Recenze na seriál Vinyl: Pilotní díl vydá za celý film
Producenti Martin Scorsese a Mick Jagger plánovali Vinyl pěkných pár let. Nakonec ho rozpracovali do podoby televizního seriálu, jehož se chopila HBO. A pilotní epizodu rozkročenou do takřka dvou hodin zrežíroval Scorsese osobně. Samozřejmě se nespokojil s rutinní představovačkou postav, dal nám v podstatě samostatný film, který můžeme vidět, i kdybychom neměli v plánu zbytek. Přečtěte si článek Martina Svobody.
Je poměrně odvážným krokem uzavřít v pilotní epizodě rozjeté dějové linie natolik uspokojivě, že divák není přímo nucen se sledováním pokračovat. Ale tím ať se trápí spíš v HBO. My buďme naopak rádi, že bez ohledu na kvalitu dalších už klasicky hodinových dílů tu máme téměř plnohodnotný Scorseseho film.
Vrací se s ním nejen k Vlkovi z Wall Street, ale i ke svým klasickým gangsterkám jako Casino či Mafiáni. V dravém příběhu navštěvuje tentokrát prostředí fiktivní nahrávací společnosti, která se v sedmdesátých letech snaží udržet své postavení na trhu. A Bobby Cannavale tu za vydatné pomoci kokainu a alkoholu čelí profesní i osobní krizi, když se svou firmu i sám sebe pokouší udržet na nohou oproti všemu okolnímu tlaku.
Sledujeme klasický příběh o ztrátě iluzí, propadnutí úspěchu a zaprodání snu. Hrdina sice neměl nikdy hudební talent, měl však alespoň cit pro to jej rozpoznat. Doufal tedy, že se skrze něj prosadí alespoň jiní nadaní lidé, bude obklopen dobrou hudbou a něco na tom i vydělá. Brzy ale zjistil, že musí dávat posluchačům, co chtějí, a že když teď frčí ta divná švédská ABBA, není na místě se ptát, proč něco tak nevkusného lidé poslouchají, ale proč to distribuuje někdo jiný.
Téměř všechny ostatní postavy jsou potlačeny na minimum, aby mohl Scorsese postupy typické pro něj (dlouhé kamerové jízdy, samozřejmě důraz na hudbu, voiceover) využít výhradně pro předvedení pádu a povstání z popela (do ještě větší špíny) svého antihrdiny, kterého budete nesnášet a milovat stejně, jak hned na začátku sám odhadne.
Vinyl je hrubší a méně učesaný než Scorseseho práce určené kinům. Navíc jaksi plošší a chudší dějově i výrazově. Rozhodně by nám bylo divné, kdyby se tento pilotní díl ocitl v kině. Rozdíl mezi klasickou kinematografií a obrazovkou zjevně stále existuje i v době sílícího trendu quality TV. Přesto tu máme intenzivní a vydařený kus, který se v rámci televize jistě neztratí.