Svěrákův Kuky se vrací! Vítejte v pařezu, kaluži a maliní

Už když se podíváte na dva roky staré ukázky, je jasné, že Kuky se vrací režiséra a scénáristy Jana Svěráka nebude obyčejný film, jakých multikiny prosviští desítky. Svěrák v sobě vzkřísil dětinu a hračičku a spolu s dobrými loutkoherci a jemnou pohádkovou poetikou připravil milý film, kde místo studené počítačové dokonalosti vládne lidský faktor.

Kuky se vrací vypráví souběžně dva příběhy – o malém chlapci Ondrovi a o jeho nejmilejší hračce. Ondra je astmatik a pilinami vycpaný Kuky pro něj představuje zdroj alergenů, pečlivá maminka tedy látkového kamaráda vyhodí do popelnice.
Kuky ovšem díky Ondrově fantazii ožívá a vydává se na cestu zpět. Dostane se do lesní chýše ke svéráznému lesnímu strážci Von Hergotovi, překonává jeho nedůvěru a dědkovsky bručounskou rezervovanost, aby se nakonec stal jeho spojencem proti narušitelům poklidné lesní říše. A tihle narušitelé nejsou žádná „béčka“, ale igelitoví gauneři ze skládky, kteří si pro Kukyho přijeli a kteří, ač jsou sami z igelitu, začínají bezostyšně diktovat, co do lesa patří a co ne.

Podívejte se na ukázky z Kukyho

Protože je příběh Kukyho provázaný s příběhem Ondry, najdeme v něm klasické momenty prolínání fantazie a reality a přibarvování světa dětskou fantazií.
Nejslabší je film v herecké akci Ondřeje; linka jeho příběhu je snad až moc bolestínská a závěrečné rozuzlení lidské podoby Hergota jako hodného bezdomovce působí ve finále trochu naroubovaně. Na druhé straně však stojí specifický svět poeticky modelovaných loutek (inspirovaných jak výtvarníkem Františkem Skálou, tak i hrou Samorost), odpadků, odhozených igelitových sáčků, přírodnin a živých zvířat, jenž je zasazený do malebného, s citem vybraného prostředí.

Dokonalý svět
S pomocí loutkoherců a výtvarníka se Svěrákovi podařilo vytvořit specifický svět, kde nic nepřečnívá, všechno zapadá do zvláštní magické atmosféry a z každého záběru cítíte spoustu mravenčí práce a pečlivosti. Kamera tu vytváří čarovné kompozice a divácky vděčné pocity zažijete u postupů akčního filmu (honičky, průlety, bitvy), které se odehrávají v mikroprostoru pařezu, maliní či kaluže. Úhel pohledu kamery je tu velmi specifický, film je totiž snímán z pohledu figurky velké pár desítek centimetrů. Z neokoukané perspektivy tak můžete vidět nejen přírodu, ale i prostředí obyčejného panelového bytu.

Za zmínku stojí i výběr herců, kteří propůjčují hrdinům hlas. Zdeněk Svěrák jako Hergot se nezdá špatnou volbou, stejně jako Petr Čtvrtníček alias hlavní gauner. To, že Ondřej Svěrák namluvil zároveň Kukyho, propojuje tuto plyšovou fugurku s jeho vlastní postavou. Jako herec nejmladší ze Svěráků  příliš výrazný není, jeho hlas ale působí příjemně a s loutkou ladí.

Přestože příběh sám je v podstatě nic nového nepřináší, jeho forma je natolik zajímavá, že se stává samostatným vypravěčským nástrojem. Chcete vyrazit s partnerem a dětmi do kina? Jděte na Kukyho, který se vrací. Tenhle v dobrém slova smyslu rodinný snímek nabízí inteligentní humor plus zajímavé momenty a je důkazem toho, že dětského diváka může přitáhnout k plátnu i něco úplně jiného než prvoplánová řachanda.

Kuky se vrací
Dobrodružný/komedie/rodinný 
Česká republika, 2010, 95 minut
Režie: Jan Svěrák
Scénář: Jan Svěrák
Výtvarník: Jakub Dvorský
Kamera: Vladimír Smutný, Mark Bliss
Hrají: Oldřich Kaiser, Ondřej Svěrák, Kristýna Fuitová Nováková, Filip Čapka
Hlasy postaviček: Ondřej Svěrák, Zdeněk Svěrák, Jiří Macháček, Pert Čtvrtníček, Jiří Lábus, Pavel Liška, Ondřej Vetchý, Miroslav Táborský
Premiéra: 20. května 2010