The xx v Praze: Beaty, laser a láska
Po pražském koncertě londýnské trojice The xx je jasné, proč se na tuhle kapelu stojí fronty i před newyorskými kluby. Svoje tiché a klidné skladby umí naživo přepracovat do triphopu, ostrých zvukových ploch i téměř drum´n´bassových vln. Na jedné takové společné vlně jeli s The xx i mimořádně pozorní fanoušci, kteří velký sál Lucerny včera vyprodali.
Londýnskou minimalistickou skupinu The xx potkal podobný osud jako třeba kolegy z manchesterských Hurts. Během pár let se z kapely pro pár stovek lidí (možná si pamatujete první koncert v roce 2009 ve strahovském klubu 007, kam se vejde zhruba sto lidí) vypracovali do velkých klubů. I když vypracovali asi není to pravé slovo; The xx znějí na obou deskách z let 2009 a 2012 podobně. Lidé si prostě jejich hudbu našli a rychle se s ní ztotožnili.
Poslechněte si The xx v Youradiu
Zatímco velkolepému, dramatickému elektropopu v podání Hurts velká pódia sluší, u The xx visel nad výsledkem koncertu v Lucerně otazník. Povede se zpěvačce Romy Madley Croft a jejím kolegům převléct subtilní, tiché příběhy do takového kabátu, aby zahřál dvoutisícový vyprodaný prostor? Dokáží dát skladbám určeným pro klidný poslech doma na gauči ( ) "koncertní" rozměr?
Jak se ukázalo, všechny obavy byly liché. The xx v čele se zpěvačkou a kytaristkou Romy a basákem Oliverem Simem připravili pro svůj koncertní set aranže, které se od těch albových výrazně lišily. Zábavně měnili tempo i barvu skladeb a koncert přirozeně gradovali.
Úvodní Try změnili téměř v triphop, z hitu Crystalized se zesílenými beaty se rázem stala večírková pecka. A lidi se bavili. Písničky poznávali po prvním tónu, tančili, v kontrastu s melancholickými kořeny muziky až hystericky aplaudovali. Zdá se, že když Romy v rozhovoru pro magazín PItchfork říkala, že lidi mají smutek docela rádi, nemýlila se.
Sami xx zůstali věrni své image "postav v pozadí" a místo sebe nechali mluvit hudbu a lasery. V Shelter se těsně pod stropem střídaly hutné světelné plochy, skoro jako kdyby místo pódia stálo v Lucerně taneční peklo. V Infinity zase pobavily zesílené bicí, VCR pak kapela pojala maximálně tanečně. Od hudebníků to byl výborný tah, protože i díky výrazně upraveným aranžím nastalo během koncertu málo hluchých míst, v nichž by se dařilo ukecanému publiku.
Místo klábosení se tak na The xx zpívalo, a to tak, že ze závěrečného přídavku Angels šel mráz po zádech. Je skvělé, že když chce člověk s ostatními z plných plic zpívat slova love, love, love, nemusí kvůli tomu chodit na lokální diskotéku.
The xx mají klubovou dramaturgii i po druhé desce zvládnutou velmi pečlivě. Další otazník, totiž jak bude na koncert reagovat české publikum pod širým nebem, tak zmizí po vystoupení na letošních Colours of Ostrava.
The xx
Support: Mount Kimbie
Praha, Lucerna, 16. května 2013
