RECENZE: Halloween respektuje původní film, díky tomu je perfektním remakem hororové klasiky
Laurie Strode sice unikla maskovanému vrahovi, který zabil jejího přítele, ale nikdy se z událostí oné halloweenské noci tak úplně nevyhrabala. Proto se připravuje na návrat útočníka tak, že žije v ústraní v domě chráněném lépe než Pentagon. Její dcera jí to má za zlé, ale jen do doby, než Michael Myers opustí psychiatrickou léčebnu, v níž byl uvězněn...
Tak v první řadě: Nejde natočit kvalitní remake nezapomenutelné klasiky, ale dá se mu vzdát hold natočením snímku, který se ho nebude snažit předčit ani o něco obohatit postavu nebo ji vytrhnout z jejího prostředí. Michael Myers tady není nic víc než bezduchý a bezcharakterní maniak a Laurie Strode sakra silná baba, která se nehodlá nechat odkráglovat jenom proto, že si o ní její dcera, a vlastně i zbytek světa, myslí, že je magor. Velmi mě potěšila Judy Greer v roli dcery Jamie Lee Curtis. Ty dvě si moc hezky notovaly.
Co mě příjemně překvapilo, bylo využití původního hudebního motivu roztěkaného klavíru, od něhož si prostě nejde držet odstup. Nechyběly scény, které čekáte, ale stejně se leknete, stejně tak ale uvidíte scény z původního snímku v novém kabátku. A to je pecka.
Navzdory tomu, že za sebou režisér David Gordon Green nemá zrovna závratné hororové (a vlastně ani žádné jiné) filmové úspěchy, dokázal Halloween vyšperkovat do naprosté pecky. Ulice, domy i oběti vám evokují staré dobré postavy a napětí v sále se bude dát krájet.
Od dvojky výš byla všechna snaha důstojně navázat na hororovou klasiku jen plýtvání penězmi a energií. Tento námět je prostě perfektní tak, jak je. Jako když se vám povede výborný guláš. Není radno experimentovat a házet do něj něco, co tam nepatří, byť máte pocit, že si to doba žádá nebo že to diváci potřebují.
Milovníky tohoto žánru posíláme okamžitě do kina a ty, kteří s Michaelem ještě neměli tu čest, nabádáme, aby se neváhali seznámit s jeho verzí roku 2018.
Hodnocení: 5 z 5 koulí
