RECENZE: Všechno bude ukazuje autenticitu dětí předtím, než je semele svět dospělých

Bylo nebylo, byl jednou jeden učitel, který o přestávce poslouchal v rádiu zprávy. Jedna z nich ho velmi zaujala. Byla o klukovi ve věku 16 až 17 let, který se vydal ukradeným autem napříč republikou. V učiteli ten příběh rezonoval natolik, že se o něj podělil i se třídou. Jedna dívenka zvedla ruku a řekla: "To byl můj bratránek. Ukradl v Berouně auto a jel za dědou do Krkonoš."

Učitel se o celé příhodě rozhodl napsat scénář. Původně se měl dostat do médií jen jako rozhlasová hra. Nakonec se z něj ale stal film, který získal na letošním Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech Cenu za nejlepší režii. Režisérem filmu byl Olmo Omerzu, již předtím oceňovaný za snímek Rodinný film.

Ve filmu není v hlavní roli žádná známá tvář, možná jen Eliška Křenková. Ta si tu však zahrála spíš vedlejší roli a při natáčení fungovala jako herecká koučka. Do hlavní role totiž tvůrci po dlouhých castinzích obsadili neherce s rozkošnou vadou řeči Tomáše Mrvíka. Jako jeho bratra vybrali na první pohled jasného showmana Jana Františka Uhera. Herecké výkony obou kluků jsou bezvýhrad skvělé a jen dodávají filmu na důvěryhodnosti.

Svět dětí vs. svět dospělých

Čtrnáctiletý Mára a jeho kamarád, dvanáctiletý Heduš se vydají na cesty kradeným autem. Po cestě zachrání psa, svezou mladou stopařku a dojedou až k Márovu oblíbenému dědovi. Jenže toto dobrodržství je už předem předurčené ke katastrofě. Máru nakonec chytne policie, která chce znát jeho příběh a neprodleně ho poslat zpátky domů.

Svět dospěláků/policistů tu zastupují Lenka Vlasáková a Martin Pechlát. Povedlo se jim předvést, jak je ten svět dětí oproti kruté dospělosti opravdový v celé své vymyšlené neopravdovosti a dospělí se mohou bránit jen tím, že se tváří, že nad tím převzali kontrolu nebo se děti snažit obalamutit.

Snímek Všechno bude měl za cíl, abyste nevěděli, co je pravda a co výmysl bujaré klučičí fantazie. Jenže to se tvůrcům moc nepovedlo. Tento pocit jsem měla naposled, co se českých filmů týče, u snímku Restart, který nemá bůhví jak propracovaný scénář ani příběh, ale jste z něj tak parádně zmatení, že už ani nevíte, co z toho se stalo postavě a co vám. Všechno bude se k tomu ani nepřibližuje.

Smutná realita českých rodin

Teď odbočme od formy a přejděme k obsahu: Je mi z toho smutno. Film byste měli vidět a říct si: „Proboha, to je strašné. Jaktože si někdo pořídí děti a pak je ani nehledá, když se ztratí? Jaktože někdo musí prožít tak hrozné dětství?“ Jenže většina se v tom spíš pozná a řekne: „Taky bych celé dětství nejraději utíkal. Takhle to je.“

Model rodičů, kteří pracují na směny v Albertě (pokud teda vůbec pracují), s obtížemi vychodili učňák a pak si nasekali děti, protože mysleli, že to jejich problémy vyřeší, je tady tak častý, až nad tím člověku zůstává rozum stát. V neposlední řadě jsem cítila i nepříjemnou tíhu nad tím, že dva odvážné, nápadité a v podstatě dobrosrdečné kluky tenhle svět lží a polopravd oseká natolik, že si je společnost nakonec sama napasuje tam, kde je potřebuje mít.

Máme tu film, který bude na pomyslné poličce road tripových filmů hned vedle Svěrákovy Jízdy? To nejspíš ne. Ale stejně byste ho měli vidět. Hlavně abyste si připomněli, jak autentičtí, svéhlaví a odvážní jste byli, když jste byly děti. Jo a na český film tam je dost dobrá hudba.