Sestry Papinovy se vzbouřily snobům a šíleně je zamordovaly
Christine a Léa Papinovy byly sestry, které na začátku dvacátého století sloužily bohaté francouzské rodině, která byla symbolem snobství a nadřazenosti. Jednoho dne jim ruply nervy...
Pracovaly pro penzionovaného právníka Reného Lancelina jako domácí služky ve městě Le Mans. Kromě jemu sloužily ještě jeho manželce Leonii a dceři Geneviève. Za sedm let, co u Lancelina byly, s nimi právník údajně nepromluvil jediné slovo. Jeho žena s nimi mluvila výjimečně – většinu příkazů jim psala na papírky. Leonie byla navíc fanaticky posedlá pořádkem. Každý den prý přejížděla bílou rukavicí po nábytku, zda na něm není prach…
Masakr
V den vraždy doma vypadly pojistky. Papinovy byly doma samy a rozhodly se, že je nahodí až druhý den. Jenže s domů nečekaně vrátily Lenie s dcerou. Když paní domu zjistila, co se stalo, popadl ji záchvat zuřivosti. Christine Papin to nezvládla, vzala do ruky cínový džbán a praštila s ní Leonii po hlavě. Její dcera vyrazila matce na pomoc, ale taky chytla ránu.
Sestry pak svým paním vydloubly zaživa oči a mlátily do jejich hlav kladivem, bodaly do nich nožem a bily je cínovým hrncem. Nakonec nalily na hlavu Leonie menstruační krev její dcery, uvádí web Extrastory.cz. Vražednice se pak umyly, zamkly se v pokoji a lehly si do postele. Tam je našel Lancelin, který dorazil domů s kamarádem.
Byly šílené?
Brutální vražda pobouřila Francii, ale levicoví intelektuálové v ní viděli projev třídního boje. Utiskované služky pracovaly čtrnáct hodin denně a každý týden měly jen půl dne volna. Obhajoba stála na tom, že sestry byly v době vraždy nepříčetné. Jejich strýc spáchal sebevraždu a sestřenice skončila v blázinci, takže prý měly genetické dispozice k šílenství.
Psycholog prohlásil, že obě trpěly paranoiou, slyšely hlasy a Leonii považovaly za útočníka a pronásledovatele. Soud ale nic z toho nevzal v potaz. Christinu odsoudil k trestu smrti a Leu jako spolupachatelku k deseti letům nucených prací. Christine v cele jevila známky šílenství. Pokoušela se sama sobě vydloubnout oči. Musela být svázána svěrací kazajkou a trest jí potom byl změněn na doživotí. Přestala ale přijímat potravu a zemřela na podvýživu v roce 1937. Leu propustili za dobré chování v roce 1941. Žila pak v ústraní s matkou.
