Recenze: Deadpool útočí především na dvanáctileté kluky
Deadpool je svérázný komiksový hrdina ze světa X-Menů a nově i svérázný komiksový film. Ryan Reynolds si ho doslova vydupal ze země, ale od Foxů získal na sólovku brutálního přisprostlého maniaka jen 50 milionů dolarů, což jsou dnes skutečné drobné, za něž by málokdo řekl, že jde komiks natočit. A on je svěřil debutujícímu režiséru Timu Millerovi. Přečtěte si recenzi Martina Svobody.
Už podle trailerů je jasné, že Deadpool útočí především na dvanáctileté kluky (ať už datem narození, nebo srdíčkem) a spíš než na dech beroucí akci, i proto, že na ni zkrátka nemá prostředky, vsází na sympatie a smysl pro humor. Černý, nekorektní a krvavý smysl po humor člověka obeznámeného s popkulturou, který se těší, až bude odhalovat odkazy na slavné kultovky.
Deadpool je na papíře pověstný především bořením čtvrté zdi, tedy situací, kdy postava v příběhu najednou začne mluvit na čtenáře, v tomto případě na diváka. Podobného humoru se zde na nás vyvalí samozřejmě kupa. Stejně tak vidíme dostatek useknutých nohou, pár odhalených ňader – vše je to skutečně přesně tak nekorektně infantilní, jak slibuje povedená kampaň.
Dá se tedy říct, že Reynolds dodává to, co slíbil. Dodává to ale způsobem šetřivé hospodyňky, která lakonicky kupuje suroviny na skromnou večeři a nepřihodí do košíku ani o žvejkačku navíc. Rodinku nakrmí, ale skákat z toho do nebe radostí? Deadpool bohužel působí mechanicky, chtěně a ani na chvilku živelně. A dějově jde o dvacetiminutový kraťas proložený hodinou a čtvrt flashbacků, co budují rutinní romantický příběh, jenž se překvapivě bere smrtelně vážně.
Fádnost dějové linky a její obyčejnost je skutečně zarážející a zdá se v tak silném kontrastu s uvědomělým humorem, až by divák očekával, že jde o záměr, z nějž něco vyplyne. Jenže nevyplyne a na konci nám dojde, jak obyčejný komiksový příběh jsme vlastně viděli. A na něj jsou pouze navěšena povinná boření čtvrté zdi a přisprostlé vtipy. S Kick-Assem se to nedá srovnávat.
Nekonečně dlouhé build-upy na vtipy, které čekáme od první vteřiny ať už kvůli odhadnutelnosti, nebo že vlastně byly všechny v trailerech, jsou sice třešinka na dortu, ten dort ale není kdovíjak skvělý a zbývá otázka, jestli si ho má smysl objednávat právě jen kvůli té třešince. Jež sama o sobě taky nenavodí zrovna extázi, při troše štěstí leda úsměv.