RECENZE: Insidious: Poslední klíč bravurně spraví chuť, kterou zanechal Počátek

Ve čtvrtém dílu série Insidious odhalíme děsivou minulost parapsycholožky Elise, která se společně s groteskní dvojicí kolegů vydává do rodného domu v Novém Mexiku. Právě tam začal její život, pevně svázaný se světem mrtvých, nabírat obrátky.

Když se na filmových plátnech objevila jednička Insidious, mé horory milující srdce zaplesalo. Konečně si někdo vybral pro horor neotřepané téma astrálního cestování a vykřesal z něj všechno, co se dalo. U dvojky jsem nemohla uvěřit, že mě nezklamala. U trojky svěřil James Wann režisérské otěže do rukou scénáristy Leigha Whannella. A podle toho to i vypadalo: Pohádková slátanina, u které jsem se nebála ani já, poseroutka všech poseroutek. V režii čtvrtého dílu má naštěstí zase prsty Wann.

Svoji úlohu tentokrát přenechal režisérskému zelenáči Adamu Robitelovi, ale u tvorby filmu jeho ruku svědomitě vedl. Skvělý scénář autora předchozích dílů odsýpal tak, jak jsme zvyklí. Díky příběhu postaveném na velmi oblíbené postavě předchozích dílů Elise (Lin Shaye) přiláká čtverka zpátky i diváky popuzené třetím dílem.

Od samého začátku je děj velmi hutný a vzbuzuje nedočkavou zvědavost. První šok přišel ne po leknutí se démona, ale když to zhruba v první třetíně začínalo vypadat, že se film promění v detektivní thriller. Naštěstí se tak nestalo a šok vystřídal úžas nad výborným plot twistem.

Na začátku druhé poloviny snímku jsem začínala být trochu zmatená a říkala jsem si, jestli mi něco neuniklo nebo jestli si nepamatuju předchozí díly špatně. Ani jedno, ani druhé. Bohužel šlo o slepé filmové uličky, do kterých vás zavedou zdánlivě důležité dialogy, předměty nebo postavy. Velkolepé finále trochu bagatelizovalo zapojení vedlejších postav s předvídatelnou úlohou a banální způsob, jakým byl démon, sužující už tolik let jeden dům, zneškodněn. Škoda.

Ti největší hororoví velikáni přišli na to, že nejvíc nás děsí něco, co je nám blízké a/nebo není zcela odhaleno, protože fantazie umí vytvořit mnohem děsivější mozaiku než kterýkoliv filmový tvůrce. Všechny díly série Insidious tato pravidla porušují. Už v jedničce jsem měla problém zkousnout, že démon věznící chlapce je červenočerný chlápek, brousící si nehty za zvuku divoké kabaretní hudby. Proč jste proboha tak nechutně konkrétní? Při sledování čtyřky jsem se začala ošívat zase. Pokud se vám to ale podaří přijmout, užijete si parádní podívanou.

Insidious: Poslední klíč uzavřel kruh linie příběhu, proto asi další díl neočekávejme. Pokud jste si zamilovali předchozí snímky, určitě vás nemusím dlouze nabádat, abyste šli i na tento. Zodpovědně prohlašuji, že budete podělaní až za ušima. Palec vzhůru i za perfektně matoucí trailer! Pochopíte, až uvidíte…