Skvělý Prince strčí do kapsy i krále popu

Bývaly časy, kdy hudba léčila tělo, duši i mysl, píše Prince na přebalu nové desky Art Official Age. Z jeho 33. řadového alba se stal přesně takový lék.

Jako vánoční stromeček se 30. září,  v den vydání 33., resp. 34. řadového alba Art Official Age a Plectrumelectrum rozsvítil facebookový profil amerického hudebníka Prince. Signál byl stejně jasný jako Princova úvodní věta na prvně zmiňované desce: Welcome Home, class, you´ve come a long way. Vítejte, jsem konečně zpátky. A ve skvělé formě, dodáváme my, posluchači.  

Poslechněte si nového Prince v Youradiu

Prince sice řadovou desku nevydal čtyři roky, rozhodně ale nezůstával pasivní. Už přes rok používá pod jménem své holčičí kapely 3rdeyegirl twitterový účet a loni na jaře potěšil klipem k typicky sexy-funky Princeovské skladbě Breakfast Can Wait, která dala vzpomenout na povedné album 3121 z roku 2006. Už z ní bylo jasné, že šestapadesátiletý Prince je ve staré dobré formě; možná i v lepší, než v jaké k nám letos premiérově přijelo aktuální číslo jedna mladé R´n´B/soulové generace Justin Timberlake (přečtěte si report z koncertu).

V čem je tedy hudebník, který kultivuje a více či méně posouvá pop už od roku 1978, zajímavý v roce 2014? Je to jednoduché: má stále dobré nápady a dokáže je přetavit ve skvěle znějící, kompaktní sadu písniček; i po šestatřiceti letech jsou přitažlivé, barevné a nezní banálně. Rádi připomeneme, že poslední dvě definice platí i pro rockovější album Plectrumelectrum, na němž dává Prince vyniknout svým božským instrumentalistkám Doně, Hanně a Idě. Deska zní, jako kdyby se Lenny Kravitz dal do služeb Red Hot Chili Peppers a k produkci si přizval někoho z Led Zeppelin; strašidelná kombinace, kterou není na první poslech úplně jednoduché zkousnout. Pocit demodé ale po opakovaných posleších zmizí a najedou je zřejmé, že i v rockovějších polohách se Prince potkává s jiskrou a energií, která graduje, kde má. 

Lehko se ovšem lze přesvědčit o tom, že rockerská tvář Prince není tak zajímavá jako ta popová; efekt Wow úvodní stejnojmenné písničky z Plectrumelectrum by jistě lépe seděl albu Art Of Offical Age. Prince se na tomhle albu s lehkostí chameleona převléká z popového baladického kabátu do ostrého funku, elegantně se přesouvá z postu velkolepého vypravěče do polohy svůdce a seká beaty s takovou lehkostí, jako kdyby jedním mrknutím sbalil celý bar.

V tomto kontextu vlastně ani není potřeba vědět, že album je koncipované jako příběh prozření v budoucnosti prosté všeho, co člověka svazuje – od emocionálních pout po technická omezení – a některé  texty jsou protknuté náboženskými odkazy. Skladby jako zmíněná Breakfast Can Wait, Breakdown nebo What It Feels Like totiž obstojí samy za sebe, jsou naléhavé, překypují emocemi a Prince si dal záležet i při jejich produkci. Balada This Could Be Us se zpěvákovým vokálem v nebeských výškách a lehkým podkresem je přesně ten typ svůdné písničky, které Prince dělal vždycky, a je skvělé slyšet, že i v roce 2014 zní její xtá varianta zábavně, bez pózy a laciných efektů.

Bývaly časy, kdy hudba léčila tělo, duši i mysl, píše Prince na přebalu Art Official Age. Přesně takhle jeho (dvoj)novinka působí. 

Prince
Art Official Age + Plectrumelectrum
Warner Music
Celkový čas: 53:16 + 42:08
Seznam skladeb: Art Official Cage, Clouds, Breakdown, The Gold Standard, U Know, Breakfast Can Wait,This Could Be Us, What It Feels Like, affirmation I & II, Way Back Home, Funknroll, Tme, affirmation III
Plectrumelectrum: Wow, Pretzelbodylogic, Aintturninround, Plectrumelectrum, Whitecaps, Fixurlifeup, Boytrouble (feat. Lizzo a Eris), Stopthistrain, Anotherlove, Tictactoe, Marz, Funkroll