Roman Horký o svých písních: Pasáž o poch*ané dolině je o reálném místě

S Romanem Horkým, frontmanem kapely Kamelot, jsme se na rozhovor sešli chvilku po krátkém podzimním dešti. Přesně takovém, který patří k babímu létu. Bylo to symbolické, protože Babí léto, tak přesně se jmenuje jeho nově vycházející album. O čem je, čím se vyznačuje a nejen to, si můžete přečíst na následujících řádkách, které pro vás připravila Adéla Špulková.

Vaše nová deska se jmenuje Babí léto, proč zrovna tento název?

Babí léto mám totiž z ročních období nejraději. Jedna z písní se jmenuje stejně jako celé album, tedy Babí léto, a je vlastně oslavou tohoto podzimního času, dobrého přátelství a vztahů mezi lidmi. Píseň i celá deska by měly v posluchači vzbudit pohodu, to je vlastně hlavním posláním alba.

Babí léto je prakticky o vyznání, obdivu k někomu, něčemu. Vyskytuje se tento motiv u všech písní?

Na tiskové konferenci, která se bude konat 15. září v Žižkovské věži, si o jednotlivých písničkách budete moci přečíst v „bookletu”, ale každá z nich má svůj smysl – Vyznání je věnované mé ženě; Ester pak dceři. Rajské údolí je pak o známém, který prchá z prostředí kanceláře a společnosti do klidu.

Jste autorem všech textů?

Ano, jsem autorem textů všech písní, včetně hudby.

Která z písní z právě vycházejícího alba Babí léto je Vám nejbližší a proč?

Každá z písniček je mi blízká. Hlavní pro mě je, aby se líbily lidem, aby se mezi nimi hrály. Pamatuji si, jak jsem jednou jel vlakem, a nějací kluci hráli a zpívali píseň Zachraňte koně. Řekl jsem jim, že ji hrají špatně, a oni mi na to odpověděli, že to takhle mají přímo od Romana Horkého. Neřekl jsem jim, že jsem to já, a uvědomil jsem si, že ta píseň už není moje, ale že už je všech. Jak moc si lidé oblíbí nové písničky, ukáže čas.

Jedna ze skladeb nese název Segen Gottes, v překladu Boží požehnání. Do roku 1918 se tak jmenovala jedna vesnice kousek od Brna. V současné době nese název Zástávka – bylo toto místo pro Vás inspirací k napsání zmiňované písně?

Ano, máte pravdu, bylo. Do této vesnice jsem jezdil za babičkou na prázdniny. Nebyla tam sprcha, topení ani televize a mně tam bylo dobře. Strávil jsem tam krásný čas. V neděli se scházeli sousedé a společně se hrálo, zpívalo. Segen Gottes je vlastně vzdáním holdu babičce, místu i nářečí. Třeba pasáž o pochcané dolině je o reálném místě, přes které jezdili koně a močili.

Babí léto má být v pořadí 23. dlouhohrající deska. Čekal jste takový úspěch, když jste v roce 1982 kapelu zakládal?

Popravdě ne. Samozřejmě, že jsme chtěli být slavní, ale chtěli jsme, aby písničky, co budeme hrát, zůstaly mezi lidmi. Nehráli jsme pro davy, ale pro kamarády, a rozjelo se to. To, že budu i ve svých letech ještě koncertovat, tak tomu bych nevěřil.

K nazpívání některých písní jste si přizval Ilonu Csákovou (Vyznání), Petra Bendeho (Kavčice) a Dalibora Jandu (Rajské údolí). Proč zrovna je?

Co se týká skladby Vyznání, tak k té jsem měl slova ještě předtím, než jsem vůbec tušil, že ji budu zpívat v duetu. S Ilonou jsme se potkali, myslím na Burčákobraní. Zazpíval jsem jí nově složenou píseň, líbila se jí a navrhla, že bychom ji mohli zpívat spolu. Jelikož už jsme spolu nazpívali i duet Slib, nebyl jsem proti. Petr Bende na nás chodil, když byl malý kluk, a pak nám dělal předskokana na turné. Nazpíval jsem s ním píseň Kavčice o dvou vojácích – Hlaváčovi a Dřevíkovském, kteří byli v 50. letech minulého století popraveni gestapem za přípravu velezrady. O tomto případu jsem si našel všechny možné dokumenty, aby píseň byla pravdivá. S Daliborem Jandou jsme nazpívali píseň Rajské údolí a asi to byl první mužský duet, který Dalibor kdy nazpíval.

