Support Lesbines: Jsme Homoboti jak vyšití

Novou desku Support Lesbiens Homobot uvedl na jaře singl Bombs And Lies. Právě ten se stal hlavním tématem rozhovoru s ústřední dvojící kapely (a zároveň nevojáky) Kryštofem Michalem a Hynkem Tomanem. Dozvíte se ale samozřejmě i to, co znamená ono titulní slovo "homobot".

První singl z vaší nové desky Homobot se jmenuje Bombs And Lies. V klipu hrajete, Kryštofe, vojáka. Byl jste na vojně?
Kryštof Michal: Ne, ale v klipu jsem byl dobrej voják, ne? Vypadal jsem dobře, myslím, že bych tu jednotku svou přítomností pozvedl.

Jaké má zkušenosti Hynek coby generál?
Hynek Toman: Žádné. Na vojně jsem strávil asi osmnáct dní, pak jsem byl z technických důvodů odejit.
Kryštof: Já jsem z technických důvodů vůbec nenastoupil.

http://www.youtube.com/watch?v=MJOHkWDS1fk

Dostal jste modrou knížku?
Kryštof: Je to už dneska promlčený? Vojně jsem se každopádně vyhnul skutečně originálním způsobem.
Hynek: Ale on za to nemůže.
Kryštof: Můžu i nemůžu. Prostě jsem udělal něco, co mě vyřadilo ze všech struktur, které pak vedou k tomu, abych se na vojnu vůbec dostal. Obešel jsem evidenci a na rozdíl od 99 % populace jsem se brancem nikdy nestal. Zkrátka, nemohli mi poslat povolávací rozkaz, protože nevěděli, jestli mám všechny ručičky a nožičky, jestli jsem mentál nebo ementál nebo jestli se nepočůrávám.
Ale bál jsem se. Roky jsem si říkal, že jestli na mě nakonec přijdou, bude to čoro moro. Dobře to dopadlo, přišla revoluce a byl konec.

V souvislosti s Bombs And Lies proběhla médii informace, že kapela se skladbou snaží vyjádřit postoj vůči konfliktu v Libyi. Je to tak?
Kryštof: Že by Bombs And Lies byla inspirovaná jen konfliktem v Libyi, není úplně pravda. Uvedl jsem ji jen jako příklad.
Písnička byla inspirována vzpomínkou na dobu, když mi bylo šest, byl konec nejtemnější normalizace a já se pod tlakem informací strašně bál třetí světový války. Měl sem dokonce strašně děsivý noční můry.
Najednou jsem o třicet let starší, války se nebojím a to se válčí víc a blíž. Nehrozí, že by po sobě někdo házel atomový pumy, ale došlo mi, že je zvláštní, že člověk časem takhle otupí.

Navíc se toho ví pořád míň a míň. Podívej se na tu Libyi. Říkalo se, že jdeme pomoct utlačovaným, ale, upřímně, v arabském světě je represivních států mnohem víc a nikoho to nezajímá. Asi všichni tušíme, že hlavní důvod, proč tam spojenci šli, je ropa. To mi přijde hodně smutný.

O konfliktu v Libyi se prvních dvacet dní psalo denně a najednou je ticho po pěšině. Nikdo neřekne, čeho jsme vlastně dosáhli, co bylo hlavním důvodem zásahu. Bavíme-li se o tom, že za tenhle konflikt může ropa, pak jsou válečný konflikty jenom o penězích o ničem jiném. Kdyby to nebylo kvůli prachům, už dávno pomáháme v Jemenu a Sýrii, kde se děje to samý. Je tam stotisícová demonstrace a na střechách ostřelovači střílej do živejch lidí.
Hynek: Ale proč by stříleli do mrtvejch.
Kryštof: To máš pravdu, tohle ale byla první záminka, proč NATO zasahovalo v Libyi. Nevíme, čemu pomáháme, kdo přijde po Kaddáfím. Nakonec se tak jako tak dostaneme k tomu, že chytří využívají hloupých pro své zájmy. Jenže když to rozvedu, za tejden mi někdo vyhodí do luftu byt. A to bych nerad. Písnička Bombs And Lies je o tom, že zasahování do takových konfliktů bývá prostě dost pokrytecký.  

