Toxique: Nechceme se zaseknout, proto měníme pokojíček

Pražská kapela Toxique se vymyká průměru tuzemské hudební scény nejen instrumentálními schopnostmi a hlasem zpěvačky Kláry Vytiskové, ale i pódiovým pojetím: Klára už několik let zpívá ze své oblíbené pohovky umístěném v retro pokojíčku. K němu také odkazuje nové DVD I Love My Sofa, které můžete vyhrát na Kouli.cz. Stojí to za to, po Novém roce totiž Toxique přijdou s novou deskou i s novou scénou a kostýmy. Mimochodem, ty staré možná právě vy dostanete jako dárek na vánočním koncertě v pražském Paláci Akropolis. Zvou zpěvačka Klára a klávesák Viliam Béreš.

Nedávno jste pokřtili zbrusu nové DVD I Love My Sofa, které jste natáčeli v únětickém kravíně. Proč zrovna kravín? Člověk by na takovém místě čekal dosluhující kapelu, ne Objev roku 2008.
Klára: Tam ale hraje hodně mladých kapel… Ono to mělo hned několik důvodů. Za prvé, kravín je, alespoň pro mě, hrozně mystický místo s atmosférou. Velká zahrada s ohništěm, domácí prostředí… Pro pokojíček je tahle atmosféra úplně ideální.
Za druhé, měli jsme tam jeden z našich prvních koncertů. A na škodu nebylo ani to, že hned vedle mají dům rodiče, takže jsem si tam mohla v pohodě natahat všechny svoje krámy.
Viliam: My jsme hlavně chtěli, aby to pro lidi byla párty, večírek, na který jen tak nezapomenou. Měli jsme pro ně připravený občerstvení, kostýmy a spoustu legálních drog v tekutém stavu.
Klára: Pekly se tam i buřty.
Viliam: Tohle bychom si třeba v Akropoli nebo v jiném pražském klubu dovolit prostě nemohli.
Klára: Potřebovali jsme tam tři dny vegetovat, zkoušet, tapetovat, všechno připravit. Optimální prostor jsme našli právě v kravíně.

Jak dlouho jste zkoušeli „choreografii“? Všechno vypadalo poměrně precizně nazkoušené.
Klára: Zkoušeli jsme to ty tři dny v kravíně. Všechno to ale bylo strašně narychlo.
Viliam: Úplně na začátku jsme se rozhodli, že si všechno připravíme sami, tak, aby celek působil kompaktně a autenticky. Klára se topila v hromadě kostýmů, který jí denně přivážely náklaďáky z okolních sekáčů. My jsme lezli po podiu a snažili se trefit kladívkem do hřebíčku, což fakt neni legrace, když jste muzikant. Všechno probíhalo pod režijním dohledem Honzy Míky, kterej nám dodával optimismus a další hřebíčky. Celý to bylo vlastně úplně přirozený. Chtěli jsme prostě domácí prostředí.

Co se distribuce DVD týče, máte docela zajímavou strategii.Co si od toho, že jste DVD poslali rovnou do novinových stánků, kde bude k dispozici do 26. října za 49 korun, slibujete?
Klára: Chtěli jsme, aby se DVD dostalo mezi co nejvíc lidí. Já sice nejsem moc pro, aby se dávala muzika zadarmo, i když jsme teď poskytli ke stažení na web náš nový singl eBay. Celou desku bych takhle ale rozhodně nikdy nepustila. Myslím, že by se měla vždycky nastavit nějaká rozumná cena, aby byla šance, že si tu věc fakt někdo koupí. To poslední, co chceme, je, aby naše muzika ležela někde na krámu za pět stovek. Přijde mi to zbytečný.

S DVD vlastně startuje i vaše nová SOFAsticated Tour 2009. Kláro, bude se váš pódiový Toxique pokojík rozrůstat? Klára: Nene, tímto turné se vlastně s pokojíčkem loučíme. Je to, dá se říct, taková pocta naší pohovce. Končíme 10. prosince v Akropoli, kde bude velký vánoční koncert a pokojík tam uvidíte úplně naposledy. V lednu se pak zavíráme do studia, jdeme dělat novou desku a vymýšlet nové kostýmy a stylizaci. Všechno bude jinak.

Bude vaše nová deska změna, nebo pojedete na stejné pop-tanečně-jazzové vlně?
Klára: Bude to hodně velká změna.
Viliam: To stoprocentně. Nová deska se bude oficiálně točit v lednu, ale ve skutečnosti už jí vlastně točíme dost dlouho – každýmu z nás se doma válí spousta cédéček s demáčema, na kterejch jsme všichni během roku tvrdě makali, takže většinu materiálu už máme. Pár písniček z novýho alba už dokonce hrajeme na koncertech. Všichni doufáme, že s novou deskou přijde i novej zvuk, kterej celý album sjednotí. První CD je stylově hodně roztříštěný. Jste v půlce desky a máte pocit, že posloucháte úplně jinou kapelu než na začátku. Nová deska bude mnohem víc držet pohromadě. Bude prostě opravdu znít jako Toxique.

