Stingovy hity zůstaly v Praze v šatně

Stingovi jeho Pražané rozumějí. Vždyť za poslední rok a půl se v metropoli ukázal potřetí, i tentokrát měl plno a jeho vystoupení opět vyprovázel hromový potlesk. Sting zahrál největší hity a přestože po hudební stránce nelze muzikantovi nic vytknout, budí jeho vystoupení rozpaky.

Jen čtyři měsíce po beznadějně vyprodaném pražském koncertu se Gordon Matthew Sumner alias Sting vrátil na místo činu. Tedy ne doslova; komorní prostor Kongresového centra vyměnil za O2 arenu. Dobrý nápad, aspoň se tentokrát dostalo na všechny. Avšak zachování původní dramaturgie a celkové koncertní prezentace byl naopak nápad z kategorie hloupých.

Hlavně jednoduchost, říkal si zřejmě Sting před koncertem v šatně. Nakonec proč by ne – když si to krátce po osmé bez pompy a gest nakráčel na pódium, působil v jednoduchém outfitu a la „zlato, skočím vedle do krámu pro rohlíky“ vlídně, civilně a přátelsky.

Poslechněte si Stinga v YouRadiu

Stejným heslem se bohužel řídil také jeho produkční tým, když se plánovalo celé výroční turné (muzikant letos slaví pětadvacet let na sólové dráze). Osvětlovači trvalo minimálně půl setu, než si všimnul, že má k dispozici i jinou barvu než bílou, o dynamice a nápaditosti osvětlení nemluvě. Nepotěšila ani absence byť malého plátna na kraji pódia. Že je to jedno? Zeptejte se lidí v protilehlých horních tribunách, kdo z těch teček vepředu byl vlastně Sting.

To, že „prostředí vypadalo komorně jak ve zdechlým jazz klubu a bylo to na ho*** osvíceno“, jak se po koncertě vyjádřil jeden z přihlížejích, jsou sice silná slova, o celkové atmosféře ale vypovídají mnoho. Co funguje v divadle či podobně skromných prostorech pro pár stovek lidí, zkrátka nemůže fungovat v ohromné hale pro deset tisíc lidí.

Celkové náladě však příliš nepomohl ani sám zpěvák. V úvodu sice sympaticky pozdravil v češtině a dal lidem trochu prostoru reagovat („When I say – heavy cloud – than you say…?“ v Heavy Cloud No Rain), pak ale koncert nabral lehce strojovité tempo a atmosféru nerozjiskřil ani závěrečný, bez jakékoliv gradace zahraný megahit Every Breath You Take.

Snad jen jeho doprovodným hudebníkům nebylo co vytknout. Ze čtveřice muzikantů a jedné vokalistky nejvíce vybočoval houslista Peter Tickell, jemuž se několika skvělými sóly podařilo roztleskat celou O2 arenu.

Předem avizované Sting performs his greatest hits mělo k realitě poměrně daleko. Zazněly sice pecky All This time, Englishman in New York, Fields Of Gold a několik hitů The Police, z jejichž repertoáru Sting jakožto ústřední postava často čerpá. Spousta dalších hitů – třeba Roxanne, If I Ever Lose My Faith In You nebo When We Dance – však chyběla.

Nehledě na to, jaké má Sting v popmusic jméno, toho k opravdovému zážitku chybělo vlastně docela dost.

Sting
Praha, O2 arena, 25. června 2012