Tchyně je hysterická, manžel ňouma. Vítejte u Troškova jezera hrochů
A je to tu zase. Příběh o hloupém Honzovi, který na sobě nechá dříví štípat, ovšem nakonec se na něj usměje štístko a on bez práce získá krásnou princeznu. Podíváme-li se na českou kinematografii, sotva najdeme vděčnější motiv. Teď se variace na téma jak moula ke štěstí přišel nechopil nikdo jiný než oblíbený i zatracovaný „král české pohádky i českého kýče“ Zdeněk Troška.
Předlohu k Doktorovi od jezera hrochů napsal nedávno zesnulý Miloslav Švandrlík a těžko najít jiného režiséra, který by svým naturelem přesně pasoval do jeho poetiky. Lidový humor hrubého zrna, hospodské vtípky a vděčné klišé o manželském soužití, strašných tchyních a ložnicových nezdarech sedí na Troškův styl jako (abychom se drželi ducha filmu) p*del na hrnec.
Tato zadní část těla ostatně hraje velkou roli i v samotném filmu. Doktor Čeněk Dobešek (Jaroslav Šmíd), kterého nevídaným způsobem terorizuje duo manželka – tchyně (Tereza Bebarová, Eva Holubová), na radu svého úspěšného kolegy-svůdce žen (Jiří Langmajer) vyjede do Afriky, aby uspokojil mamonářství „svých“ dvou žen a vrátil se jako milionář. Jeho působení v africké nemocnici u Jezera hrochů však skončí po pár hodinách, neboť si kuriózním způsobem přivodí zranění zadnice a je tak šupem 
odexpedován zpátky do Prahy. Tchýně i manželka kují pomstu, on je však převeze. Tedy, všechny převeze krásná letuška, která hodného Dobeška během dvou letů sbalí a tím jej vysvobodí ze spáru zlé manželky, její jeduplné matinky a z vlivu proradného kamaráda jakbysmet.
Všude samá hysterie
Tak jako Troškova „kameňáková“ série, i tento film je víceméně sledem zfilmovaných vtipů, ačkoliv s příběhovou linkou se tu alespoň trochu pracuje. Děj je ale pohádkově přímočarý, stejně tak i charaktery postav.
Hlavní protagonista má v repertoáru pár unylých pohledů, ovšem po několika záběrech dostanete chuť dát mu facku, aby se probral k životu. Nejvděčnější roli tu nejspíš vyfasovala Eva Holubová, její postava na sebe strhává pozornost v každém výstupu a herečka se jí zhostila s viditelným gustem. Problém však nastává tehdy, když se postavy dostávají až do parodie sebe sama, neboť scénář jim často přesně takové výstupy předepisuje.
Podívejte se na ukázky z Doktora od jezera hrochů
Herecké obsazení sice kupodivu funguje, vadit vám ale může hysterie a přepjatost, která srší z každého záběru. Muži se chovají jako puberťáci, ženské figury v jednom kuse ječí nebo fňukají – kromě hodné letušky Lenky (
Alžběta Staňková), která zase jakoby svůj herecký repertoár převzala z postavy unylé Nastěnky z Mrazíka. Za zmínku stojí i absence erotiky, na svůj žánr je film nezvykle cudný a jediná milostná scéna ve filmu je pojatá ve stylu „udělejme parodii na téma vášnivý sex“. Možná tím tvůrci chtějí naznačit, že průměrný divák „Doktora“ je nejen pasivní mamánek, ale že se nejedná ani o kdovíjakého postelového přeborníka.
Snímek je alespoň dobře zvládnutý řemeslně, kamera (Arsen Šopov) působí nápaditě a dynamicky. Na rozdíl od tempa vyprávění, které se vleče hlemýžím krokem. Film má sice zpočátku spád, přibližně v polovině však zpomaluje, aby pak doklopýtal do finále, které už od začátku tuší každý divák, jehož IQ je větší než číslo bot.
Celý film se nese v duchu tvrdého „kuchyňského matriarchátu“. Co by na to řekl psychoanalytik, toť otázka. A koho takové hádanky baví, může se zamyslet i nad tím, co o filmu řekl Troškův kolega, režisér Oleg Reif: „Troška vystihuje charakter doby.“ Rozvažte ovšem dobře, jestli vám za to skoro dvě hodiny plné ječení, pitvoření a psích očí Jaroslava Šmída budou stát.
Doktor od jezera hrochů
Komedie/ČR/102 minuty
Režie: Zdeněk Troška
Hrají: Jaroslav Šmíd, Eva Holubová, Jiří Langmajer, Tereza Bebarová, Oldřich Navrátil a další
Premiéra 25. únor 2010