Tomski&Polanski: Ilustrace nás živí. Ale kreslíme od rána do večera
Slyšeli jste desku Symboly skupiny Calm Season? Její obal je, stejně jako oblíbené hračky-lištičky ze série Pako Toys nebo karty Pernowka, dílem populárního ilustrátorského dua Tomski&Polanski, jehož rukopis se vyznačuje skoro až dětskou hravostí. "Jsme zkrátka řemeslníci, jejichž úkolem je témata odlehčovat," říká v rozhovoru Ilona Polanski.
O značce Tomski&Polanski se na pražské umělecké scéně slýchá v současné době poměrně hodně, o vaší historii se toho ale moc neví.
Než jsme se s Lukášem (Tomkem alias Tomskim – pozn. red.) potkali, byli jsme dva samostatní freelanceři. Znenadání jsme na sebe natrefili na akci Secret Walls, kde mezi sebou ilustrátoři svými výtvory navzájem battlovali. Přímo tam jsme si konkurovali, pak jsme ale oba našli zalíbení v tom, co dělá ten druhý.
Chápu to tedy správně, že ilustraci se věnujete celý život?
Lukášova maminka vyučuje výtvarné umění, Lukáš to tedy má víc v rodině než já. Já odmalinka chodila do výtvarky a k tomu nabalovala různé umělecké školy. Uběhlo čtvrt století a zjistila jsem, že neumím nic jiného než kreslit!
„Zásadní tvorba se zabývá příjemnou existencí člověka a hledáním spokojenosti,“ řekli jste v jednom rozhovoru. Našli jste ji v momentě, kdy jste potkali jeden druhého?
Určitě, máme moc pěkný vztah. Uvědomujeme si, že není lehké potkat někoho, s kým si lidsky i pracovně sedneš. U nás to šlo hrozně přirozeně, jsme děti štěstěny.
Co pracovní neshody? Fungovat ve dvojici může být nevýhodné při rozhodování, na jakou zakázku kývnout a kterou nebrat.
Ilustraci se oba snažíme věnovat především autorské. Nebereme zakázky, u kterých by nám chyběl prostor pro vlastní realizaci.
Hodně se dnes řeší, nakolik jsou umělci schopní se uživit. Je grafika a design dobrá živnost?
Říkáme, že se tím živit dá. Prakticky ale neděláme nic jiného, než že ráno sedneme a celý den kreslíme.
A když přijde období sucha?
Když náhodou nemáme zakázky, kreslíme sami pro sebe. Takhle třeba vznikly naše hrací karty Pernowka (nahoře na obrázku). Nepotřebujeme k životu moc. Primárně jde o rozhodnutí, jestli chceš celý život dělat to, co tě nebaví, a dostávat za to hodně peněz s tím, že sám sobě se budeš věnovat jen ve volném čase. Pracujeme i o víkendech, ale prací se nemučíme. Máme ji rádi.
Padla zmínka o kartách. Dočetl jsem se, že to, co zobrazují, odráží povahu lidí z Vysočiny, odkud pochází Lukáš. Znázorňují zvířata, která žijí na Vysočině. Ze strany Lukáše jde o poctu místu; je takový lesní patriot. Charaktery zvířat má pečlivě nastudované, snaží se je personifikovat.
Na pracovním kontě máte ihračky značky Pako Toys. Jak jste na ně přišli?
Pako Toys vznikly ve spolupráci s Margaretou Tomkovou, Lukášovou mladinkou manželkou, která studovala v Bratislavě módu. Je hrozně zručná v práci s textilem a dokáže naše ilustrace přešívat do podoby hraček.
Zaujaly mě vaše pohlednice s potvorami. Mají nějaký reálný základ, třeba vaši oblíbenou postavičku z dětství?
Nevěřím, že něco vyleze z hlavy jen tak, člověka vždycky formuje to, co viděl v dětství. Oblíbené ilustrátory nicméně samozřejmě máme.
Koho jsi mívala jako malá ráda?
Pamatuju si, když k nám přišla éra Disneyovek, před tím nám rodiče četli z knížek, které ilustrovali Jiří Trnka a Josef Lada. Českých ilustrací jsme se zpočátku hrozně děsili. Až v dospělosti jsme se k nim vrátili a zpětně je doceňujeme.
V pořadu Artmix jste řekli, že chcete dělat animáky českých Pepíků. Kdo je pro vás českým Pepíkem?
Třeba my sami. Nechceme, aby to působilo hanlivě, jen věříme, že každá národnost má svoje specifické charaktery a ten český je skvělý v tom, jak si lidi umějí hezky poremcat u piva.
Vždycky se mi líbila pomalovaná fasáda Meet Factory. Až nedávno jsem se dozvěděl, že je to vaše práce.
V rámci jednoho grafitti festivalu jsme dělali animák na hlavní stěnu Meet Factory, která je vidět ze silnice. Za dva týdny se to ale přemalovalo. Je to vlastně taková galerie, malby tam nikdo nemá dlouhodobě.
Aha, říkal jsem si, že pokažd vypadají trochu jinak. Když je řeč o Meet Factory, jaký mají Tomski&Polanski pohled na tvorbu Davida Černého?
Stejný jako na všechny umělce. Něco mě baví, něco ne. V jeho věcech každopádně vidím hravost.
Jeho dílo často provokuje. Dalo by se totéž říct o některé z vašich prací?
Snažíme se nedělat karikaturu ani politickou ilustraci. Neradi se k těmhle „těžkým“ tématům vyjadřujeme. Často o sobě tvrdíme, že jsme řemeslníci, jejichž úkolem je témata odlehčovat.
Líbil se mi obal, který jste vyrobili pro desku skupiny CalmSeason. Oslovili vás poté další muzikanti?
Lukáš teď na něčem pracuje, bohužel si nevzpomenu na jméno. Ale dělali jsme například pro Ohm Square, těm jsem vyráběli potisky na trika a mikiny.
Když se bavíme o muzice, jakou hudbu máš ráda?
Hudbu mám hodně spojenou s konkrétním životním obdobím. Začínala jsem na střední, kde jsme se dělili na dvě poloviny – kytarovou a rapovou. Já patřila ke kytarám, ale postupně jsem se dopracovala k elektronice.
Jaké nápady se momentálně kupí v hlavě a čekají na zhmotnění?
Připravujeme se do Kyjeva na výstavu, jde o velký sjezd evropských ilustrátorů. Od plánování si ale dáváme pohov. Unavuje nás a neradi jsme zklamaní, když se některé věci nepodaří protlačit.
