Václav Noid Bárta: I jediný krok může změnit život!

Václav Bárta, známější pod přezdívkou Noid, působí na první pohled jako ranař, ale ve skutečnosti je to super chlap, který miluje svou rodinu a svou práci. Teď mu vychází CD s názvem Jedinej krok. O tom, jaké je, proč by nechtěl hrát činohru, co ho naopak láká a o mnoha dalších věcech si s ním povídala redaktorka Koule.cz Adéla Špulková.

Vaše nové album se jmenuje Jedinej krok. Proč zrovna tento název? Souvisí to s tím, že se tak jmenuje i první píseň na něm, nebo má pro vás jedinej krok hlubší význam? Ve mně to například evokovalo pocit, že někdy stačí jedinej krok k řešení.

Je to tak, jak říkáte. Jedinej krok je první písní nového alba a zároveň má pro mě tento název i veliký význam. Je to o tom, že věci se mnohdy dají řešit právě jediným krokem, jak v pozitivním, tak negativním slova smyslu. Navíc deska je spojením několika stylů (pop, rock) v jediný krok.

Jedná se o vaše druhé CD? V čem se odlišuje od prvního CD s názvem Václav Noid Bárta?

Malinko vás poopravím, nejedná se o druhé, ale již o páté CD, ale mé druhé známější CD. Předchozí tři alba byla metalová a měla tak menší okruh posluchačů. Více známé pak bylo mé v pořadí čtvrté CD, právě s názvem Václav Noid Bárta, které tak můžeme nazvat jako 4 / 1 (čtvrté vyšlé, ale první známé širšímu okolí) a nové album Jedinej krok je tak 5 / 2 (páté vyšlé a druhé známé). Jedinej krok se oproti albu 4 / 1 odlišuje tím, že má novou image. Album Václav Noid Bárta bylo z velké části tvořeno cover verzemi jiných písní. Na této desce jsem vlastně ukázal, že něco zazpívám, a mohl jsem tak vydat album 5 / 2, tedy současné. U 80 % písní na něm jsem autorem hudby, tudíž už to není cover verze, ale jsem to já.

Písně na novém CD Vám vždy někdo textoval (Gábina Osvaldová, Ondra Brzobohatý či Petr Kolečko). Rozebíral jste s autory texty?

Ano, rozebíral. Hlavně se všemi textaři, ať už se jedná o zmiňovanou Gábinu Osvaldovou, Ondru Brzobohatého či Petra Kolečka, se znám a již jsem s nimi dříve spolupracoval. Máme tak mezi sebou určitý vztah, který je velmi důležitý. Textem oni vyjádří to, co cítím.

Druhou písní na albu je píseň s názvem Maona. Kromě vašeho hlasu se v ní objevují i ženské vokály. V příloze alba je u tohoto songu napsáno, že se jedná o tajemný hlas. Prozradíte mi, kdo je oním hlasem, komu patří?

Zkuste si tipnout… Jméno osoby, která vokály zpívá, neprozradím, protože mám v plánu udělat třeba na Facebooku soutěž o to, kdo to pozná.

Další písní na novém albu je Hope never dies, v překladu Naděje nikdy neumírá. Je to vlastně takové motto, řídíte se jím?

Řídím se jím po celý život, jak v hudbě, tak v soukromí. Jakmile totiž ztratíte naději, je to vlastně konec, sebevražda.

S písní Hope never dies jste spolu s Martou Jandovou soutěžili na Eurovision Song Contest. Jaká to pro vás byla zkušenost?

Můžu říci, že to byl jeden z největších zážitků v mém životě. V rámci profesní kariéry asi úplně nejlepší. Šanci účastnit se tohoto projektu nedostane každý, o to víc si toho vážím. Je to nepopsatelné, stojíte na pódiu, v hale na vás kouká 15 000 lidí, u televizi pak několik milionů diváků. K tomu všemu skvělá organizace – 14 dní jsem si připadal jako hvězda evropského formátu. Měli jsme vlastní ochranku, jezdili limuzínou…Zkrátka nepopsatelné.

Album Jedinej krok vychází 16. října 2015 – kdy a kde bude křest?

Křest proběhne 20. října 2015 v Theatro Music Clubu a kmotry pravděpodobně budou Gábina Osvaldová, Marta Jandová a Ondra Soukup.

Vaše první CD Václav Noid Bárta, respektive 4 / 1 vyšlo 11. září 2013, tedy také na podzim, má to nějakou souvislost? Je v tom nějaký záměr?

Záměr v tom není, je to spíše shoda okolností. Zároveň podzim je po prázdninách, během kterých mám pracovní tempo volnější, nehrají se představení, minimálně se zkouší, takže člověk má víc času na CD pracovat.

Máte natočen videoklip zatím jen k písni Jedinej krok, chystáte videoklipy k dalším písním?

Určitě chystám, ale teď nevím ke kterým konkrétně. Rád bych si je natočil sám stejně jako k Jedinému kroku, ale uvidíme…

V albu Václav Noid Bárta můžeme najít píseň Nezvládám – cover verzi na Sick and Tired od Anastacii. Máte tuto zpěvačku rád, poslechnete si ji?

