Souboj Titánů: Počítačová hra bez napětí a nálady  

Vypusťte Krakena! je památná věta z filmu Souboj Titánů z roku 1981. Letos se snímek dočkal stejnojmenného remaku. Starořecká báje o Perseovi, jenž se svou družinou zachraňuje město Argos před pomstou boha podsvětí Háda, zabíjí Medúzu vraždící pohledem a na okřídleném Pegasovi se utkává s netvorem jménem Kraken, dostal pod režijním vedením Louise Letteriera nový, digitální háv. Zapomeňte ale na emoce a lidský faktor. Jsme ve světě počítačových her.  

Nemalá část konzervativních diváků tvrdí, že předělávky klasických filmů jsou filmařským zlem – rozmělňují a vulgarizují původní dílo. U řady současných remaků můžeme s touhle myšlenkou polemizovat, Souboj Titánů "model 2010" ale bohužel dává filmovým puristům za pravdu.

Snímek by spíš mohl fungovat jako počítačová hra. Hráč na začátek dostane pár zběžných informací o tom, jaký je cíl jeho mise, pak se pohodlně usadí do křesla a pustí se do zdolávání překážek. Že současnou kinematografií prorůstají postupy PC her, se naplno projevilo už ve filmu Lola běží o život z roku 1998. Je ale rozdíl mezi inspirací hrou a rezignací na filmové prostředky. Souboj Titánů od začátku nasadí jedno tempo a pak ho nemění. Můžeme se kochat sledem vymodelovaných příšer, vizuálních a atmosferických efektů, co však většinou chybí, je jakékoliv napětí či nálada.

Když filmové plátno nedýchá
Výplní mezi putováním a bojem jsou sekvence „lidského faktoru“, tedy herců, kteří rozmlouvají, komentují, radí se. Ve většině případů by vyšlo nastejno, kdyby místo nich na plátně pochodovaly figury modelované v 3D programu. Perseus (Sam Worithington) svou vizáží, ale zejména arzenálem hereckého projevu spíš než řeckého rybáře připomíná komiksového supervojáka, jeho průvodkyni Ió (Gemma Arterton) scénář stále předepisuje bílou neposkvrněnou řízu, ač se všichni trmácí pouští či hvozdy a dotyčná po většinu času mluví jako pod vlivem sedativ.

Podívejte se na ukázky z filmu

Ale budiž. Jsme ve fantasy světě, proč tedy nepřijmout trochu pseudoromantického kýče. Jedna věc však starověkým látkám v podobných interpretacích škodí nejvíc: představa, že v dobách dřívějších než 21. století spolu lidé rozmlouvali prkenným jazykem, a pokud zrovna nebojovali, pohybovali se, jako by měli v zadní části těla vražené pravítko.
Ve filmu je tendence umrtvit jakoukoliv spontaneitu nejvíc vidět na sněmu bohů, který má na hony daleko od hašteření a lidských slabostí olympského ansáblu a svou patetickou mrtvolností připomíná spíš sraz esesáků. Jediným světlým prvkem je tak paradoxně sám pán temnot, bůh Hádes, kterého ztvárnil Ralph Finnes a vdechl mu děsivou, ale šarmantní posedlost lidskou bolestí. Když se zjeví v oblaku černého dýmu, filmové plátno začne zase dýchat.

Jdete-li do kina s tím, že na chvilku vypnete rozum a necháte se zahltit sledem příšer, průletů a bojůvek, budete asi spokojeni. Otázkou ale je, jestli film nemá nabízet něco víc než jen dobré řemeslné zpracování kulis a monster, a kam až bude trend potlačení příběhu a motivace hrdinů na úkor vizuálních efektů pokračovat.

Souboj Titánů (Clash Of the Titans)
USA, 2010, 106 minut 
Režie: Louis Lettrerier
Hrají: Sam Worthington, Gemma Arterton, Mads Mikkelsen, Alexa Davalos, Liam Neeeson, Danny Huston a další  
Premiéra v ČR: 15.dubna 2010