Špinavá a intimní cesta Obří broskve na Sever

Českolipsko-pražská indie skupina Obří broskev vydala třetí desku Sever. Jedna z nejméně doceněných kapel české scény přišla s kolekcí zamyšlených, melancholických, často hořkých písní spojených tématem komplikovaných partnerských vztahů. Sever je komplexní, dotažené album; jedno z nejlepších, které letos nějaká česká kapela nahrála.

Oproti poslední desce Potápěči doznal Sever razantní změny ve zvuku; Dušana Neuwertha, který produkoval vypulírované Potápěče, nahradil Slovák Maroš Hečko. Ten spoluvytvořil špinavější, garážovější Obří broskev – velká část desky Sever vznikala naživo. Rozdíl je ale i v nástrojovém obsazení, zbyla jediná kytara a přidal se druhý saxofon a trubka.

Obří broskev tak už dávno není kytarovka, jako se mohlo zdát po první desce Vybrané scény z dětského snu. Canny, lídr kapely, není žádný kytarový mág a rozhodně od něj nečekejte pavouky na hmatníku. Canny je kytaristou, co pár tóny (a spoustou krabiček, pochopitelně) náladu písniček spíš doplní než vytvoří. Mnohem důležitějším nástrojem jsou tak klávesy, mnohdy jen za minimalistického doprovodu rytmiky (občasnou inspiraci u Radiohead nikdo Broskvi neodpáře), a hlavně dechové trio. Aranže saxofonisty Pavla Zlámala jsou největším krokem vpřed, který Broskev od poslední desky udělala.

Poslouchejte, co Canny zpívá
Obří broskev patří ke kapelám, u kterých je třeba minimálně stejnou pozornost jako hudební složce věnovat textům, jejichž výhradním autorem je právě Canny. Jestli je Sever hudebně špinavější, texty na něm jsou mnohem intimnější.
Po konceptuálních Potápěčích, na nichž každou písničku doplnila krátká povídka, zasazující písně do jednoho příběhu, jsou na Severu témata mnohem osobnější. Zabývají se vztahy, málokdy ovšem hledají nějaké obecné pravdy. Canny jednoduchými slovy citlivě vystihuje vypjaté i zdánlivě obyčejné chvíle, často tak vlastně neposloucháme písňový text, spíš zápisy z deníku, automatický text, koláž myšlenek.

Obří broskev a Do Děčína z předchozí desky Potápěči

Samozřejmě, co je pro někoho citlivost, je pro jiného už přílišná rozedranost. Canny ale naštěstí nesklouzává k lacinému patosu. I v nejsilnějším textu desky (alespoň pro mě; jsem jeden z těch dvou, o kterých píseň je) k písničce Opilí a smutný, popisujícím hořký rozchod z pohledu obou partnerů, Canny poctivě přiznává, že hrdinové jsou „zbytečně přecitlivělí“.

Canny ovšem není jenom citlivý či přecitlivělý, má také svérázný, trochu poťouchlý smysl pro humor. Často pracuje s morbidními tématy, Opravdovou lásku, písničku s největšími hitovými ambicemi, opatří textem o slečně držené pod zámkem ve sklepě Honzy Nedvěda. I když ani tohle není ve tvorbě Broskve nic neobvyklého, v největším hitu Do Děčína, textově další surrealistické koláži, se zpívá mimo jiné i o muži, kterého zabije slečna, již se snaží sbalit, a Ukolébavka, klasický poslední kus na koncertech Broskve, zas vypráví o pánovi, jenž si do lesa vodí malé chlapce, kteří už se nevracejí zpátky).

Opilí a smutný od Obří broskev

I přes společné téma je ale každá písnička na Severu jiná, osobitá. Úvodní Co nám zbývá se po rychlé sloce přehoupne do valivého refrénu, Mezi tebou a nebem v netradičním sedmičtvrtinovém taktu je postavená na jednoduché basové figuře (trochu připomínající začátek slavné Chce se mi spát od Psích vojáků). K nejsilnějším písním desky patří kromě již zmiňované dvojice Opilí a smutný a Opravdová láska ještě titulní Sever, začína v tichu a nezadržitelně graduje (náladou tak připomíná Davida z Potápěčů.)

Sever je, podobně jako Potápěči, hodně sevřeným albem a například Bod mrazu, Slepý ryby a Mnohem dál než já tak nejlépe vyniknou v jeho celku. První dvě písničky tu působí jako monology dvou partnerů, ta třetí jako jejich dialog. Canny má pro takové hry velkou výhodu v hlase partnerky a klavíristky Olgy Königové (která 30. listopadu 2010 křtí svůj sólový projekt Ille). Její něžný soprán většinu písniček doplňuje a rozjasňuje, a když se do toho v Artistce opře, zní trochu jako Lenka Dusilová. Ta v několika písních Vybraných scén z dětského snu Broskve hostovala.

Mnohem dál než já od Obří broskve

Přidejme působivý obal desky s malým kompasem, podtrhněme, sečtěme a vyjde nám, že Broskvi se už podruhé podařilo vytvořit na poměry české scény mimořádnou, dotaženou desku. O to více může být českým hudebním fanouškům líto, že ji vydává slovenský vydavatel a není (doufejme, že jen zatím) v české distribuci.

Obří broskev – Sever
Stopáž:  38:46
Vydal:  Azyl Music
Skladby: Co nám zbývá, Artistka, Mezi tebou a nebem, Opilí a smutný, Bod mrazu, Už nepůjdem dál, Opravdová láska, Slepý ryby, Sever, Mnohem dál než já, Pavilón bocianov/Pod ledem 22