Rodina je základ (prohnilého) státu
Satira, komedie, psychologické drama – se všemi těmito žánry si hraje nejnovější film Roberta Sedláčka. Dobrá zpráva je, že je zvládá usadit do fungujícího celku. V hlavní roli příběhu ze současnosti o aktuálních problémech (nejen) našeho státu se představuje Igor Chmela (a schválně, najdete ve filmu postavu podobnou bývalému ministru dopravy Vítu Bártovi?)
Sedláčkův předchozí film Největší z Čechů přijala loni kritika velmi dobře. Na Českých lvech se tento záměrně „amatérský“ snímek stal černým koněm soutěže, i když nakonec podlehl silnějším Poutům Radima Špačka.
V té době jsem nadšení kritiky z Největšího z Čechů nesdílel. Chápal jsem, o co tvůrci jde, ale amatérský rámec filmu, sled více či méně vtipných scének o českých rekordmanech a „boj umělce“ se systémem, u mě nepadl zrovna na úrodnou půdu.
Dobrá zpráva je, že formální „manýra“ se tentokrát nekoná a Sedláček se vrací s filmem, kde režijní stránka převyšuje o několik tříd současnou českou produkci. Navazuje tak spíše na své předchozí snímky Pravidla lži nebo Muži v říji.
Igor Chmela ve filmu ztvárňuje postavu Libora, bankovního manažera, kterého policie vyšetřuje kvůli neprůhledným transakcím, jež posvětil svým podpisem. Ztratilo se přes půl miliardy korun a Libor ví, že se kolem něj stahuje smyčka. Dostane ho buďto policie (Martin Finger, Monika A. Fingerová), nebo se ho jako nepohodlného svědka zbaví lidi na „vyšších místech“. Takže co zbývá? Sbalit nic netušící rodinu, ženu a dvě děti a vyrazit si na výlet na Moravu. Užít si poslední společný čas a připravit je na velkou změnu.
Rodina je základ státu funguje nejlépe jako psychologické drama člověka stíhaného zármutkem nad blížícím se koncem rodinné idylky. Postava Libora v podání Igora Chmely nedochází k etickému prozření nad špatností svého konání, místo toho otevřeně prohlašuje, že všechno udělal pro rodinu a udělal by to znovu. Rodina je tu opravdu středobodem všeho konání a právě proto tvůrcům prochází starý dobrý paradox, kdy divák fandí v podstatě kriminálníkovi.
Dotýkat se aktuálních témat bývá většinou ožehavé, Sedláčkovi se to ale daří bez výraznější křeče. Rodina je základ státu je svým způsobem „rozhněvaný“ film, i když se maskuje humorem a satirou. Sedláčkův hlavní padouch je pro nás neviditelný, sledujeme jen obyčejného pěšáka, jímž manipulují vyšší kruhy. (Režiséra tak trochu podezírám z toho, že vizáž hlavního kriminalisty v podání výborného Martina Fingera záměrně lehce připomíná Víta Bártu.)
Igoru Chmelovi jeho vnitřní boj věříte, stejně tak Evě Vrbkové v roli manželky. Čím déle s nimi v ději jdete, tím jsou pro vás jejich výkony intenzivnější a přesnější (vsadíme se, že minimálně nominace na Českého lva mají oba jisté).
Jejich chování spojené s útěkem navíc nedokážete jednoduše odsoudit. Na to z filmu až příliš trčí primitivní otázka, která vás ale přeci jen na chvilku zaměstná: kdybyste měli tu možnost jako Libor, zachovali byste se jinak?
Rodina je základ státu
Režie: Robert Sedláček
ČR, komedie, psychologické drama, 106 min
Hrají: Igor Chmela, Eva Vrbková, Martin Finger, Monika A. Fingerová, Simona Babčáková, Jiří Vyorálek a další
Premiéra v ČR: 13. října 2011