Anastaciu si poslechnu rád. Veškeré cover verze, co na CD Václav Noid Bárta jsou, jsou na písně, které mám rád, ke kterým mám vztah a chtěl jsem je dát do češtiny. Jakmile by tam ten vztah nebyl, nikdy by to nebylo ono.

Působíte v mnoha muzikálech, který je pro vás srdcovkou?

Řeknu dva – první je Carmen, která má nyní obnovenou premiéru a kterou jsem začínal tady v Karlíně. Druhým je pak Jesus Christ Superstar, což byl úplně první muzikál, který jsem kdy viděl. Ztvárňuji v něm Jidáše či Piláta Ponského a nyní se připravuji na roli Ježíše.

Jste autorem veškeré hudby k muzikálu Němcová!. Šel byste do takového projektu znovu?

100% ano. Byla to velká výzva a zkušenost, ale v současné době by to bylo o dost těžší. V době, kdy tento muzikál vznikl (rok 2008 – pozn. redakce) po muzikálech lidé žíznili a chodili na každý, který byl uveden. Dnes je situace složitější, lidé chodí méně a více si vybírají, na co půjdu a na koho půjdou. Kdybych ale měl takovou možnost jako u Němcové!, šel bych do toho znovu.

Máte zkušenosti i s filmem (Kajínek, Svatby v Benátkách). Láká vás i tato sféra?

Láká a hodně, ať už se jedná o herectví, tak i samotná režie. Režii jsem si vyzkoušel u svého klipu a jak už jsem říkal, rád bych režíroval znovu. Herectví mě rovněž baví. Je hodně o prožívání. Myslím, že tady dobře funguje metoda Stanislavského (Stanislavského metoda herecké práce = herec má zvládnout svou roli jak z hlediska složky psychické, tedy prožitku, tak fyzické, tedy ztělesnění – pozn. redakce).

A co činoherní herectví?

Činohra jako taková by mě asi nelákala, mám raději minimalistické hraní, zachycení detailů a u činohry je to hodně o gestech. To co uděláte na jevišti, už nezměníte. Ale je to to obrovská dřina. Tady má velkou výhodu muzikál – chvíli hrajete, chvíli zpíváte, tančíte.

Pokud byste nebyl zpěvákem, co by vás bavilo dělat?

Byl by to Odvraceč nebezpečí páchaných na exotické zvěři v přírodních rezervacích afrického kontinentu.

Vaše jméno je Václav Bárta, používáte však Václav Noid Bárta a mnoho lidí Vás také jako Noid oslovuje. Já jsem si našla, že Noid vzniklo zkrácením přezdívky Venoid, kterou jste měl. Je to pravda?

To máte správné informace. Původně mi kamarádi říkali Véno, z toho pak Venoid. Ve jsem odstranil a Noid mi zůstalo. Jinak Noid má několik významu v zahraničí. V Americe se jedná o poslíčka pizzy. V Laponsku je to pak náčelník a v Indii je Noida turistickou destinací.

Máte jedenáctiměsíční dceru Terezku, kdo vybíral jméno? Vy, nebo vaše žena?

Na jméně jsme se shodli oba. Chtěli jsme české jméno, žádnou exotiku. Rozhodovali jsme se mezi Terezkou a Dorotkou, ale bylo nám řečeno, že Dorota nebude úplně to pravé, a tak vyhrála Terezka. Její jméno mám vytetované i na předloktí. Manželka napsala dcerky jméno i s datem narození a já si to pak vytetoval jehlou a inkoustem. Přijde mi to lepší a osobnější než od tatéra. Je to tetování od táty a mámy. Jinak kdyby se narodil chlapec, byl by to Vašek. Narodí-li se nám v budoucnu další dcera, bude to Gábinka po mamince.

Říká se, že holčičky si umí omotat tatínky kolem prstu, je tomu tak?

Tak to je velká pravda. Už teď jsem jí nasliboval asi tak pět poníků, deset psů…a to ještě nemluví. Nevím, až si o ty věci bude říkat.

Zpíváte jí? Ukolébavky?

Zpíval jsem jí ještě, když byla u maminky v bříšku, takže v prenatálním stavu. Hrál jsem jí i na klavír. Ukolébavky jsem jí zpíval z muzikálu Němcová!, ale ty se jí úplně nelíbily, tak zpívám ty klasické.

Budete ji případně podporovat v hudební kariéře?

Přiznám se, že bych byl raději, kdyby pro ni hudba byla jen koníčkem. Pro dívky je hudební průmysl tvrdý. Už nyní ale vidím, že muziku vnímá, reaguje na ni, takže předpoklad talentu tam je. Samozřejmě, že pokud do toho půjde, podpořím ji, ale budu klidnější, když se vydá jiným směrem.

Co vás v nejbližší době čeká?

21. listopadu mě čekají koncerty v divadle Karlín, kde zazní písně jak z nového alba, tak některé ze starého.