Rozhovor s Jankem Ledeckým: Nikdo po mně album nechtěl. Věříte mi to?

Zpěvák Janek Ledecký se po deseti letech rozhodl pro vytvoření nové sólové desky. Nese název Na konci duhy. Podíleli se na ní tři producenti, včetně mladého Jankova syna Jonáše. Album bylo částečně vytvořeno v Anglii. Pčečtěte si rozhovor s ním, který pro vás připravila redaktorka Koule.cz Eva Vogelová.

Po deseti letech vydáváte novou sólovou autorskou desku. Co je důvodem tak velké časové prodlevy?

Nikdo po mně album nechtěl. Věříte mi to?

Moc ne. Během těch deseti let jste pracoval na muzikálech. Bavilo vás to více než práce na albu?

Velmi mě bavilo a stále baví psát k texty k muzikálům. Píše se to mnohem snadněji než klasické album. To totiž musím psát sám za sebe a používat svůj slovník, aby mi to lidé věřili. Témata na vlastní desku jsou dosti omezená, protože se některým z nich záměrně vyhýbám. Řeknu vám to narovinu. Psát vlastní album je prostě těžší.

Jakým tématům se záměrně vyhýbáte?  

Problematice deštných pralesů, světového míru, hladomoru a dalším. Mám pocit, že tato témata ode mě nikdo neočekává a ani já je opravdu nechci řešit.

Hrát na koncertech vás ale stále baví…

Koncerty mě baví nejvíce ze všech disciplín, kterými se zabývám. Začal jsem pociťovat potřebu hrát nové písničky. Když jsem začal minulý rok skládat duety na své album Všichni dobří andělé, zjistil jsem, že některé z nich nejsou dobré na duety. Hodili se spíše na sóla. Z toho vznikl nápad na novou sólovou desku.

Vaše album má hned několik producentů?

Ano. Tři producenty. Grega Havera, Jana Pomocného a mého syna Jonáše, který mi napsal jednu písničku.

Hudba i texty musí být hodně rozmanité, když jste na tom pracovali tři…

Ano. Vždy jsem se snažil mít co nejpestřejší muziku. Je skvělé, když si najdete prima producenty. Spíše tedy oponenty, kteří se s vámi o výsledném tvaru písničky dohadují. Potřebuji kolegy, kteří se snaží vylepšit moje písničky na maximum.

Odkud jste bral inspiraci na psaní svých nových textů?

Musím říct, že u muziky je to jednodušší. Když nemám hotový nápad na sloku do pěti minut, jdu od toho pryč a dělám něco jiného. Později většinou ty nápady prostě přijdou. Se skládáním textů je to jiné, protože čeština je na tohle poměrně nevděčný jazyk. Trvá mi to den nebo dva. Některé písničky jsem dokonce psal i týden. Ale když se to povede, je to jízda.

Vaše nové album se jmenuje Na konci duhy. Proč se nazývá zrovna takhle?

Víte, co je na konci duhy?

Poklad?

Přesně tak. Myslím si, že kdo si to album stáhne, nepřijde na to. CD je příliš rafinované. Na to, abyste zjistili, co je na konci duhy, si ho musíte koupit. V albu je dvanáct oficiálních písniček, ale přidal jsem ještě třináctou. Až se dostane na veřejnost, budu asi muset jezdit vlakem nebo létat letadlem. Na benzínové pumpě se už s autem nebudu moct zastavit, protože by si to se mnou někdo mohl vyříkat. Víc nesmím prozradit, prostě si to pusťte a uvidíte.

Máte nějaké další aktivity kromě hudby?

S rodinou jezdíme do báječného windsurfařského revíru do Řecka na Lefkádu. Tam je to úžasné. Byli jsme tam již dvanáctkrát. Začíná tam vítr foukat až kolem čtvrté hodiny odpoledne. Přes poledne je moře klidné a během toho občas jezdíme na vodních lyžích. Takže než se zvedne vítr je dost času i na kytaru. Čtyři z písniček na poslední album jsem napsal právě tam.

Zastavíme se na chvíli u vaší rodiny. Jste přísný otec?

Nikdy nebylo potřeba, abych na svoje děti byl přísný. Nikdy mi nedaly důvod být takový. Pořád jsem čekal, kdy přijdou nějaké potíže, ale nepřišly. Je to asi hodně nestandartní, ale jsme všichni mezi sebou kamarádi.

To je zvláštní. To tedy musí mít pravděpodobně v genech…

Když mi bylo asi pětatřicet, tak mi moje maminka poděkovala za moji klidnou pubertu. Kromě toho, že jsem se začal holit, jsem se prý nezměnil.

Takže jste byl spořádaný syn, který se i dobře učil? Do toho vás rodiče nutit nemuseli?

Jo. Museli mě honit do učení. Nerad jsem chodil do školy. V tomhle ohledu jsem byl asi jako většina svých vrstevníků.

Ale vystudoval jste práva, takže jste se určitě učit musel…

Ano. Vystudoval jsem práva na Karlově univerzitě. Moc jsem se učit nemusel, já mám dobrou paměť.

Proč jste tedy od práv utekl k hudbě?

Hudba byla vždy můj koníček. Vysokou školu jsem studoval, protože jsem nechtěl jít na vojnu. Práva jsem si vybral, protože tam nebyla matematika. Tu opravdu nemusím.

Dočetla jsem se, že vaše děti neměli standardní výuku …

Moje děti nemusely chodit do školy vůbec. Měly individuální studijní plán. Doporučil bych to všem rodičům, kteří mají možnost se dětem hodně věnovat. Děti, které jdou normálně do školy, se z těch sedmi hodin soustředí dohromady jen půl hodiny. Když se učily s námi, vymysleli jsme to tak, aby se soustředily po celu dobu studia. Naučily se toho mnohem více a za kratší dobu než v klasické škole. Poté se mohly více věnovat aktivitám, které jim rozvíjejí osobnost a baví je.