Slovenský objev Frequency: Pořád zkoušíme v dětském pokoji

Skupina Frequency se dala dohromady v malém východoslovenském městě Vranov nad Toplou a do Prahy přijela vlakem. Tedy alespoň v klipu k písničce Bauhaus, radostném indiepopovém songu se zvukem, jaký tu měli naposledy Charlie Straight. Za pár dní tahle čtyřka vydává u velkého vydavatelství první desku Moon Starer, domácím fanouškům ji ale přehraje až pod širým nebem. Ve Vranově totiž není žádný klub.

Doufám, že jste do Prahy přijeli vlakem!
(smějí se) Na rozhovor jsme přijeli tramvají. A ze Slovenska do Prahy autem. Ale původně jsme měli opravdu přijet vlakem.

Máte vlaky rádi?
Rádi se jím vozíme, jsou velkým zdrojem inspirace. A jednou nás v kupé napadlo, že by bylo fajn udělat ve vlaku klip. Teď mají slovenští studenti vlaky zadarmo, ale ten nápad jsme dostali ještě před tím.

Vlak zdarma pro studenty? Jezdí jich tedy vlakem víc než dřív?
Jo, vlaky jsou teď úplně narvané.

Vaše „vlaková písnička“ se jmenuje Bauhaus. Má nějakou souvislost s německou výtvarnou školou stejného názvu?
Nemá. Název nás napadl podle refrénu, kde se zpívá: What have you done, we are at the outside of our house. A tak písnička dostala název Bauhaus.

Aha, takže je to spíš slovní hříčka.
Ano. Bauhaus je pro nás jakási válečná zóna, ve které chlapec z písničky „bojuje“, mění se z kluka v dospělého člověka. Téma dětství a dospívání je i tématem celého nového alba Moon Starer.

V klipu máte na sobě uniformu. A později jsem se dozvěděla, že název kapely Frequency vznikl podle postavičky z jedné karetní bojové hry…
…je to kartičková japonská hra a jmenuje se YUGIOH. Hráli jsme ji v době, kdy jsme vymýšleli název kapely, původně jsme se měli jmenovat Katkiné halušky.

Cože?
Když jsme vymýšleli jméno, volali jsme kamarádům a ptali jsme se jich, jaké slovo je napadne. První bylo Katka, druhé halušky. Byla to docela sranda, ty halušky napadly kamaráda, který jich zrovna měl plnou pusu (předvádějí, jak kamarád s plnou pusou huhlá). Při té kartičkové hře jsme pak náhodně zahlédli postavu jménem Frequency a řekli jsme si, že tohle by byl lepší název.

Všichni čtyři pocházíte z Vranova, dvacetitisícového města na východě Slovenska. Vždycky mě překvapí, když se na malém prostoru potkají čtyři talentovaní hudebníci.
Známe se od první třídy, později jsme spolu chodili do hudebky. Když jsme skončili a nebylo co dělat, začali jsme spolu hrát v dětském pokoji. A pak jsme založili kapelu.

Ve Vranově stále žijete. Je to pro muzikanty limit?
Není. Problém je akorát to, že u nás není žádný klub, kde bychom mohli koncertovat. Nejbližší je v Prešově. Když chceme zahrát našemu domácímu publiku, musíme počkat na léto, až město uspořádá festival.

Nedávno jste podepsali smlouvu s velkým vydavatelstvím Warner Music, které za pár dní vydává váš debut Moon Starer. Jak k tomu došlo?
Máme velmi šikovnou manažerku! Jednoho dne jsme od ní dostali zprávu, že jedeme do Prahy podepsat smlouvu. Nás by v životě nic takového nenapadlo, ani jsme nevěděli, že něco takového jako velké vydavetelství ještě existuje.

Co pro vás znamená smlouva s velkým labelem? Plynou z toho nějaké závazky?
Akorát to, že 24. dubna vydáme album. Ale Warner Music nám nechali během nahrávání úplně volnou ruku, neměli žádné specifické požadavky.

Přesvědčil je klip k vašemu loňského hitu Red´O´Metry?
Určitě ano. Slovenská rádia tu písničku hodně rotovala, dostala se mezi prvních pět nejhranějších; po IMT Smile, Adamovi Ďuricovi, Robertu Burianovi a Zuzaně Smatanové. Za to jsme moc rádi, protože skladbu jsme si i sami režírovali. Zvukaři jsme v podstatě jen říkali, jak má kroutit čudlíky.

Je někdo z vás profesionální muzikant?
Ne, nejsme studenti. Basák Marek studuje propagační grafiku, bubeník Filip práva, kytarista Domino učitelství angličtiny a dějepisu. A zpěvák Majo pracuje.

V písničce Bauhaus zpíváte: My father does not like it. To mě navádí k otázce, jak je to s podporou hudby u vás doma? Patří rodiče mezi vaše fanoušky?
Rodiče nás podporují a taky nás dost trpí. Máme totiž zkušebnu v dětském pokoji – tam je ale pohoda! – a někdy hrajeme až do desíti večer. Ještě se nám nestalo, že by nás vyhodili.

Nedávno se na Slovensku předávaly hudební ceny Radio Head Awards. Měli jste tam nějakého favorita?
V nominacích byli

, to jsou naši kamarádi.

Jak to vypadá na slovenské alternativní scéně? Panuje tam rivalita?
Nějaká rivalita tu sice je, ale myslíme si, že je to zdravé. Když vidíme, že se někdo zlepšil, zamakáme na sobě, abychom se i my posunuli. Vnímáme to tedy spíš jako inspiraci. Přijde nám fajn podporovat každou autorskou hudbu, sami víme, co námahy a úsilí stojí udělat něco svého. I proto se snažíme poslouchat, co se dá – od metalu až po elektroniku i naši oblíbenou psychedelickou, vesmírnou hudbu.

Dočetla jsem se, že když jedete autem, rádi posloucháte Kontrafakt. Je to tak?
Ano, ano. Měli jsme takové léto, kdy jsme si všichni společně rapovali!

Když jsme u žánrů, ve vašich písničkách je slyšet vliv skupiny Charlie Straight. Máte je rádi?
Hodně jsme je poslouchali, když jsme dělali Red´O´Metry. A hrozně nás mrzí, že jsme nestačili jít na koncert ani si s nimi zahrát! Moc se nám líbil jejich zahraniční zvuk. I my se o takový snažíme.

Albert Černý se nikdy netajil s tím, že chce prorazit v Anglii. Máte i vy nějaké takové přání?
Nemáme žádné konkrétní cíle. Jsme otevření čemukoliv a chceme co nejvíc hrát, třeba v létě na velkých festivalech. Loni jsme hráli na slovenském Grapeu, včera jsme se dozvěděli, že budeme hrát v Maďarsku na Szigetu. A v Česku se ukážeme na festivalu Fingers Up v Mohelnici.

Váš zpěvák Majo má skoro až dívčí hlas. Sami říkáte, že máte rádi jemnou hudbu s agresivními prvky. Co teď nejvíc – kromě své desky – posloucháte?
Chlapci po jednom jmenují: Psychadelickou kapelu

, z toho jsem měl asi sedmkrát hustí kůži. A taky Charlie Straight.