Toxique jako Vetřelci, Ohm Square jako Jára Cimrman

Pražské kapely Ohm Square a Toxique se 21. a 22. října 2011 představí na sedmém ročníku technicko-hudebního festivalu Akropolismultimediale v pražském Paláci Akropolis. Kromě chuti zkoušet novátorské postupy muzikanty tentokrát pojí i barva. „Zjistili jsme, že my i Ohm Square budeme oblečení ve světlých barvách. Možná to teď nějak frčí a podprahově jsme se dostali na stejnou vlnu,“ směje se zpěvačka Toxique Klára Vytisková.

Festival Akropolismultimediale se snaží propojit elektronickou hudbu s novými médii a technologiemi. Jak se na tuhle kombinaci těšíte?
Klára Vytisková (KV, Toxique): Těšíme se hodně, protože plánujeme předvést něco jiného než na našich klasických koncertech. Bude to ale zároveň trošku punk, protože po instalaci vlastně hned vystupujeme. Hodně věcí bude vznikat až na místě. Sami jsme zvědaví, jaký divočiny vzniknou.
Jan Čechtický (JČ, Ohm Square): I my se těšíme…Hlavně až to bude za námi. Na dvaadvacátýho ráno se těšíme hodně!
KV: To my budeme mít teprve všechno před sebou.

Diskutovali jste společně o programu? Budou na sebe vaše koncerty 21. a 22. října nějak navazovat?
KV: Teprve zjišťujeme, co má každý z nás v plánu. Teď jsme třeba objevili, že my i Ohm Square budeme oblečení ve světlých barvách. Možná to nějak frčí a my jsme se všichni podprahově dostali na stejnou vlnu.
JČ: Ale jinak bude návaznost akorát tak chronologická.

Máte s podobným „multimediálním“ vystoupením zkušenost?
KV: Pokud je na to kapacita a prostor, snažíme se nová média využívat pořád, naposledy třeba v rámci Designbloku. Teď máme možnost pracovat s konkrétním prostorem Paláce Akropolis a to je pro nás výzva.
JČ: Budeme se snažit o detailní propojení obrazu se zvukem, zapojíme více improvizace. S programem z Akropole ale hlavně plánujeme vystupovat i v budoucnu.

V oficiálním manifestu Akropolismultimediale stojí, že ač je na současné české multimediální scéně projektů a výstav celkem dost, všechny jsou příliš akademické. Přehlídka v Akropoli chce proto být víc otevřenější. Chápete to jako multimediální osvětu?
KV: My jsme spíš toho názoru, že podobné akce se u nás dějí málo. Honza (Jan Čechtický – pozn. red.) říkal, že v Berlíně je možný na podobnou akci zajít každý týden.
JČ: Tahle akce není rozhodně revoluční, technologie se v zahraničí používají naprosto běžně. Působení na publikum 21. století nevychází jenom z rozeznění struny, ale ze všeho, co ho obklopuje.
Jestli nové technologie přiblížíme laikovi, to si nejsem jistý, spíš si myslím, že ho tím trošku odradíme (směje se). Myslím, že běžný posluchač nebude úplně chápat, co se na pódiu děje. Ale jen o tom to není. Doufáme, že naše vystoupení bude na diváka působit jako celek.

Budete vycházet z vašeho klasického repertoáru, nebo hudbu přizpůsobíte instalacím?
JČ: Přijdeme s úplně novým repertoárem. Zazní jedna skladba ze Samotářů, ale v nové úpravě. Posluchači se budou muset soustředit; vizuální stránka bude většinou černobílá a bude se týkat úplně nesmyslných vynálezů. Taková cimrmanovská vizualizace, řekněme.
KV: Budeme hrát písničky, jež už fanoušci znají, ale předvedeme i něco z připravované desky, která vyjde na jaře. Setlist přizpůsobíme tak, aby fungoval s instalacemi. Celou scénu dělá naše scénografka Andrijana Trpković, tak jí předávám slovo.
Andrijana: V jedné části na sebe Klára obleče kostým, na který se bude promítat mapping. Nebude se tedy moct hýbat, kapela tudíž bude muset hrát pomalejší skladbu.
KV: Do celé akce chceme zapojit i lidi. Z pódia a hlediště vytvoříme pomocí plastických organických tvarů, které budou spojovat zábradlí a pódium, jeden prostor. Lidi tím budou moci prolézat a bude to takový celý…divný. Takovej kokon.

