Technoparty? Šlapat po myších a syslech? To bych nevydržel, říká Tomáš Hanák

Zpěvák a herec Divadla Sklep Tomáš Hanák vydal nedávno u labelu Klíče sólovou desku, Vánoce letos v Čechách rozhodně slavit nebude, jako dárek pod stromek (si) nadělil piano pro synka a na otázku, zda s Malým tanečním orchestrem Praha, s nímž bude po dvaceti letech opět uzavírat rok v Národním domě na Smíchově, nacvičuje také nějaké nové písničky, odpovídá: „Všechny kousky jsou pokaždé nové. Někdo třeba zrovna chraptí a bubeník spí.“

V Národním domě na Smíchově hrajete se sklepáckými přáteli z MTO Universal silvestrovský koncert přesně po dvaceti letech. Co vám z tehdejšího prvního svobodného Silvestra a velkolepého koncertu nejvíce utkvělo v hlavě?
Upřímně řečeno, moc toho nebylo. Stejně jako mnozí další jsem měl druhého dne obrovské okno. Ale říkali mi, že tam byl Václav Havel. Ale neptejte se mě, zda tančil. Musel bych odpovídat jako každý podezřelý: nevzpomínám si. Ostatní umělci z našeho orchestru vám ale jistě rádi odpoví o pauzách mezi hudebními bloky.

Na váš letošní koncert kromě lidí, kteří byli v roce 1989 dospělí a vaši poetiku znají, určitě dorazí i mladí lidé. Na webu Divadla Sklep píšete, že zahrajete to nejlepší z nejhoršího za posledních 40 let. Co si pod tím mají ti, kteří  MTO Universal tolik neznají, představit?
Myslím, že stačí uvést jména původních interpretů některých perel, které divákům házíme: Paul Fox, česky Pavel Liška, Dušan Grůň, Martin Maxa, Milan Černohouz či Michaela Linková. Ovšem MTO je legendární tím, že těmto hrůzám umí vtisknout ještě jakousi „přidanou hodnotu“, takže jsou pak už tak strašlivě hrůzné, že se překulí do kategorie „hrůzně krásné“ a nutí nejen ke zpěvu a tanci, ale i k zamyšlení, proč je pořád hrajeme – nu protože je to rozkoš, ač leckdy masochistická.  Ale jsou tam i Elvisové, Matušci, Sinatři, Jonesové…

Během uplynulých dvaceti let jste s MTO Universal hráli na Silvestra už jen jednou, na konci 90. let. Kde jste obvykle trávil Silvestra? Ví se o vás, že už roky abstinujete, měli jste s kamarády či rodinou i přesto ve zvyku příchod nového roku nějak výrazněji slavit?
Mnoho let už nijak výrazně neslavím, párkrát jsem šel dokonce spát se slepicemi. Nevím přesně, co bych měl slavit – že jsem přežil rok? Že jsem o rok ovadlejší a kůže seschlejší? Že naši fotbalisté dokázali prohrát se San Marinem jen těsně? Že si naše vlasť milená polepšila v tabulce korupce a z 54. místa postoupila na 62. příčku hned za Namibii? Koncert má tu výhodu, že na tohle všechno člověk zapomene a společně s falešnými tóny rozdává i radost. To je ostatně jeden z principů MTO: dopřávat lidem pocit, že by byli určitě lepšími zpěváky či hudebníky, než jsou ti ubožáci na pódiu. Ovšem onu špatnost samozřejmě jen předstíráme, ve skutečnosti jsme soubor virtuosů a předních pěvců z Prahy.

