Sisyphus: Skvělá elektronika zrozená z mentolek, deodorantů a vína

Možná jednu z nejlepších elektronických desek vydala letos v březnu trojka ve složení písničkář - rapper - producent, která si podle obrazů oblíbeného výtvarníka říká Sisyphus. Nejznámější postavou je tu písničkář Sufjan Stevens, jenž se i v Česku proslavil nahrávkami o amerických státech Michigan a Illionis.

„Pojí nás toho hrozně málo, vždyť si vezměte, jak je to divná kombinace: černý rapper z Chicaga, písničkář z Detroitu a hipsterský producent s pěknými brýlemi z Atlanty,“ směje se písničkář Sufjan Stevens, když mluví o své kapele Sisyphus, která letos na jaře vydala vynikající debutovou desku. „Ale máme se fakt rádi.“

Poslechněte si Sisyphus v Youradiu

Kromě Stevense se na albu podíleli rapper

(Ryan Lott) a příběhy inspirované drogami, depresemi, sexem či rodičovstvím zabalili do toho, co každý z nich umí nejlíp: melancholické elektroniky, odměřeného rapu a vrstevnatého písničkářství.

Zní to, jako kdyby pejsek s kočičkou pekli dort, ale tohle není případ našich chlapců. Jedenáct skladeb totiž dokáže měnit tvar a atmosféru jako nějaké zázračné zvíře: z ambientní abstrakce se překulí do nekompromisně odsekávaného příběhu, hladí, ale za chvíli kouše. Typický je pro atmosféru alba přechod mezi druhou a třetí písničkou; po kontemplativní Take Me rapper Serengeti v Booty Call najednou vybafne jako nekompromisní kápo ulice. Podobně zní Rhytm of Devotion, kde se kromě odpočinkových vokálů Stevense, elektroniky Luxe a štěkotu Serengetiho ozývají i syntezátory, které jako kdyby vypadly z desky posledních Daft Punk.

Album přitom nepůsobí nijak schizofrenně, naopak, písničky se noří z konstantního spodního proudu, aby do něj za pár minut zase vpluly. Celé to zní tak minimalisticky, jako kdyby hudebníci natáčeli v obýváku mezi večeří snídaní a k počítači šel zrovna ten, kdo měl náladu. A dost možná, že to tak opravdu bylo. „Nahrávali jsme dohromady v malém studiu, všude kolem plno kouře z mentolových cigaret, červeného vína a deodorantů. Za tři týdny bylo hotovo,“ říká Stevens.

Son Lux měl na starosti elektronickou stránku alba, je autorem beatů a desku v podstatě poskládal. Stevens se jako písničkář staral o melodiku refrénů (na desce je jeho typický hravý rukopis slyšet hlavně v tracku My Oh My, v sisyfovské přetahované mezi klidem a přímočarostí ale působí spíš nepatřičně), Serengeti pak vymyslel rapovou linku. „Museli jsme mu věřit, protože bílí kluci tohle prostě neumí. Stejně jako on musel věřit nám,“ konstatuje Stevens.

Důležitou roli hraje u trojice Sisyphus taktéž přátelství se sedmapadesátiletým americkým výtvarníkem Jimem Hodgesem, jemuž kapela vděčí za název; původní nepříliš šikovné jméno S/S/S vyměnila za aktuální díky jeho práci. Na tu odkazuje i obal desky.

„Jim dělá velmi abstraktní věci, jejichž význam není úplně jednoznačný. Některé sice hovoří jasně, o drogách, strachu, nemoci či lásce, vypadají sentimentálně, ale pod vším tím ornamentem tepe temný proud, což je nám blízké. A když se ptáte na název, tak samozřejmě: mohou za něj ty Jimovy zlaté a stříbrné kameny.“

Sisyphus – Sisyphus
Vydavatelství: Asthmatic Kitty
Celkový čas: 51:31
Seznam skladeb: Calm It Down, Take Me, Booty Call, Rhythm of Devotion, Flying Ace, My Oh My, I Won’t Be Afraid, Lion’s Share, Dishes in the Sink, Hardly Hanging On, Alcohol