Toxique model 2011

Takže smažete hranice mezi pódiem a prostorem pro diváky?
KV: My sice budeme nahoře a lidi dole, ale díky organickým tvarům se všechno víc propojí. Vznikne jeden prostor a celý to bude taková mimozemská civilizace.

Vzpomněli jste při přípravách na švýcarského umělce H. R. Gigera, tvůrce filmového Vetřelce?
Andrijana: Někde v podvědomí se objevil.
KV: S klukama teď v dodávce hodně koukáme na sci-fi thrillery, třeba na Pavoučí teror, tím jsme taky ovlivnění. Ale nebojte, žádný sliz tam nebude.

V jednom dřívějším rozhovoru s Klárou jsem narazil na otázku, jestli se nebojíte, že silná vizuální stránka nepřebije na koncertě hudební zážitek. Jak to vidíte v souvislosti se show v Akropoli?‚
KV: Naše scéna bude hodně transparentní a čistá, průhledná a bílá. Chceme, aby naši muziku spíš doplňovala. Hudba by měla být na prvnímm místě, všechno okolo bude pouze třešnička na dortu.
JČ: Pro nás to bylo docela téma, protože Charlotte (zpěvačka Charlie One) je na pódiu výrazná a náš host, klávesák Mirek, taky. Řešili jsme, aby nedošlo k tomu, že divák nebude vědět, co sledovat dřív. Nechceme je ochudit o energii lídra, zároveň bychom ale rádi, aby sledovali i to ostatní.

Ohm Square – I Need Love

Současní Toxique a Ohm Square toho mají dost společného – anglicky zpívající zpěvačku, hudbu, která alespoň částečně vychází z elektroniky, odbočky do soulu a jazzu. Vybral vás Palác Akropolis záměrně?
JČ: Cyril Havránek, jeden ze spoluautorů projektu, oslovil Toxique jakožto multimediální a progresivní kapelu. Naopak my jsme dinosauří skupina úplně opačnýho typu – nejsme ti moderní, ale spíš staří, konzervativní. Jelikož jsme ale Cyrilovi přednesli, jakým způsobem bychom chtěli udělat naši další desku (budeme ji natáčet vlastně na místě), usoudil, že náš koncept se mu do festivalu hodí.
Ale ještě k přirovnání k Toxique. Možná jsme si trochu podobní vizuálním pojetím koncertů, trochu duchem vystoupení, ale tvorbou jsme naprosto odlišní. Mně se to, co dělají Toxique, hodně líbí, každý na to ale jdeme jinou cestou.
KV: Samozřejmě je to srovnatelnější než třeba my a Kabát.
JČ: Ale my jsme snad už blíž Europe než Toxique.

Oba jste mluvili o tom, že se svými kapelami brzy vydáte novou desku. Jaké budou?
JČ: Naše nová deska bude nahraná naživo, což je něco úplně jinýho, než co jsme dělali před tím.
KV: Obě alba Toxique jsou jiná. Dost lidí nám předhazuje, proč měníme styly, a já vždycky říkám, že člověka v průběhu doby ovlivňují věci kolem – knížky, lidi v metru, cokoliv. Proto je každá deska jiná. Je to klasický vývoj. V Akropoli budeme hrát první singl Toxique Girls, těšte se na diskotéku. Jak ale bude vypadat celá deska, to ještě nevíme. Plánujeme jako vždycky odjet na měsíc pryč a pak teprve dáme hlavy dohromady.