Rufus Wainwright: Jako dítě jsem nezavřel pusu. Štěstí, že mám dobrý hlas

Potřetí se v České republice představí kanadsko-americký písničkář Rufus Wainwright. Do pražského Divadla Hybernia přiveze 25. března své aktuální "best of" CD a také sestru Lucy, jejíž křehké skladby posluchače podle Rufusových slov “vcucnou jako vakuum”.

Před olympiádou v Soči jste na Facebooku psal o australské krasobruslařce Danielle Obrienové, která vás žádala o povolení použít jednu vaši písničku. Díval jste se na její jízdu? Skončila nakonec dvacátá.
Krasobruslení miluju, ale dívat jsem se nemohl, protože jsem měl v tu dobu koncert.   

Poslechněte si Rufuse Wainwrighta v Youradiu

Jaký je váš názor na tuhle akci? Nejde jen o současnou politickou situaci, ale i o ruské předolympijské represe vůči homosexuálům. Sám o své orientaci otevřeně hovoříte.
Jsem samosřejmě na straně gayů a jsem rád, že s jejich právy je to o dost lepší než kdysi. Nemůžeme ale čekat, že věci budou dokonalé přes noc. I když to samozřejmě ruskou stranu neomlouvá.

Za pár dní se potřetí představíte v České republice. Do Prahy s vámi přijede i vaše nevlastní sestra Lucy, zahrajete také spolu?
Jasně, Lucy je jedna z nejlepších amerických zpěvaček, tak jak bych nemohl!

Představte Lucy českému publiku.
Já jsem víc dramatický a mám sklony k přehánění, zatímco Lucy je střídmější. Něco jako vakuum – její hudba vás vcucne. 

V rozhovorech často mluvíte o tom, jak vás před třemi lety zasáhla smrt matky. Sblížila vás tahle událost se sestrou?
Naprosto zásadně. Ztráta rodiče je jedna z nejintenzivnějších zkušeností, kterou si sourozenci mohou projít. V tom okamžiku se totiž můžou z celého širého světa spolehnout jen sami na sebe.

Vaše matka prý na revers odešla z nemocnice, aby mohla být na oslavě 90. narozenin nedávno zesnulého písničkáře Peta Seegera. Jaký vliv měl na vaši rodinu?
V Americe je Pete Seeger považovaný za krále folku a moji rodiče byli folkaři až do morku kostí. Byla pro nás pocta byť ho jen potkat.

Oba vaši rodiče byli muzikanti. Chtěl jste někdy dělat něco jiného než hudbu?
Nechtěl. Každému kolem bylo jasné, že až budu velký, budu muzikant. Zpíval jsem pořád, v podstatě jsem nezavřel pusu. Štěstí, že jsem měl a mám dobrý hlas.

Do Prahy jedete s výběrovou deskou, v poslední době jste se ale věnoval jiným žánrům, zhudebňoval jste Shakespearovy sonety, komponoval jste klasickou hudbu. Znamená to, že je čas opustit pop?
Cítil jsem, že nutně potřebuju zkusit něco nového. Mám pocit, že mladá generace už vůbec neví, co je to je – a  by mělo vypadat – opravdové “album”. Divadlo je ale věčné.

Jak jste se vlastně k Shakespearovi dostal?
Oslovila mě Berlínská divadelní společnost, abych na Shakespearových sonetech pracoval s americkým divadelním režisérem Robertem Wilsonem (dělal například s Phillem Glassem, Tomem Waitsem nebo Lady Gaga, pozn. red.). To jsem přeci nemohl odmítnout.

Nedávno jste hostoval na desce Robbieho Williamse Swing Both Ways. Jste přátelé, nebo šlo spíš o profesionální spolupráci?
Už roky jsme si navzájem fanoušky. Na moment, kdy jsme se potkali, jsme byli oba dlouho a hodně natěšení. Byl to splněný sen. Láska.

V rozhovorech mluvíte o tom, že se nyní snažíte žít hodně zdravě. Robbie Williams dřív bojoval s alkoholem a drogami a i vy jste měl podobné problémy.
Když žijete ve světě pop music, k drogám a pití vás to může svádět víc, než si myslíte. Robbie i já jsme naštěstí dostatečně marniví a chceme oba vypadat dobře. Jsem si jistý, že tohle téma se nás už netýká.