Sto zvířat zase trošku roztáhli pařáty
Originální uskupení a zároveň stálice české klubové scény, desetičlenná banda Sto zvířat vydává už sedmou řadovku Postelový scény. Slibný název mluví sám za sebe. Muzikanti ani po letech neztratili ironický nadhled a smysl pro humor. Nejen o tomto novém přírůstku do zvířecí rodiny jsme si povídali s jedním ze zakládajících členů a duší skupiny Janem Kalinou.
Nemáte rádi, když se vaše hudba zařazuje do škatule ska. Myslím, že právem. Na minulém albu Rozptýlení pro pozůstalé jste se ale přeci jen ke kořenům ska vrátili. V jakém hudebním stylu se nese vaše poslední deska?
Tehdy jsme se opravdu chtěli vracet a malinko to zjednodušit. Odešel Petr Ostrouchov a já jsem si říkal, že bychom se mohli vrátit k dřevnímu zvuku osmdesátých let, kdy jsme se lehce nadechli. A taky jsme si říkali, že tahle deska by mohla být chytřejší a veselejší. Takže si namlouvám, že jsme opět malinko čichli k jazzu, swingu nebo k rocksteady a zase jsme trošku roztáhli pařáty. Doufám, že takhle je to správně. Napsat desku jenom ve stylu „umca umca“ je prostě nuda.
Jak velký vliv měl odchod Petra Ostrouchova na další vývoj Sto zvířat?
Velký, autorský, hudební i pěvecký. Petr odešel v dobrém, se záměrem pracovat jako právník a vydavatel, nebylo za tím nic jiného. Museli jsme se s tím nějak vypořádat, protože jsme chtěli pokračovat i bez něj. Doufám, že jsme to zvládli se ctí. Akorát jsem se musel naučit zpívat, najít nového bubeníka a šlo se dál.
Poslechněte si novinku Sto zvířat, Víno s klokanem
Vaše desky jsou tematicky ucelené. Například tématem alba Nikdy nic nebylo je nenaplněná láska. Co má tedy postihovat název Postelový scény?
Náš textař Tomáš Belko vždycky přijde s ideou, o čem by příští deska mohla být. Napíše texty a my k nim složíme muziku. Text je na prvním místě, tedy až na výjimky, kterou je na téhle desce skladba Mrtvej pán. Stejně jako byl Rozptýlení pro pozůstalé název mnohoznačný, dvojsmyslný, i Postelový scény můžou být nejen o sexu. V posteli se dá dělat spousta jiných věcí. Je to divadlo, ve kterém není scéna jako scéna. Mně se hrozně líbí, když deska není jen o jednom tématu.
Myslíte si, že na novém albu jsou potenciální hity, jako byly písně Škola nebo Nikdy nic nebylo? Bylo vaším záměrem stvořit hitovku?
Nemůžete si říct, že napíšete něco jako Škola 2. Nepřemýšlíte o tom, písně se vyloupnou a samy si najdou cestu k posluchači. Mým favoritem je Erotickej film, který už takhle půl roku funguje. A potom swing Mrtvej pán. Holky zase reagují na Královnu temných spádů, která je opravdu echt depresivní. Potěšilo mě, že na cédéčku si každý našel jiného favorita. Je to deska na víc poslechů. Najdete tam samozřejmě takové ty jednoduché řachandy, třeba U nás se dojídá nebo Nástěnka, ale i věci, které by mohly fungovat až na druhý třetí poslech.
Poslechněte si Erotickej film
V hitparádě na Radiu 1, které vás hraje nejčastěji, se vaše skladby pravidelně umisťují na předních příčkách. Uživíte se hudbou?
Tuhle otázku teď dostáváme poměrně často. Hrajeme hodně, nabídek je strašně moc a my nejsme schopni všechny je pokrýt, protože se hraním neživíme. Uživit bychom se mohli ve třech lidech, ale nás je spousta: deset muzikantů a dalších pět lidí, kteří nejsou vidět – manažer, technici, osvětlovač, zvukař. V tomhle počtu je obtížné dát dohromady už jenom zkoušku. Neumím si představit, že by nás hraní uživilo, a taky by nás to pak přestalo bavit. Zkoušíme si udržet uměleckou svobodu, dokud to jde. Naštěstí nás muzika všechny baví.