Ve vaší muzice kombinujete poměrně dost žánrů. Je to proto, že chcete mít co největší fandovskou základnu, nebo to prostě tak cítíte?
Písničky na první album jsem měla vlastně už od gymplu. Jednu jsem složila, když mi bylo šestnáct, druhou v osmnácti… Všechno jsme to pak na nafrkali na desku a jen tak trochu přearanžovali. Rozmanitě tedy deska působí proto, že písničky pochází z různých období. Věci na novou desku vznikly vlastně v průběhu dvou posledních let. Nejsou si úplně podobný, ale mají linii, která se shoduje.

Jak vlastně vzniká hudba skupiny Toxique?
Klára: To je dost různý. Na první desce jsem měla dost věcí já, ale teď skládají i kluci. Na zkoušce pak všechno doděláváme dohromady.
Viliam: My jsme teď ve fázi, kdy se snažíme připravit co nejvíc materiálu, píšeme písničky. Je jich docela hodně a rádi bychom si k tomu v lednu sedli, vybrali devět, deset věcí, za kterými si budeme stát, a dovedli je k dokonalosti. V lednu zároveň budeme hledat novej zvuk.

Jak vlastně vnímáte pozici Toxique na současné hudební scéně? Cítíte se být alternativní? Zdá se mi, že balancujete na hraně mezi alternativní muzikou a mainstreamem, a že se každým dnem musí rozhodnout, kam se přiklonit.
Klára: My jsme si vždycky mysleli, že děláme pop, ale momentálně mám pocit, že jsme spíš underground. U nás je totiž pop trochu specifický žánr. Nějak nesouvisí s pojmem "pop" v zahraničí. Tady se to zacyklilo a jen výjimečně se objeví něco zajímavého, nového… Ale lepší se to, teď je u nás řada zajímavých kapel a projektů.
Ale je jedno, jestli jsme nebo nejsme alternativní. Nám jde hlavně o to, stát si za tím, co děláme, to je pro nás základ.
Viliam: Z globálního hlediska na český scéně můžeme určitě působit jako alternativní kapela. My jsme ale alternativou hlavně v našem přístupu. V tom, že hudba u nás nestojí jen sama o sobě, ale je v úzkém kontaktu s divadlem, designem a show. Snažíme se, aby to, co děláme, mělo přesah do jiných forem umění a snažíme se vytvořit si tim náš vlastní styl – styl Toxique. Bylo by fajn, aby se dramaturgové přestali klepat strachy o posluchače a začali hrát hudbu součastnosti a budoucnosti – a nejen minulosti. Stačí na to nít koule. A občas se podívat na myspace nebo MTV. Lidi maj právo si vybrat. Ještě, že existuje internet.

Klára: Druhá věc je, že i tady je spousta promotérů, kteří mají klapky na očích, respektive na uších. Měli by víc vnímat, co se u nás děje novýho. Oni se ale bojí riskovat. Bojí se, že lidi nový věci nepřijmou. Proto nejsou zajímavý kapely vidět v televizi, ani je nehrajou v rádiích. Podle mě je to škoda.

Znamená to, že s dalšími alby můžeme čekat další žánrové změny a experimentování?
Viliam: To je vlastně to, co nás na muzice láká.
Klára: Nechceme upadnout do stereotypu, proto třeba měníme pokojíček. Už s ním jezdíme dva roky a ne že by nás to nebavilo, ale já se prostě potřebuju posouvat.
Viliam: Vždycky záleží na přístupu. Jsou lidi, který postaví dům a obeženou ho plotem a tam si krásně žijou až do konce života. Na český scéně jich je fůra. Pak jsou lidi, co touží po progresi. Chtějí poznávat a ochutnávat nový věci, místa a kultury. Ale to chce odvahu. Snažíme se jí neztratit.

Prozradíte, co tedy můžeme čekat po pohovce a načančaném pokojíčku?
Klára: Určitě výpravnou scénu a kostýmy. Nebude to už úplně retro, spíš takový mimosvět. Jasnou představu o tom, jak by to mělo vypadat, už docela mám, ale ještě čekáme, až bude kompletní deska. Ono se to totiž hodně odvíjí od samotných písniček. Víc ale prozrazovat ještě nechci, nechte se překvapit.

Takže není to tak, že by vám docházela inspirace ve vašich retro kreacích?
Klára: To vůbec ne! Já jsem kvůli natáčení DVD nakoupila asi sedmdesát retro kostýmů a teď to mám všechno doma. Mohla bych hrát retro dalších třicet let s tím, co mám.

Toxique a Two Sides

http://www.youtube.com/watch?v=Ir1S_MTQpHY

Když už nic, máte alespoň docela zajímavé ceny do soutěží.
Klára: My ty oblečky budeme právě rozdávat na vánočním koncertě. Máme seznam třeba třiceti jmen, který napíšeme na balíček, a pak vyvoláváme: „Jana tady má dárek!“ A Jana, která přijde, tam pak třeba bude mít skvělý šaty.
Viliam: Nebo trenýrky.

Hezké jméno na dárek by bylo třeba Štefan.
Klára: Štefanů moc není, tak to je dobrá šance. Ale musíš přijít, protože jestli nám tam zůstane Štefan, tak napíšu na Kouli a budeš mít průšvih.