Proč jste vaši novou desku pojmenovali Homobot?
Hynek: Homobot vymyslel shodou okolností Kryštof. Díval se několik dní na fotky, které nám k desce udělal Petr Kurečka, a snažil se pojmenovat, co vidí. Homobot jako název s materiálem na albu nemá co dělat. Je to pojmenování vizuální identity desky.
Kryštof: Ta fotka, kde je obličej namontovaný na figurínu, který chybí kus těla, se mi hrozně líbila jako  vizuál. Vždyť už v té situaci jsme, svět je přetechnizovaný a neosobní. Takže cesta k názvu desky je: kam kráčíš, Homo sapiens? Homobot. Homorobot. Homo sapiens robot. Další vývojové stádium lidstva. Koukal jsem na ten vizuál a říkám, to je Homobot jak vyšitej.

Kryštofe, jak se díváš na současnou českou scénu pohledem člena Akademie populární hudby?

Kryštof: Když jsme kdysi dostali dva Anděly, platilo pravidlo, že jsme se automaticky stali členy akademie. Po půl roce se ale tohle pravidlo zrušilo, další rok už jsme tedy akademici nebyli. Takže já jsem za celých dvacet let akademikem nikdy nebyl, tedy kromě minulého roku, kdy jsem byl osloven.

Měl jsem pocit, že akademie má nějakou sebereflexi a chce se změnit. Ale nevim, pouze ukázala na pár tváří, které měly za úkol udělat akademii obličej; byli jsme na pozvánkách, na plakátech… Nás osm nebo deset aktivních muzikantů s tím zkostnatělým kolosem nedokázala udělat vůbec nic. 

Když jsem sepisoval svoje nominace, všechno jsem si pečlivě poslechl a myslel jsem si, že to tak dělají i ostatní. Asi jsem se ale spletl, protože když vyšly oficiální nominace, shodli jsme se, že z devadesáti procent jsou úplně jinde. Při vyhlašování jsem vydržel do čtvrté kategorie a pak jsem odešel, protože už jsem neměl pro co hlasovat.
Hynek: Letos už akademikem být nemůžeš, protože jsi vydal desku. Je fakt, že kolik je v akademii lidí, kteří si to všechno poctivě poslechnou? Těžko říct, ale moc jich nebude.
Kryštof: Nevychází toho málo a narazil jsem na spoustu zajímavých věcí, které se do nominací vůbec nedostaly, takže se o nich lidi třeba vůbec nedozví.

Můžete tedy někoho zmínit alespoň pro nás?
Kryštof: Velký překvapení pro mě byla zpěvačka Patricie. Loni natočila desku, a byť to není můj šálek kávy, uznávám, že má super hlas, dělá si svoje písničky a její hudba má ksicht. 

Na druhou stranu byla nominovaná řada těch, kteří v nominacích vůbec neměli co dělat. Podle mě by ve všech
kategoriích neměly být ty samé kapely jen proto, že jsou zrovna na vrcholu popularity. Chápu, že skupinou roku se stanou Nightwork, protože tahle kategorie je odrazem popularity, ale do dneška nechápu, jak ta samá kapela mohla dostat nominaci v kategorii album roku.  Ti kluci jsou úžasní, mají obrovskej potenciál, ale na té desce ho rozhodně nepředvádějí. Akademie si z jejich popularity prostě jen sedla na zadek.

Vám na nové desce hostuje Tonya Graves. Proč jste si zvolili zrovna ji?
Kryštof: Tonya je bezvadnej člověk.
Hynek: Koho jinýho?
Kryštof: Kolik tak skvělejch lidí na scéně máme? Vlastně tu není ani tolik zpěvaček, se kterými bych si mohl zazpívat anglicky. A upřímně, je to oboustranný. Skvělá kamarádka a zpěvačka, dřív nám zpívala nějaké back vokály a Hynek teď dělal na její nový desce I´m the Only Me. Vznikla pecka, kterou jsme pracovně nazpívali a měsíce poslouchali, a pak jsme si napsali, že je dost dobrá na to, abychom ji dodělali načisto.