy Maxové, která se soustředí především na pomoc dětem v dětských domovech. Jak vás napadlo spojit se právě s ní?
Táňa: Potřebovali jsme hlavně nějakou nadaci, která by nás zaštítila, protože jinak bychom nemohli vybírat peníze. A nadace Terezy Maxové nám přišla ze všech nejdůvěryhodnější, hodně nám vychází vstříc.
Peter: Nechávají nám naprostou svobodu a funguje mezi námi vzájemná důvěra.
Letos jste se rozhodli rozdělit částku nejen mezi dětské domovy a kojenecké ústavy, ale i na kampaň proti AIDS na středních školách. Proč právě to?
Peter: Letos spolupracujeme s Pražským domem světla, který nabízí bezplatné a anonymní testy na AIDS, což bychom chtěli tímto způsobem zviditelnit. Chceme podpořit osvětu na středních školách, protože ze sedmi tisíc oslovených středních škol reagovalo na kampaň pozitivně pouze 400, což je velký problém. Nejohroženější skupinou jsou děvčata kolem dvaceti let, která sice berou hormonální antikoncepci, ale dál se nijak nechrání a nevědomky virus šíří dál. Proto je osvěta důležitá, jinak tady za patnáct let můžeme mít epidemii.
V minulých letech jste například koupili dětem zájezd k moři. Máte už konkrétní představu, kam letos získané peníze půjdou?
Peter: Loni jsme kupovali zájezd k moři důchodcům a letos jsme dostali dvacet míst na zájezd k moři od cestovní kanceláře Sunny Days. To znamená, že budeme vybírat děti z dětských domovů, které stráví dva týdny v Africe. Chceme jim zpříjemňovat život, jejich životní pocit a poskytnout jim hlavně zážitky, na které budou moci vzpomínat.
Podle jakých kritérií se rozhodujete, který projekt podpoříte?
Peter: V principu to funguje tak, že máme spoustu nabídek a o nich hlasujeme. Když s konkrétní nabídkou všichni tři souhlasíme, tak návrh projde. Ale samozřejmě si také vybíráme podle toho, jestli je vybraná nadace schopná splnit to, co my dětem chceme dát a co děti potřebují. Například Klub přátel dětských domovů, se kterým letos spolupracujeme, se stará o to, aby měly děti co nejlehčí přechod z dětského domova do normálního života. Když jdou do světa, který je pro ně nepřátelský a cizí, často je o ně postaráno jen na nejzákladnější úrovni, ale třeba nemají ani magneťák. A my naši pomoc chceme směřovat právě sem, protože pro mladého člověka může znamenat opravdu hodně, když může poslouchat muziku.
Táňo, sama už máte děti. Jak se dá zvládnout rodina, práce a taková jistě časově náročná charitativní akce?
Táňa: Já i Aňa Geislerová to zvládáme docela dobře. Mám pocit, že naše rodiny se už naučily, že nás před Vánoci prostě nevidí. Takže všechny babičky, chůvy a všichni známí hlídají, hlídá v podstatě každý, kdo je trochu svéprávný. Je pravda, že tohle bude snad první ročník, kdy ani jedna z nás není těhotná.
Peter: To se teprve ukáže (smích).
Táňa: I když vlastně vždycky jsme si říkaly, že žádná nesmí být těhotná nebo kojící, a kojící pořád vlastně jsem, takže zase to neklaplo. Tak snad příští ročník…
Věnujete se charitě i jinak?
Táňa: Sem tam drobně ano, dlouhodobě spolupracuji například se sbírkou Akce cihla, ale my se chceme věnovat přednostně tomuto bazaru a nechceme být spojovaní s jinou velkou akcí. Je to trochu sobecký, ale vždycky, když zazvoní telefon a ozve se nějaká další nadace, tak už jsem na to trošku alergická, protože to by člověk nedělal nic jiného.
Co jste letos do Bazaru přinesli vy?
Peter: Táňa přinesla mě (smích).
Táňa(pohotově): Ano, já jsem přinesla Petera v zubech. A potom mám doma absolutně přeplněný sklep, ale zatím čekám na tahače, takže až dneska v noci přijede můj muž, přivezeme sem všechny ty věci – oblečení, dětský hračky, knížky, muziku, opět čtyři kartóny ukrajinský vodky, kterou tady taky prodáváme a která celkem dost vydělává.
Budete tady nakupovat vánoční dárky?
Táňa: My na nic jiného už v postatě nebudeme mít čas a všichni už si zvykli, že ode mě pod stromeček dostanou třeba rukavice s dírou a tak podobně.
Peter: Je pravda, že tady i my sháníme vánoční dárky, ale na druhou stranu je fakt, že s těmi dárky jsou vždycky všichni spokojeni, což nám dělá dobrou reklamu. Lidi si často neumějí představit, co všechno tady prodáváme, nejsou to jen ty děravý rukavice a keramika, je to i spousta luxusních věcí, máme například pozlacená pera, různé umělecké artefakty nebo obrazy. Letos máme dokonce pokerový stůl, takže když přijde manželský pár a žena se chce přehrabovat ve věcech, manžel se může zabavit hraním pokeru.
Táňa: Máme taky úplně novou kosmetiku od Avonu, dostaneme věci od Pumy jako každý rok, potom od Levisu a tak dále.
Vzpomenete si, jakou nejbizarnější věc se vám v rámci Bazaru povedlo prodat?
Táňa: Těžko říct, mně už po těch letech nepřijde vůbec nic bizarní.
Peter: Letos budeme například prodávat oplyšovaný trabant, loni se nám povedlo prodat škodovku. Nebo jsme tady měli pravé perly, diamanty, dokonce věci z pozůstalosti Emy Destinové, ale to vlastně není až tak bizarní, spíš vzácné.