Kdy bude křest?

Oficiální křest proběhne 16. 9. 2015 od 15.00 hodin v Žižkovské věži. Dále budeme album křtít i na několika místech v ČR a Slovensku v rámci koncertů.

Kterou ze všech písniček považujete za nejúspěšnější vůbec?

To se nedá takhle říci. Máme několik písniček, které se hrají prakticky na všech vystoupeních, a to: Zrození hvězd; Zachraňte koně; Země antilop; Honolulu; Psáno na březové kůře; Čas rozchodů a vypadá to, že se k nim přidá ještě píseň Anděl.

K písni Babí léto jste natočili videoklip. Chystáte se natočit klipy i k jiným songům?

Bylo by fajn mít videoklipy i k jiným písním, ale vše je otázkou peněz.

Jste bráni jako folková-country kapela. Vy sám se takovémuto zařazení bráníte, a když už, tak byste ji zařadil do neexistujícího žánru pop-tramp. Jak jste na to přišel?

Víte, já nemám rád škatulkování, protože tím ztrácíte svobodu a volnost a to je zrovna pro umělce důležité. Hrát hudbu pro lidi je vlastně takovým posláním. Umělec by to měl dělat s pokorou, skromností, úctou. Za peníze, nikoliv pro peníze. Naše písničky jsou jednou tradičnější, jednou modernější, můžete v nich najít prvky swingu, blues, tramp… Proto žádné škatulkování.

Během působení jste získali mnoho hudebních cen, jak u nás tak na Slovensku. Kterého si asi nejvíce vážíte, nejvíce pro Vás znamená?

To bude asi první cena, kterou jsme dostali – Zlatá deska za Zachraňte koně. A právě proto, že byla první.

Co je pro Vás nejlepší relax?

Já relaxuji celý život. Už jen, že se člověk narodí, může tu být, je relax.

Co Vy sám si rád poslechnete?

Popravdě moc neposlouchám. Když už tak dobré kytaristy, třeba kapelu Troi Rosenberg. Z našich zpěváků pak dobrou hudbu dělá Wabi Daněk, Žalman…

V roce 2009 jste přijal pozvání Generálního štábu Armády České republiky zahrát pro české vojáky v Afghanistánu a Kosovu – projevila se tato návštěva v nějakých z Vašich písní?

Na základě této návštěvy jsem napsal píseň Afghanistán – o tom, proč tam jsou, jaké to je.

V roce 2009 jste podnikli turné O 106 (myšlenkou bylo zahrát 106 koncertů během 106 dnů), získané peníze pak šly na Fond ohrožených dětí Klokánek. S Klokánkem se teď děje, co se děje. Co na to říkáte?

K samotnému turné – hrát 106 dní po sobě nakonec 110 koncertů (někde se hrály dvojáky) bylo pro nás náročné jak psychicky, tak fyzicky. Část peněz z koncertu šla na dobrou věc. Sebou jsme měli i putovní kasičku, do které mohli návštěvníci dávat dobrovolný příspěvek. Jsme rádi, že jsme tímto mohli pomoci. To, co se děje s Klokánkem nyní, je smutná věc, ale víc do hloubky do toho nevidím.

Generálním partnerem koncertu byl pivovar Černá hora, která vytvořila světlý ležák s názvem Kamelot. Můžeme se Kamelota napít ještě dnes, existuje?

Pivo Kamelot už není.

A Vy máte rád pivo?

Ano, pivo mám rád.

10. 10. 2015 se uskuteční setkání fan clubu a Vašich přátel v Březníku. Jaké to je?

Je to příležitost setkat se s lidmi, kteří mají rádi naši hudbu, vyslechnout si jejich názor. Jdeme společně na výlet, cca deset kilometrů, večer sedíme u ohně kamarádství, do kterého se nesmí nic hodit, ani cigareta. Je to krásně strávený čas.

Jaké jsou Vaše hudební plány?

Já nerad plánuji. Nepatří to do umělecké branže, plánováním ztrácíte svobodu. Důležitý je čas a svoboda. Mám čas, mám svobodu.