Maxisingl k Postelovým scénám jste poskytli posluchačům volně ke stažení. Co říkáte současnému stavu hudebního průmyslu, kdy si můžete stáhnout prakticky jakoukoliv desku ilegálně? Ničí to hudbu?
Je to asi trend. Obal desky jsme se snažili udělat trošku výpravnější, s malými překvapeními uvnitř, aby si ji vůbec pár lidí koupilo. Ale neděláme si velké iluze. Singl si stáhlo za dva měsíce přes třicet tisíc lidí, tolik desek samozřejmě nikdy nemůžeme prodat. Navíc ti, co na nás chodí, jsou docela chytří, vesměs mlaďoši, intelektuálové, kteří mají velmi jednoduchý přístup k médiím. Říkal jsem si, že Postelový scény jsou asi poslední deska, ke které navrhuju obal. Příště ji třeba jen zavěsíme spolu s obalem na vytištění. Samozřejmě mě chvílemi prudí, když někdo napíše na fóru, abychom mu desku poslali. Ať si s tím stahováním dá aspoň práci! Navíc, naše ceny nejsou nijak vysoké. Postelový scény se dají sehnat za 250 korun, což je nejnižší možná částka.
Co říkáte na českou hudební scénu? Vidíte na ní nějakou zajímavou kapelu?
Mám už hodně dlouho pocit, že česká scéna jsou stojaté vody. Třeba na Radiu 1 hrají málokdy něco, co by mě úplně bouchlo… Ale třeba Toxique jsou celkem zajímavá parta, z mladých skáčkařských kapel mě baví Prague Ska Conspiracy, protože má nejen názor, ale i ruce jim hrají dobře. Na festivalech se jinak míjíme pořád se stejnými kapelami, s Wohnout, Tleskačem nebo Vypsanou Fixou. Nikdo s ničím novým nepřichází, tady totiž všechno trvá strašně dlouho.
Teď jste sice dotočili desku, přesto se ale zeptám: máte už v plánu nějaký další projekt?
Deska je hodně čerstvá, takže zatím k ní plánujeme udělat akorát promo. Pak chceme odehrát co nejvíc koncertů. Je strašně zábavné hrát nové věci, i když samozřejmě musíte nějaké staré vyhodit. Baví mě při koncertech míchat nové skladby se starými hitovkami. To je super pocit, který nám, myslím, vydrží celý rok. Nedávno zahájené turné pojedeme do května, pak začne festivalová sezona. Festivaly mám rád, dobře se tam dýchá, vejdeme se na pódium a kelímkové pivo je zábavné. Příští rok bude naší kapele neuvěřitelných dvacet let, takže máme dvě varianty: buď vydáme best of – a mě by bavilo zahrát si staré věci s novými lidmi a trochu je přearanžovat, anebo uděláme jenom velikánský koncert a budeme pracovat na další desce.
Sto zvířat
Skupina Sto zvířat vznikla v roce 1990 ze studentského rock’n’roll bandu Matěj Čech. Tehdy v kapele hráli jen tři členové, které bychom v ní našli i dnes: zpěvačka Jana Jelínková, textař a saxofonista Tomáš Belko a skladatel, bubeník a zpěvák Jan Kalina. Skupina se dlouho vyvíjela, vystřídalo se v ní mnoho členů včetně Petra Ostrouchova, který mezi lety 1993 a 2006 zastával významnou úlohu skladatele, textaře a kytaristy. Nakonec se počet členů zastavil na čísle deset. Sto zvířat jsou vyhledávanou festivalovou i klubovou kapelou. Od ostatních skupin se odlišují hlavně inteligentními texty a originální směsicí ska, reggae, rocku, ale třeba i jazzu. "Zvířata" za sebou mají sedm studiových alb, mezi nejznámější patří Ty vole, na základní škole… (2002) a Nikdy nic nebylo (2004). V současné době skupině vychází poslední album s názvem Postelový scény. Světu ho představí na dvojkřtu v pražském klubu Roxy 8. a 9.dubna.