Röyksopp se loučí. Smířlivě a důstojně

Album The Inevitable End norské skupiny Roÿksopp nabízí volné pokračování nedávno vydaného EP s Robyn Do It Again, zároveň se ale ohlíží k raným skladbám, které sice postrádaly ostřejší taneční beaty, zato s noblesou představily posluchačům žánr elektronické hudby. Röyksopp „odcházejí“ s grácií i přesto, že nic moc nového nenabízí.

Norské duo Torbjørn Brundtland a Svein Berge alias Röyksopp se loučí. The Inevitable End, nevyhnutelný konec, se prý ale týká jen klasického formátu alba, dalších singly tedy možná ještě přijdou. 

Poslechněte si Röyskopp v Youradiu

Songy Poor Leno a Eple z debutové desky Melody AM nebo Only This Moment z té následující jsme pravděpodobně slyšeli všichni a jejich místo na seznamu evegreenů elektronické hudby z minulé dekády je nepopiratelné. S následujícím Juniorem přišla i slyšitelná změna zvuku, ale ať už to byla melancholická You Don’t Have a Clue, nebo další taneční hit The Girl and The Robot, Röyksopp jsme v základech slyšeli všichni.

Razantní změna přišla s alter-albem Senior, výhradně instrumentální, temnější a hůře uchopitelnou nahrávkou – ve skladbě Tricky Two se tu duo dokonce blíží k agresi Aphexe Twina, jako celek je ovšem konzistentní a přímá. Jakmile se přes tuto krizi stárnutí Berge s Brundtlandem dostali, na nějakou dobu se odmlčeli, až v roce 2013 se v singlu Running To The Sea spojili s vycházející hvězdou Susanne Sundfør. Ta se nakonec objevila i na aktuálním albu, hostuje ještě v kraftwerkovsky laděné Save Me; díky spolupráci s Röyksopp se zpěvačka zase může dostat k dalším lidem a podobně jako na dalším letošním singlu syntwaveového producenta Kleerupa ukázat, jak podmanivý hlas má a jak dobře sedí k jemnější elektronice. 

Další přizvanou zpěvačkou na The Inevitable End je Robyn, která s Röyksopp pracuje už delší dobu. Že jim spolupráce sedí, dokázali na podzim pětiskladbovým EP (recenze). Zatímco na něm byl zvukový posun znatelný, na aktuální desce sázejí na jistotu a kromě drobně upravené a zeditované skladby Monument je slyšet Robyn v minimalistické, ale o to bolestivější Rong. Je to ostatně právě tato skrytá temnota, která nejvíc připomene album Senior, povědomé zvuky jsou ovšem slyšet i z ostatních skladeb. Jako kdyby se norští hudebníci pokoušeli o důstojný odchod, o smíření, o vzorec, ze kterého se vymyká snad jen úvodní agresivní skladba Skulls. Jako epilog s přiměřeným patosem pak můžeme vnímat písničku Thank You.

Nejednomu fanouškovi Röyskopp po dohrání alba asi ukápne slza, ale jedno je jisté: i přes všechno smutnění, které je v písních cítit, dělají tihle pánové hudbu stále dobře. A to i díky dobře vybraným hostům, mezi nimiž jsou vedle předních pěveckých královen i princové ze skupin Man Without Country a The Irrepressibles. Pokud by The Enivitable Man měla být opravdu poslední deska, odcházeli by špacírem uctivě ukloněných fandů s grácií. Nějakých singlů se pravděpodobně ale ještě dočkáme, snad jim tedy budou vycházet stejně dobře jako vyhlášené norské předpovědi počasí.

Royksopp – The Inevitable End
Vydavatelství: Dog Triumph
Celkový čas: 60:49
Seznam skladeb: Skulls, Monument (feat. Robyn), Sordid Affair (feat. Man Without Country – Ryan James), You Kow I Have to Go (feat. Jamie Irrepressible), Save Me (feat. Susanne Sundfør), I Had This Thing (feat. Jamie Irrepressible), Rong (Robyn), Here She Comes Again (feat. Jamie Irrepressible). Running to the Sea (feat. Susanne Sundfør), Compulsion (Jamie Irrepressible), Coup de Grace, Thank You