Václav Neckář a Dobrý časy: I stárnutí může být radost
Václav Neckář už pár desítek let není ten rozpustilý rošťák, který zpoza mříží královského vězení samým blahem jedním tahem srdce z lásky maluje. Dnes připomíná hodného strýčka z venkova, v kárované košili a klobouku rozvážně vyprávějícího laskavé příběhy o životě. Zažívá Dobrý časy, pojďte je zažívat s ním.
Ani sami tvůrci filmového soundtracku Alois Nebel (recenze) netušili, jaký povyk vyvolá Půlnoční Václava Neckáře. Někdejší hvězda československé popmusic zažila takřka přes noc raketový restart; broukání „Haleluja“ se najednou ozývalo ze všech koutů reálného a po úspěchu na Andělech i virtuálního světa. Až byl jeden nakonec rád, že už je po Vánocích a bude zase na rok klid.
Dobrý časy v YouRadiu. Poslechněte si je
Není náhoda, že právě ti, již stáli v pozadí Neckářova profesního znovuzrození, za ním přišli s nabídkou natočit regulérní desku. Nejde však o princip „vymačkání do poslední kapky“. Oba zmínění, Jaromír Švejdík a Dušan Neuwerth, měli totiž tyto úmysly už během práce na Nebelovi, tedy mnohem dřív, než se Půlnoční stala globálním hitem. Některé z písní spolu tvůrčí duo ostatně hrávalo ještě před vydáním soundtracku.
Byť to tak fakticky není, Dobrý časy znějí, jako by je oba autoři opravdu psali Neckářovi na tělo. Poměrně tiché, klidné a často tklivé písně nikam nespěchají, stejně jako se nikam, deset let po prodělané mozkové mrtvici, nežene ani zpěvák. Pochopitelně se nepouští do náročných hlasových představení; na desce má v podstatě jednu polohu a občas spíš jen soustředěně recituje nežli zpívá. O to přirozeněji však nahrávka zní a je až s podivem, jak čistě z ní Neckář vystupuje.
Na co už hlasově nestačí sám zpěvák, dokresluje smíšený sbor Doubravánek a občas se svým typickým Priessnitz-feelingem vypomůže i Švejdík (Rybník, Ráno). Mnoho hudebních partů obstarali členové Druhé trávy („chtěli jsme, aby na desce byla taky trochu country, máme ho rádi" – Jaromí Švejdík), možná i proto album voní čerstvým vzduchem venkova a létem (přestože náladou inklinuje spíš k podzimu). V posmutnělém prvním singlu Na Rafandě, což je hospoda v Jeseníku, kam chodil na pivo Švejdíkův otec, zase Neckáře v mezigeneračním duetu skvěle doprovází Lenka Dusilová
Deset převážně baladických příběhů a vzpomínek vypráví Václav s rozvahou, nadhledem a sobě vlastní laskavostí. V písni Hledal jsem Tě, pane se obrací k Bohu a textem: „Jen trochu unavený a cestou zaprášený, jdu dál“ vcelku trefně i sám k sobě. Jindy (Bejvávalo) zase s lehkou dávkou sentimentu vzpomíná na mládí: „Bejvávalo, to jsme byli ještě mladý. Stačila láhev vína, deka, cigarety.“ Nezoufá si, ba naopak. I stárnutí může být radost, jako by říkal mezi řádky.
Neckář se vrátil tam, kde ho jeho fanoušci roky postrádali. A je to právě jeho duševní vyrovnanost a nehraná laskavost, díky níž vám bude u poslechu Dobrých časů docela dobře.
Václav Neckář – Dobrý časy
Vydavatelství: Supraphon
Celkový čas: 43:16
Seznam skladeb:Tajemství, Rybník, Tohle není píseň o lásce, Bejvávalo (Dobrý časy), Hledal jsem Tě Pane, Ráno, Na Rafandě, Čaroděj, Noční vlaky, Půlnoční