Recenze na Muže na laně: Budete mít problém nechtít mu vrazit facku

Podobně jako Ridley Scott, i Robert Zemeckis, režisér notoricky známého Forresta Gumpa nebo série Návrat do budoucnosti, zřejmě v poslední době prošel značnou sebereflexí a pochopil, že jím nabraný směr z něj dělal tak trochu terč posměchu. Jeho lpění na CGI animovaných velkofilmech za stovky milionů dolarů, jež zabíjela už nedostatečně vyvinutá technologie, ostatně zasadil ránu z milosti James Cameron, když svým jediným comebackem, Avatarem, vysoce převýšil vše, co Zemeckis během Polárního expresu, Beowulfa a Vánoční koledy marně budoval. Tedy... pro úplnost: Zemeckis byl studiem od své animátorské divize násilně odstaven, protože už ho producenti měli trochu dost, takže ona změna kurzu je maličko vynucená. Ale rozhodně chvályhodná. Přečtěte si recenzi na film Muž na laně Martina Svobody.

Po Letu přichází druhý hraný film, jenž slavného režiséra vrací do nejlepší formy alespoň co do technické stránky. Není přehnané tvrzení, že Muž na laně nabízí ve svých vrcholných momentech absolutní IMAXovský zážitek, jenž strká do kapsy i Everest, který byl rovněž točen se záměrem obří plátno ještě víc zpopularizovat, a co do trikové stránky (byť triky jsou koncipované tak, aby nebyly vidět, tudíž některý divák si mnohdy ani neuvědomí, že z toho, co sleduje, skoro nic fyzicky neexistuje) Zemeckis napravuje reputaci.

Sledujeme skutečný příběh Philippe Petita (Joseph Gordon-Levitt), francouzského eskamotéra, jenž se zhlédl v přechodu na laně na co nejkrkolomnějších místech. Když se dozvěděl, že v New Yorku vznikají dvě identické věže, nejvyšší budovy na světě, a budou stát pár metrů od sebe, okamžitě přijal za svou myšlenku, že právě dokončované Světové obchodní centrum ho vyzývá na souboj. A protože si nepotrpěl na shánění povolení, bylo třeba naplánovat velmi přesnou infiltraci, jež dnes v branži označována jako nejumělečtější zločin dvacátého století. (Jak vypráví i stejnojmenný dokumentární film z roku 2008.)

Jak již padlo, posledních dvacet minut krkolomného kousku je neskutečně vtahující a filmařsky zcela vybroušená podívaná. Ona samotná by mohla sloužit jako reklama na to, že má i dnes smysl chodit do kina, protože z monitoru nebo obrazovky onen strhující zážitek, z nějž slabším povahám opravdu může běhat mráz po zádech, nikdy nezískáte.

Bohužel k této fascinující podívané se musíte pročekat hodinu a půl příběhu, který rozhodně není nudný, na to je Zemeckis až moc zručný hollywoodský vypravěč, takže se snaží, aby tempo i atrakce dávkoval po celou dobu, rozhodně má ale potenciál sklouzávat ke kýči a otravnosti.

Atmosféra snímku je tak echt francouzská, že se ještě týden po zhlédnutí při pohledu na Petřínskou rozhlednu budete ošívat, a režisér natolik podléhá „krásnému odhodlání“ hrdiny, až přehlíží, že jeho podivínská umanutost hraničící s šílenosti není zpochybňována, konfrontována a všichni ho zde jen milují a obdivují. I když při pitvořivém výkonu Gordona-Levitta budete mít spíš problém nechtít mu vrazit facku a ten přízvuk z něj vymlátit.

Muž na laně tedy nejenže se stává čistě filmovou atrakcí, on sám sobě na této úrovni i propadá a neustále se nad sebou rozněžňuje, uculuje, usmívá a vzdychá nad tím, jak je krásný (trailery atmosféru skutečně nepřibližují, nejde o drama, ale velmi uvolněnou, rozvernou podívanou). Jistě, vzhledem k tomu, že příběh vypráví samotný hrdina ze špičky Sochy svobody, dává smysl, že to dělá svým zastřeným pohledem. Tenhle trik, jenž Zemeckis užil už u svého nejúspěšnějšího kýče, Forresta Gumpa, ale nemůže být nekonečnou omluvou. Pokud nepatříte mezi ty, kteří automaticky přijímají vlezle precizní, ale pořád viditelně vtíravou režisérovu optiku, budete mít problém.

Pokud ho ale Zemeckisovým sebedojímavým vypravěčským stylem nemáte, nebo pokud ho zvládnete tolerovat, rozhodně se vyplatí okusit tenhle ambiciózní heist.

P. S.: Pocta WTC je vystřižena naštěstí velmi nenuceně a vkusně.