Recenze na film Dunkerk: Nolan dokáže s kamerou divy
Výbuchy, mrtvoly, zoufalství, beznaděj a boj o holý život. Přesně tohle se dělo na pláži v Dunkerku během 2. světové války. Christopher Nolan nám přináší důvěryhodný náhled do této válečné události ve svém novém snímku Dunkerk. Přečtěte si o něm recenzi od naší Evy.
Režisér Christopher Nolan se rozhodl zdokumentovat válečnou událost, která se stala na jaře roku 1940. Několik tisíc belgických, francouzských a britských vojáků bylo na pláži v Dunkerku obklíčeno Němci. Snažili se co nejrychleji utéct do Velké Británie. Záchranná akce byla zahájena s pomocí několika lodí, které však nikdy daleko nedopluly, protože byly rozbombardovány.
Válečný film detailně vykresluje válku očima běžných vojáků, kteří každou chvíli bojují o život v nedůstojných podmínkách. Režisérovi očividně nešlo o to, aby divák z kina odešel dojatý až k slzám, jako například ze snímku Pearl Harbor, ale spíše o skutečné zachycení okamžiků válečného pekla.
Ve snímku jsou zobrazeny tři bitevní fronty, ve kterých hraje roli několik lidských osudů. Jeden probíhá na souši, druhý ve vzduchu a třetí na osobní lodi. Tři linie se různě střídají a občas nejsou ani v chronologickém pořadí. Přesto se však nedá říct, že by film Dunker měl nějakého hlavního hrdinu. O charakterech, které se tam vyskytují, víme jen velmi málo. Popravdě, v tomto případě není ani potřeba rozvíjet něčí osobní příběh.
Režisér nenechá diváka na chvíli odpočinout. Ve snímku se pořád někam spěchá. Vojáci běží a všemi silami bojují o život. Oddechové scény tu nemají žádný prostor. Snímek postupuje rychle dopředu, nebere si s divákem žádné servítky. Díky tomu všemu může Dunkerk celkově na diváka působit dost zmateně, což ho může odradit. Není to však nepromyšlené. Dokonce bych řekla, že je to režisérův záměr. Lidé ve válce prožívají zmatek, před nosem jim bouchne bomba, za nimi někdo střílí a oni jsou absolutně dezorientovaní a bezmocní. Nevědí, kam šlápnout, aby si zachránili život na několik dalších sekund. Válečníci musí být neustále ve střehu, nemůžou si odpočinout stejně jako divák. A to je právě jedna z věcí, kterou chtěl Nolan ve svém snímku ztvárnit. Snímek trvá necelé dvě hodiny, ale člověk, který ho bedlivě sleduje, bude mít kvůli nahuštění akčních scén pocit, že trvá mnohem déle.
Další věcí, která se režisérovi povedla, bylo vyobrazení lidské povahy. Pokud se člověk snaží za každou cenu přežít, odmítá pomoci ostatním. Ve filmu je patrná rivalita mezi vojáky, kteří bojují proti stejnému nepříteli. Například nikdo z přeplněného záchranného člunu do něj nechce vzít dva tonoucí vojáky…
Bojové scény často doprovází hudba od skladatele Hanse Zimmera, která diváka udržuje v neustálém napětí. Ve filmu Dunkerk převažuje muzika s různými zvuky výbuchů nad dialogy. Hlasy lidí tady moc často neuslyšíte. Není to však žádné mínus, protože k tomu všemu nejsou ani potřeba.
K dovedení snímku k dokonalosti režisérovi chybělo už jen hvězdné herecké obsazení. Kdo jiný by měl v Nolanovém snímku excelovat než Tom Hardy a Cillian Murphy? Jedná se o jejich několikátou spolupráci, která se opět vyplatila.
Nolan nám všem svým snímkem potvrdil, že točit filmy opravdu umí. Překvapil nás neotřelým podáním skutečné události. Troufám si říct, že Dunkerk se řadí mezi nejlepší válečné film, který byly dosud natočeny.
Galerie: Scény z ikonických filmů zasazené do reálných lokací
Video: Demi Moore se v novém snímku zase svléká!