Podívejte se na skeč Divadla Sklep s Tomášem Hanákem

http://www.youtube.com/watch?v=QChQicyFukM

MTO Universal existuje od roku 1987. Koncertujete ale zhruba jen 6 až 7x ročně. Najdete si čas na zkoušky, případně na rozšiřování repertoáru, anebo máte za ta léta už natrénováno?
Máme kořeny v totalitě, už proto se nemíníme přetrhnout a hrát pořád. Aby nás to bavilo, musíme si být vzácní, sobě i poslchačům. Zkoušky se občas konají, minimálně termíny si někdy navrhneme. Ale jelikož máme hudbu v krvi, nejsou zkoušky až tak důležité. Nových kousků přibylo za posledních 22 let minimálně… Pardon, minimálně tak deset? Patnáct? Dvacet? Vlastně všechny kousky jsou pokaždé nové, někdo třeba zrovna chraptí, bubeník spí…

Členové MTO Universal se na své koncerty chystají i po vizuální stránce, „dobové“ kostýmy jsou samozřejmostí. Potěší vás, když na silvestrovský koncert přijde dobově ustrojeno i publikum?
To už se naštěstí stalo zvykem! Ženy mají „nové hlavy“ typu Barbory Snopkové, muži mají „frýdovsky“ vlasy skoro přes uši, brýle všech tvarů se snoubí s plastovými taštičkami. Stojí za to projet sekáče či banánovky na půdě.

Vy jste, Tomáši, nedávno vydal první sólovou desku, na kterou jste si sám napsal texty a částečně i muziku. Zazní nějaká z nových písniček i na silvestrovském koncertě?
Ne, MTO vyhrává výhradně populární hudbu rozhlasových stanic Hvězda či rozhlasů po drátě. Kromě pracující inteligence na nás totiž chodí i prostí lidé, rolníci, dráteníci, právníci, potulní striptéři – a ti sklepovskou tvorbu často neznají. A my razíme heslo „Maso masám“.

V rádiu je možné zaslechnout vtipnou skladbu Technopárty (

) s atmosférou filmů s Oldřichem Novým, ve které zpíváte mimo jiné o „o zorničkách velkých jako dva vinyly“.  Jaký máte vztah k taneční hudbě, venkovním technoparty, byl jste někdy na nějaké podobné akci?
Nevydržel bych tam. A, upřímně řečeno, není mi vůbec příjemný princip, kdy naftovými agregáty napájené soundsystémy znepříjemňují život a spánek zvířat v okolí. Kdyby účastníci sami mydlili do blan bubnů a hráli unplugged, nic proti. Tohle je ale nefér. Známý mi vyprávěl, že tam párkrát byl – a že je hodně nepříjemné tancovat a šlapat po ze země vypuzených hlodavcích, myších, syslech. Kdo je tady vlastně krysa?

V jednom rozhovoru jste řekl, že vaší desky se vylisovalo dva tisíce kusů. Máte informace o tom, jak se deska prodává?
Prodává, kupodivu. Jistě i proto, že na obalu je má krásná fotka před krásným kravínem – ne náhodou mě jakýsi magazín koncem minulého tisíciletí vyhlásil nejcharismatičtějším samečkem.
Ale i hudba se povedla, hlavně díky kapelníkovi Davidu Nollovi. Všechny recenze jsou až podezřele kladné, Bystrov, Dědek, dokonce i Rejžek. Jsem zaskočen, tím spíš, že jsem žádnou desku vydat ani netoužil. Takže mě to těší i kvůli labelu Klíče Pavla Klusáka, nepřál bych mu, aby táhl žebrotou kvůli mně.

Ve vašich textech se objevují ironické a vtipné narážky na konzum, předpokládám tedy, že soudobé pojetí Vánoc se všemi závody v nakupování vám nebude úplně blízké. Přesto – je něco, co byste pod stromečkem opravdu rád našel? A nemyslím tím zdraví, rodinu a štěstí.
Kyselé Vánoce? Já už jsem si dárek dal, koupili jsme desetiletému synkovi opravdu kvalitní piáno. A jelikož ten náš klouczech hraje pěkně a kupodivu s chutí, budeme mít kvalitní poslech. Sám už opravdu nic nechci, všechno vlastně mám, nemám hlad, zima mi není, zdráv vcelku jsem. Dobrý sýr, leda tak. Ale Vánoce stejně mít nebudeme, letos jsem se konečně odhodlal předstoupit před rodinu a ohlásit jí, že 20. prosince bereme kramle. Kamkoli. Last minute. Hlavně uniknout tomu srdceryvnému santaklausímu běsu. Veselé Vánoce.