Recenze na film Malý princ: Zdálo se, že neuškodí křičet na poplach. Naštěstí zbytečně
Malý princ Antoina de Saint-Exupéryho bývá považován za jednu z nejlepších knih dvacátého století. Ačkoliv určen dětem, platí, že čím je člověk starší a moudřejší, tím víc se musí jemné práci s emocemi slavného letce obdivovat. Nic proti Marku Osborneovi, režisérovi svým způsobem skvělé Kung-fu pandy, ale jakmile se francouzští producenti rozhodli svůj národní poklad svěřit jemu, zdálo se, že neuškodí křičet na poplach. Naštěstí zbytečně.
Nadšení, jež zavládlo po premiéře, je sice poněkud přehnané, rozhodně se ale musí nechat, že se tvůrci pokusili zachytit atmosféru předlohy a dát nám myšlenkami naplněný a citlivý příběh, který chytne za srdce. Malý princ je však vcelku tenká knížka a tvůrci správně pochopili, že pokusit se ji roztáhnout na celovečerní stopáž nemůže vyjít. Původní příběh tedy tvoří jen jakési jádro (vyprávěné skrze odlišnou, abstraktnější a velmi příjemnou animaci oproti rutině většiny stopáže) obalené nosným a zcela novým dějem, pokoušejícím se Exupéryho moudra aplikovat na poněkud jednodušší úrovni.
Tento nadpříběh vypráví o dívce, jež žije sama se svou kontrolou posedlou matkou, která plánuje každou vteřinu jejích dnů a postupně ji nevědomky obírá o dětství. Dívka podřizující se skoro kafkovskému drilu se však seznámí se střeštěným sousedem – pilotem, který jí chce vyprávět o svých dávných dobrodružstvích s Malým princem. A ten jí otvře oči.
Tento nový děj je zásadně přímočařejší a banálnější než cokoliv v Malém princi. Každá postava má jednu vlastnost, jednu motivaci a jednu roli. Lze namítnout, že Malý princ se na cestě vesmírem potkával také s karikaturami lidí, šlo ale o téměř surreálnou zkratku, jež nebyla tlačena k tak silné doslovnosti, jak by se možná zdálo. Což se odhaluje tehdy, když na konci filmu začnou tvůrci hledat záporáka a naleznou ho právě v jedné z notoricky známých postaviček z románu.
Jenže v tom právě tkví problém – Exupéryho svět nemá hrdiny ani zločince. Obyvatelé asteroidů plahočící se za nesmyslnými cíli nejsou zlí lidé, ale oběti vlastních slabostí. Nechtějí nikomu ublížit, jen hledají štěstí na špatných místech. Tak jemné nuance se tu ale hodily do koše, aby bylo proti komu bojovat a aby vznikl nějaký snadno pochopitelný konflikt.
Což je na jednu stranu opodstatněná tendence filmařů, protože už tak, jak jejich Malý princ dopadl, bude velmi těžko stravitelný pro menší děti. Jeho děj nemá zrovna tempo (se skoro dvěma hodinami) a témata vyznívají i přes jednoduchý nadpříběh stále velmi komplikovaně. Temně tragický nádech je sice do značné míry negován skrz finále, ale pořád platí, že jde spíš o film pro dospělé, kteří budou vzpomínat na to, jak jako děti četli Malého prince, než pro děti. Něco jiného je přečíst jim krátkou knížku s obrázky a nutit udržet kontinuálně pozornost dvě hodiny. Onu univerzálnost předlohy tak nový animák bohužel postrádá.
Recenze: Soudržnost jinak skvěle zrežírovaného Sicaria poměrně skřípe
Recenze na Stevea Jobse: Vizionář z Applu postupně odhaluje svou lidskost